Jeho původní profese není známá. Od 1807 působil ve Stavovském divadle jako zpěvák (basista) v menších rolích, patrně hrál i role činoherní a vystupoval v českých představeních. 1814 odešel do brněnského divadla, které vedl Friedrich Joseph Korntheuer. 1816 byl v angažmá v německém divadle v Pešti, kde opět vystupoval jako zpěvák a herec (jeho činoherní výkon byl kritizován). Jeho dcera Anna Manetinsky, provdaná Kolárová (1817 – 1882), byla přední herečkou německého i českého souboru Stavovského divadla.
Psán též Jan Manetínský, Manetinský, Mannetinsky (v matrice narozených). O jeho rodině a vzdělání není nic známo. Objevuje se jako zpěvák (basista) a herec ve Stavovském divadle v Praze za ředitele Johanna Carla Liebicha, kde debutoval 11. srpna 1807 v roli Selicoura ve hře Wirrwarr od K. M. Klingera. Vstoupil do téměř nového souboru, v němž v tomto roce přibylo celkem 11 mužských členů, určených pro pěvecké i herecké role. Podle Teubera uměl M. česky a mohl vystupovat v německých i českých představeních, žádné jeho české vystoupení ale zatím není doloženo. Podle záznamu v celoněmeckém divadelním almanachu na rok 1812 patřil k průměrným členům souboru („druhé a třetí basové role, v činohře hraje přátele a důvěrníky a pomocné role“). V Praze pobíral v roce 1811 průměrnou gáži 108 zl. a nevzbudil zvláštní zájem kritiky. V pozdějších letech se v referátech z jiných divadel neobjevily o jeho výkonech bližší podrobností.
Z jeho rolí z let 1807–1813 je zatím vedle debutu zaznamenána pouze jedna (Antonio, Mozart: Hochzeit des Figaro, 1808). Nejúplnější přehled jeho operních postav poskytuje Notizen-Buch, který vedl během svého pražského angažmá 1813–1816 Carl Maria von Weber. M. s ním poprvé spolupracoval 9. září 1813 při premiéře Spontiniho opery Ferdinand Cortez a při dalších třinácti Weberových pražských premiérách. Weber nezahrnul celkové zhodnocení jeho pěveckých schopností do svého divadelního deníku (Notizen-Buch), protože v roce 1816, kdy svou pražskou činnost písemně resumoval, M. už v souboru nebyl. Během svého pražského angažmá hrál M.nepochybně mnoho činoherních rolí, jež zatím nebylo možné zjistit.
Podle zmínky v Prager Zeitung z 22. června 1814 odešel M. 16. července t.r. do brněnského divadla, jehož ředitelem byl v této době známý vídeňský komik Friedrich Joseph Korntheuer (v Brně 1809–1811 a 1813–1815). Korntheuer si na léta 1815–1821 pronajal divadla v Pešti a Budě [Ofen] a M. se záhy vydal stejnou cestou. Dne 25. dubna 1816 hostoval pro angažmá v pešťském německém divadle (Baron von Wallenfeld, Iffland: Der Spieler). Pešťský dopisovatel listu Wiener Theater-Zeitung z 18. května 1816 sděluje, že v činoherní roli M. nesplnil zcela očekávání a měl by raději vystoupit jako zpěvák, protože v Pešti má posílit především operu. Angažmá v Pešti M. skutečně získal a hrál operní i činoherní role; další zmínky ve Wiener Theater-Zeitung z 10. srpna a 11. září 1816 vyslovují – byť velmi stručně – spokojenost s jeho výkony.
Ještě v Praze, nejpozději v Brně se M. oženil s Ludmilou Rothovou (1791–15. 6. 1854 Praha), dcerou pražské úředně zkoušené okresní porodní asistentky Barbary Rothové (geprüfte Hebame). Dne 27. listopadu 1817 se v Pešti narodila jejich dcera Anna, 1843 provdaná Kolárová, přední herečka německého i českého souboru pražského Stavovského divadla. Podle údaje literatury (viz Belitska-Scholz – Szomorjai, rejstřík Mitglieder der Theater) ukončil M. angažmá v Pešti již v roce 1817. O jeho působení v následujících letech je málo známo. Carl Maria von Weber, tehdy v Dráždanech, si zaznamenal do deníku, že 24. prosince 1818 dostal od M. dopis, na který také 12. února odpověděl; je pravděpodobné, že šlo o nevyslyšenou žádost o angažmá. Od léta 1818 byl M. v Theater in der Leopoldstadt ve Vídni (debut 3. 8.), ale po sezoně 1819/20 opět odešel. Podle německých divadelních almanachů z let 1821 a 1822 nebyl M. v této době zaměstnán ani v žádném z obou německých uherských divadel (Pest – Buda). Na repertoáru divadla v Budě se ale 1829 objevuje hra neuvedeného autora o 3 jednáních s názvem Die Grotte im Lerchenthale, kterou pro uherské německé jeviště upravil M. Rukopis o 75 stranách s cenzurním povolením pro provedení 30. dubna 1829 se nacházel v majetku divadelního ředitele Gustava Laddeye, který v letech 1826–1830 vedl divadla v Pešti a Budě a současně provozoval divadlo v Brně.
Již v Pešti opustil M. svou manželku Ludmillu, která se vrátila do Prahy patrně již brzy po narození dcery. Usadila se u své matky Barbory Rothové v domě čp. 193 na Starém Městě (Křížovnické náměstí) a pomáhala jí v jejím povolání, pro které se zřejmě též vyškolila (v soupisu obyvatelstva je též zapsána jako zkoušená porodní asistentka). Na kartě Archivu hl. města Prahy z roku 1830 je M. zaznamenán jako nezvěstný, poznámka je škrtnuta. J. Vondráček (viz lit.) uvádí, že Barbara Rothová podala v roce 1833 z domu čp. 193 guberniu žádost o povolení malého ochotnického divadélka; zde patrně udělala první herecké kroky Anna Kolárová-Manetínská. Do konskripce pražského policejního ředitelství po roce 1850 se Ludmilla nechala zapsat jako vdova po herci, záznam byl později opraven.
M. je zaznamenán v evidenci pražského obyvatelstva na samostatné kartě z roku 1836 (Aufnahmsbogen), jako „bývalý herec, nyní soukromý učitel“, ženatý, ale nežijící se svou ženou. Je zachycen ještě v registraci policejního ředitelství po roce 1850 jako „zkoušený (geprüfter) pedagog a učitel cizích jazyků“. Datum úmrtí není známo.
Zjištěné pěvecké role v Praze
1808: Antonio (Mozart: Hochzeit des Figaro). – 1813: 9. 9. Moralez (Spontini: Ferdinand Cortez); 19. 9. Graf, Charlott /zpíval dvě role pro nedostatek zpěváků/ (Catel: Die vornehmen Gastwirthe); Utobal (Méhul: Jacob und seine Söhne in Egypten); 17. 10. Antonio (Cherubini: Der Wasserträger); 19. 12. Stephan (Fränzl: Carlo Fioras). –1814: 15. 1. Masetto (Mozart: Don Juan); 30. 1. Giansimone (Fioravanti: Die Dorfsängerinnen); 4. 3. Der König (Paër: Sargines); 27. 3. Vivient (Himmel: Fanchon); 19. 4. Usbek (Berton: Aline); 12. 6. Emon (Isouard: Alamon); 19. 6. Marquis (Grétry: Blaubarth); 26. 6. Clermont (D’Alayrac: Die beyden Savoyarden).
Prameny
AMP: fond Soupis pražského obyvatelstva 1830–1949, Aufnahms-Bogen vom Jahre 1830, archiválie č. 245 (Zde je uvedeno datum M. narození. Byl pokřtěn v katolickém kostele sv. Jiljí na Starém Městě, kde je zachován z matriky pouze rejstřík, v němž je M. zapsán jako č. 528); ve stejném fondu Archivu hl. města Prahy je M. karta z roku 1836, archiválie č. 244, s chybným datem narození 1782.
NA Praha: Policejní ředitelství I, Konskripce, M. je uveden v kartonu 370, obr. 621 s rokem narození 1780. Všech členů rodiny se týkají kartony 280, obr. 313, kart. 370, obr. 621, 622, kart. 518, obr. 698, kart. 519, obr. 296.
Periodika
Almanach fürs Theater 1812, vyd. Friedrich Ludwig Schmidt, Leipzig1812, s. 174. – Prager Theater-Almanach1808, 1809. – Wiener Theater-Zeitung 18. 5. 1816, příloha s. 54. – Národní listy 12. 7. 1882, č. 190, ranní vydání, s. 2 nekrolog Anny Kolárové, obsahuje informace o rozchodu rodiny.
Literatura
Teuber II: s. 382, 389, 430, 459
J. Vondráček: Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846, Praha 1957, s. 99
J. Bužga: Carl Maria von Webers Prager „Notizen-Buch“ (1813–1816). Kommentar und Erstveröffentlichung des Originals, Oper heute. Ein Almanach der Musikbühne 8, Berlin 1985, s. 7–44
H. Belitska-Scholtz–O. Somorjai: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, I–II, Budapest s.a. [1995], sv. 1, č. 2494
Carl-Maria-von-Weber-Gesamtausgabe, http://www.weber-gesamtausgabe.de/de/Index, zde korespondence
Ulrich (in Kolár, Anna, s. 969)
Vznik: 20.06.2013
