Šebor, Karel Richard

1854–60 studoval na pražské konzervatoři obor housle u M. Mildnera a skladbu u J. F. Kittla, pro srdeční vadu však studium nedokončil. Jeho skladatelská kariéra se rozvíjela slibně; už 1860 byla provedena Koncertní ouvertura B dur. 1858–67 se Š. věnoval symfonické tvorbě (3 symfonie, koncertní ouvertury). Po krátkém učitelském působení v domě barona Puget-Puzeta v Samiance (dnes Polsko) se 1863 vrátil do Prahy, ještě v témž roce však nastoupil na jednu sezonu jako kapelník do divadla v Erfurtu. Po návratu pokračoval v pražském PD, kde byl 1865 sbormistrem a druhým kapelníkem, 1866–70 třetím kapelníkem. Pro nevyjasněné neshody s vedením české opery opustil 1870 Prahu. Do 1871 byl kapelníkem opery ve Lvově [Lemberg], poté vojenským kapelníkem 34. pěšího pluku, s nímž odešel do Košic, 1879 do Komárna a 1880 do Vídně. Po krátkém kapelnickém působení ve vídeňském Carltheater byl přeložen do Prahy. Tam ukončil 1894 vojenskou službu a otevřel si hudební ústav. Byl též kapelníkem Sokola, pro který napsal hymnu a hojně používanou hudbu ke cvičením. 1892 se stal sbormistrem pražského pěveckého spolku Vinohradský hlahol a kapelníkem granátnické hudby. 1900 byl členem repertoárového výboru ND.

Již ve 22 letech napsal historicko-romantickou operu Templáři na Moravě, kterou sám dirigoval 19. 10. 1865 v PD jako první novinku této scény vytvořenou na český text. Opera o dva měsíce předešla Smetanovu prvotinu Braniboři v Čechách a Š. byl považován za Smetanova významného konkurenta. Ač úspěšné, mělo dílo kvůli autorovým finančním požadavkům v PD jen osm představení. Novodobé provedení 1982 v Plzni prokázalo, že Š. s velkým dramatickým citem zužitkoval podněty soudobé operní tvorby na pozadí francouzské grand opéra, jež mu v konstrukci i v některých detailech sloužila jako model. Jeho další velká romantická opera na český historický námět, Drahomíra, odrážela soudobý trend tvorby italské, zvl. v dramatickém soustředění se k hlavní postavě fanatické pohanské kněžny. Uplatňují se zde spektakulární scénická řešení a jednotlivé etapy příběhu jsou alegoricky dopovězeny v živých obrazech nanebevzetí a propadnutí do pekel (hrána 19krát mezi 1867 a 1874). Nejúspěšnějším Š. dramatickým dílem se stala Nevěsta husitská (1898, 43krát do 1894), která přešla i do repertoáru ND; bylo plánováno její uvedení při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně 1892, nakonec však byla zvolena Prodaná nevěsta. Opera (psaná na německé libreto přeložené do češtiny) se odehrává v 15. stol. Základní situací, v níž proti sobě stojí katolíci a husité, odkazuje k francouzské grand opéra, čemuž odpovídá i citace chorálu, zde Kdož jsú boží bojovníci, jímž Š. zahajuje řadu jeho symbolických hudebních využití (po něm Smetana, Dvořák, Bendl, Suk, další autoři 20. stol.). V 70. letech Š. operu revidoval, přičemž (ve snaze uvést ji ve Vídni) oslabil možnost výkladu ve smyslu česko-německého konfliktu. Ve fantasticko-romantické opeře Blanka, psané též původně na německý text, se střetává svět pohádkových bytostí toužících po lásce se středověkým světem rytířů a mnichů. Pro roztržku s vedením PD bylo dílo staženo po 4 představeních a skladatel odešel z divadla i z Prahy. Operní tvorbu však neztratil ze zřetele. Kromě práce na nové verzi Nevěsty husitské instrumentoval svému příteli J. R. Rozkošnému jeho opery Svatojanské proudy a Záviš z Falkenštejna. Z podnětu svého příznivce F. L. Riegra zhudebnil libreto jeho dcery M. Červinkové-Riegrové v komické opeře Zmařená svatba, kterou se 1879 vrátil na českou scénu. Žánr komické číslové opery s mluveným dialogem z vesnického prostředí mu však nebyl blízký a záměr komponovat jednoduchou hudbu vedl zvl. v sólových písních někdy až k primitivnosti. Úspěšné představení bylo opět předčasně staženo pro Š. finanční nároky (10krát v sezoně 1879/80). Š. o operu ztratil zájem a nerealizoval ani původní záměr nahradit mluvený dialog recitativy. 1890 odmítlo ND kvůli velkým inscenačním a technickým nárokům Š. balet Z kouzelné říše.

Š. práce dokládají vysokou úroveň operní tvorby, jež vznikala vedle díla Smetanova, Fibichova a Dvořákova, a inspirační sílu, kterou pro formující se českou operu měla soudobá tvorba francouzská, italská a německá. 

Templáři na Moravě, historicko-romant. opera, 3 jedn., t: Sabina, komp. 1864–65, 19. 10. 1865 PD, směs a výňatky vyd. v klav. výtahu [s. a.], libr. vyd. 1865, not. mat. v Archivu ND, průřez operou nahrál Čs. rozhlas Plzeň 1982; Drahomíra, velká hist. opera, 4 jedn., t: Böhm podle námětu Frant. Šíra, komp. 1867 ?, 20. 9. 1867 PD, smíš. sbor vyd. Pěvecká obec československá [s. a.], libr. vyd. 1867, nahr. předehra Čs. rozhlas Plzeň 1956, baletní hudba tamtéž 1985; Nevěsta husitská [též Husitská nevěsta], velká romant. opera, 5 jedn., něm. text Rüffer, čes. překlad ?, komp. 1868, 27. 9. 1868 Novoměstské divadlo, směs pro klavír vyd. skladatel [s. a.], dvojzpěv z 3. jedn. [s. a.], libr. vyd. 1868, 2. verze, Rüfferův text v němčině revidoval Fallerau, čes. překlad ?, 30. 4. 1884 ND, něm. libreto vyd. 1884, scéna z 1. jedn. in: J. Burghauser: Národnímu divadlu [...], předehra nahrána v Čs. rozhlase Praha 1969, v Plzni 1981, dvojzpěv z 3. jedn. v Brně 1987; Blanka, fantasticko-romant. opera, 4 jedn., něm. text Rüffer, čes. překlad ?, komp. 1869–1870, 8. 3. 1870 PD, not. mat. v Archivu ND, libr. 1870, nahr. předehra v Čs. rozhlase Plzeň 1956; Zmařená svatba, nár. opera, 3 jedn., t: Červinková-Riegrová podle franc. vaudevillu Le petit Pierre, komp. 1876–79, 25. 10. 1879 PD, osm čísel pro zpěv a klavír vyd. asi 1880, směs pro kl. vyd. ve Vídni s. a., předehru v hlasech vyd. Hudební matice Umělecké besedy s. a., instrumentaci předehry pro univ. orchestr od B. Leopolda vyd. Orbis 1951; Z kouzelné říše/Memoiren aus dem Zauberreiche, balet, 3 jedn., libr. ?, komp. před 1890; Verne–Csepreghy, Carův kurýr, scén. hudba, 9. 7. 1892 ND, Tanec Bajadérek pro klavír vyd. Z. Fibich v Hudebním albu II, 1893/94.