Roz. Zieglerová, podruhé provd. Kurfürstová. Sestra tanečnice Z. Zieglerové, členky baletního souboru pražského německého divadla 1884/85, znovu pak 1895/96. Sestra operetní subrety M. Zieglerové (1881–1966), kterou přivedla do baletní školy ND (1892/93 a 1895/96).
Vyrostla v početné rodině vinohradského ševce, který vyráběl i speciální divadelní obuv a občas hrál v orchestru ND na křídlovku. Taneční základy získala u baletní mistryně PD M. Hentzové a baletního mistra ND A. Bergera. Již od 1878 vystupovala v PD v dětských rolích. 1886–1900 byla angažována v ND jako sólistka (do 1887 pod jm. Zieglerová). Po změně vedení ND a po odchodu ředitele F. A. Šuberta a choreografa A. Bergera (1900) odešla do soukromí. Později žila v Berlíně a ve Vídni.
V ND vystupovala v tanečních vložkách oper, operet a činoher, kde byla jednou z nejčastěji obsazovaných tanečnic (např. Smetana: Prodaná nevěsta, Ant. Rubinštejn: Démon, Boito: Mefistofeles, vše 1885, V. Hřímalý: Zakletý princ, 1896, v činohře tančila 1885 orientální tanec v Tylově Strakonickém dudákovi, tanec motýlů v Pohlově romantické báchorce Sedm havranů, 1897). Temperamentním a oduševnělým pojetím polky, skočné a furianta v Prodané nevěstě získala nejen diváky ND, ale i vídeňské publikum při zájezdu na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892. Upozornila na sebe rovněž sólovým tancem bakchantky ve Venušině sluji při provedení Wagnerova Tannhäusera v ND 1893.
Od začátku svého angažmá v ND dostávala role i v nově studovaných baletech a vedle italských primabalerín, které v souboru dominovaly, vytvářela vedlejší postavy: romantická Víla Moyna v Adamově Giselle (1886); Dáma v průvodu princezny gnómů v Hertelově baletu Flik a Flok, který předváděl fantastická dobrodružství titulních hrdinů a jejich přátel v podzemí i pod vodou (1886); loutka Moravanka v Bayerově Královně loutek (1891); Družička v České svatbě K. Bendla, uváděné k Národopisné výstavě českoslovanské (1895). Při nedostatku tanečníků v ND tančila i mužské role (Otrok, Delibes: Sylvie, 1888, Alvero, Salvayre: Fandango, 1898). Pohybové nadání a muzikálnost prokázala jako Jarmila v Delibesově Coppélii (1893). Její projev byl nejpřesvědčivější tam, kde mohla uplatnit temperament, charakterizační schopnosti, humor a parodii: jako Colombina v hlavní roli krátké pantomimy, hrané jako mezihra v Berliozově opeře Benvenuto Cellini (1894), humorně stylizovaný Pošťácký panáček v baletu Bajaja J. Kàana (1897) nebo zpěvačka Rosaura v Davidově pantomimě Kamenný host, parodující Dona Juana (1899). V ND byla výraznou postavou.
Prameny a literatura
Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1885, s. 14 [Z. Zieglerová]; 1894, s. 14 [M. Zieglerová v bal. sboru], 1897, s. 18; q [J. Borecký]: Opera a balet, Česká Thalia 5, 1891, s. 423; F. A. Šubert: České Národní divadlo na první mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni, 1892, s. 32 [referáty]; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 179; A. Branald: Zlaté stíny, 1980, s. 7–8; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 94–95; ND po 1883. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 510–511
