Provd. Botschonová, psána též Bočonová. Dcera magistrátního úředníka v Jihlavě. Vystudovala 1843–46 konzervatoř v Praze u G. Gordigianiho. Již před absolutoriem debutovala 1846 ve StD v hlavní roli Gordigianiho opery Consuelo a hostovala pak ve StD s výjimečným svolením ředitelství školy ve dvou rolích. Po ukončení studia byla zde již v červenci 1846 angažována pro sopránový obor v německém i českém operním souboru. Na jaře 1847 pronikly zvěsti o jejím odchodu. Skutečně vyjednávala s divadly v Coburgu, ve Frankfurtu n. M. a Štýrském Hradci, ale nakonec setrvala v pražském angažmá až do srpna 1849, kdy se s divadlem rozloučila a provdala se za zámožného obchodníka, později statkáře E. Botschona z Radomyšle. Zpívala pak pod novým jménem v Praze i v zahraničí jen koncertně, většinou sopránové party velkých oratorních skladeb.
Již její debut 1846 vzbudil značnou pozornost a také další pohostinské role měly mimořádně příznivý kritický ohlas. Zvláště byl obdivován rozsah jejího hlasu (gis–fis3). Český tisk ještě před jejím nástupem do angažmá vřele uvítal, že je výslovně přijata i pro česká představení. Česky se uvedla jako Leonora (Flotow: Alessandro Stradella, 1846) a její kreace v českém repertoáru, který se tehdy vyznačoval jistou samostatností, významně doplňovaly okruh jejích německých rolí. Do svého odchodu vytvořila česky celkem 16 postav; vynikla jako Pamina (Mozart: Kouzelná flétna, 1846), k benefici si zvolila roli Boženy v opeře Oldřich a Božena od F. Škroupa (1847) a na provedení původních českých děl se podílela i v roli Eližběty z Macourkovy práce Žižkův dub (1847). Jako své benefiční představení 6. 5. 1848 si vybrala originální verzi Meyerbeerovy opery Die Hugenotten (dříve Die Ghibellinen in Pisa z cenzurních důvodů), hranou v Praze poprvé. Ačkoli začínala subretními a kalhotkovými rolemi, postupně ukázala, že je schopna vyjádřit i niternou lyriku, a v pozdější koncertní činnosti se vypracovala ke vznosnému oratornímu přednesu (významné bylo např. její podání sopránových partů v Lisztově Ostřihomské mši ve Svatovítském chrámu 1856 za osobního řízení skladatele a v Mendelssohnově oratoriu Paulus, 1864). Byla zpěvačkou romantické éry, u které obecenstvo oceňovalo nejen krásu hlasu, ale i široký rejstřík přednesových nuancí a kontrasty dramatických akcentů a lyrických jemností.
Role (ve StD)
1846: Consuelo (Gordigiani: Consuelo, prem., j. h.), Julietta (Bellini: Die Montecchi und die Capuletti, j. h.), Mademoiselle Uhlich (Mozart–L. W. Schneider: Mozart und Schikaneder, j. h.), Leonora (čes., Flotow: Alessandro Stradella), Amazili (něm., Spohr: Jessonda), Marzelline (něm., Beethoven: Fidelio), Ännchen (Weber: Der Freischütz), Marie (Lortzing: Car a tesař), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna); 1847: Zerlina (čes., Auber: Fra Diavolo), Mechtilda (Weber: Silvána), Zerlina (čes., Mozart: Don Juan), Eližběta (Jiří Macourek: Žižkův dub, prem.), Celia (Auber: Čarovné jezero), Kamila (Hérold: Zampa), Cherubin (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Fatime (Weber: Oberon), Marie (Lortzing: Zar und Zimmermann), Marzelline (Cherubini: Der Wasserträger), Božena (F. Škroup: Oldřich a Božena), Arline (Balfe: Die Zigeunerin), Benjamin (Méhul: Josef und seine Brüder); 1848: Emelina (Weigl: Rodina švejcarská), Elise (Bellini: Die Nachtwandlerin), Clara (Kittl: Bianca und Giuseppe), Páže Urbain (Meyerbeer: Die Hugenotten, orig. verze), Servilia (něm., Mozart: Titus), Engelliese (G. Schmidt: Prinz Eugen, der edle Ritter), Marie (Lortzing: Der Waffenschmied), Anna (něm., Marschner: Hans Heiling), Irene (Donizetti: Belisar), Mladost (Raimund–Drechsler: Dívka z čarovných krajů), Mílina (F. Škroup: Drahomíra, prem.), Arlina (Balfe: Cikánka), Ninka (Auber: Gott und Bajadere), Páže Oskar (Auber: Gustav III. oder Der Maskenball); 1849: Líbezna (Isouard: Popelka), Marie (Lortzing: Zbrojíř), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Žofie (M. Stegmayer–Horský [Tyl]: Rochus Perníček, též nár. písně), Camilla (J. A. Heller: Aurelie, Fürstin von Ravena, prem.), Marie (Würfel: Krakonoš, čes. prem.), Elise (Dessauer: Ein Besuch in St. Cyr, prem.), Pamela (čes., Auber: Fra Diavolo).
Prameny a literatura
Hauptmatrik des Conservatoriums [datum nar., údaj o otci a o studiích], archiv konzervatoře v Praze. – Cedule StD 1846–49, NMd. – Matrika oddaných fary u kostela sv. Havla 1844–1853, Archiv hl. m. Prahy, sign. HV O 12, 28. 8. 1849 [sňatek]. – Korespondence a smlouvy z pozůstalosti jsou uloženy ve Stiftelsem Musikkulturens främjande Stockholm, popis in: Lomnäs–Strauss [lit.]. • Česká včela 13, 1846, s. 72, 84, 92; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 1846, s. 604; Bohemia 16. a 25. 6. 1846, 26. 7. 1846, 23. 2. 1847, 18. 1. 1888 [úmrtí]; Květy 13, 1846, s. 318; 15, 1848, s. 31–32, 87; Pražské noviny 6. 5. 1847; E. Meliš: Nynější stav hudby v Čechách vůbec a v Praze zvlášť, Lumír 7, 1857, s. 1240; Teuber III, s. 356, 400; A. Zbořilová: Pražské pěvecké školy 19. století, dis. fil. fak. KU Praha 1931; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček III, s. 16; V. H. Jarka: Kritické dílo Bedřicha Smetany, 1858–1865, 1948, s. 146, 414; Laiske: Dramaturgie; DČD II; J. Ludvová: „Odumírající větev na živém stromě umění?“ (Italská operní představení na pražské německé scéně 1807–1883), Divadelní revue 10, 1999, č. 1, zvl. s. 49; Lomnäs–Strauss, rejstříky ve sv. I, s. 332 a 398, rejstřík ve sv. II, s. 336. • ČHS; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 507–508
