Psán též Josef Karl, Karl nebo Carl. Syn hudebníka a zpěváka Urbana Sch. (1746–1818). Bratr zpěvačky Anny Sch. (1767–1862). Synovec Mozartova libretisty Emanuela Sch. (1751–1812). Carlových pět dcer se věnovalo divadlu: Antonie (před 1800–1868), Karolina (nar. 1802 nebo 1803, od 1828 provd. Spannerová, jejíž dcera Charlotte Spannerová byla rovněž zpěvačkou), Marie (1805–1886), Theresie (1813–1839, od 1837 provd. Bravová-[Vřavová], manželka herce a zpěváka F. Bravy) a Albína (1816–1880). Carlův syn Karl Friedrich Sch. (1811–1871) byl celním úředníkem, z jeho synů se Karl Sch. (nar. 1852) stal také hercem a Jakub Sch. (1855–1924) malířem. Hercem byl i Karlův syn Karl (nar. asi 1880 v Praze), který kolem 1890 vystupoval v pražském německém divadle v dětských rolích a byl tam posléze 1911–15 angažován.
Sch. získal pravděpodobně první hudební školení v semináři ve Freisingu od svého otce, tehdy hornisty v místní biskupské kapele. Urban Sch. byl 1781 prokazatelně v Lublani v souboru svého bratra Emanuela a syn Karl byl patrně s ním. U této společnosti pobývali oba nejspíše až do jejího rozpadu 1785. Pak se Urban Sch. stal korepetitorem sboru ve společnosti F. X. Bernera a lze předpokládat, že vzal s sebou i svého syna. Podobně při stěhování do Vídně 1788, kdy Urban Sch. nastoupil ve Freihaustheater auf der Wieden u ředitele J. Friedela, který divadlo vedl s Urbanovou švagrovou Eleonorou Sch. Po 1789 působil Urban Sch. v tomto divadle dále pod vedením svého bratra Emanuela. 1789–95 jsou doložena i ojedinělá vystoupení jeho syna Carla Sch.
1795 odešel Sch. ze společnosti svého strýce Emanuela a stal se hercem u ředitele A. Rolanda, který hrál v Klagenfurtu, Lublani a v Idrii. Setrval u něho až do rozpadu jeho společnosti (rok není přesně znám). Potom přijal zaměstnání v místních dolech, jak sám uvádí, na deset let (Der Gesellschaftler, 1834). V této době se tam oženil s Ch. Stumpflovou (zemř. v Brně kol. 1809) a měl s ní tří dcery. Před koncem pobytu v Idrii ho strýc Emanuel dopisem vyzval, aby se k divadelní dráze vrátil, protože by mohl zdědit jeho císařské privilegium. 1802 hostoval Carl Sch. v Theater an der Wien a nakrátko přijal angažmá v Prešpurku [Bratislavě]. Tam za ním přijela jeho manželka a dcery. 1803 se stal režisérem a dramatikem v Theater in der Josefstadt, 1804 hercem u F. Vasbacha ve Steyeru v Horním Rakousku. Pak následovalo první delší angažmá v Brně (1805–11), kde byl též režisérem. V Brně se 1810 podruhé oženil, a to s F. Horákovou (nar. 1787), se kterou měl pět dětí. Vytvořil několik divadelních her a odešel s rodinou 1811 do Vídně do Theater in der Leopoldstadt. Ještě před vypršením kontraktu se však vrátil do Brna (1812–16). 1816 se stal spolu s V. Svobodou a I. Schusterem jedním ze tří proslavených komiků v Theater in der Leopoldstadt a 1817 vrchním režisérem a dramaturgem; působily zde i jeho dvě nejstarší dcery. 1819 přijal herecké angažmá v pražském StD, kde se 1821 stal i režisérem opery. Zde setrval až do svého penzionování 1834 a zbytek života dožil na odpočinku, ještě literárně činný.
Sch. divadelní působení bylo mnohostranné. Hrál a zpíval v operách, hrách se zpěvy i v činohrách, byl operním režisérem, autorem textů i skladatelem. Mezi jeho rolemi dominovaly komické postavy ve hrách se zpěvy vídeňského střihu, které si zpravidla vybíral i ke svým beneficím, a také v Praze hrál spolu s J. Allramem a F. Feistmantelem přední komické role ve vídeňských kusech. Jeho hlasové předpoklady (bas buffo, jemuž však prý chyběly hloubky) ho spolu s hereckým talentem kvalifikovaly také pro operní role s mluvenou prózou, převážně komické. Již v Brně vystoupil 1808 jako Micheli (Cherubini: Zwei Tage Gefahr [Vodař]) nebo Leporello (Mozart: Don Juan). V Praze debutoval 1819 v činohře a ve dvou zpěvohrách (Leporello, Don Juan, Lux, Schenk: Der Dorfbarbier). Ke svým pražským úspěchům mohl počítat nejpozději od 1824 Papagena (Mozart: Die Zauberflöte), Basilia (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Barona Montefiascone (Isouard: Aschenbrödel; v této roli ho zobrazuje rytina 1829), Bartola (Mozart: Die Hochzeit des Figaro). Postupně se koncentroval na svou nejvlastnější doménu, hry se zpěvy, ač i nadále vystupoval v činohrách i v singspielech (např. Lekárník Stössel, Dittersdorf: Apotheker und Doktor, 1830) a ve francouzských dílech žánru opéra-comique (např. Pedrigo, Boieldieu: Johann von Paris, 1827). Jeho funkce režiséra opery se po nástupu J. Kainze do ředitelské funkce v roce 1824 týkala hlavně repertoárové oblasti her se zpěvy.
Během celé své divadelní dráhy napsal Sch. přes třicet her, vesměs netištěných, z nichž se jen několik zachovalo v rukopisech. Psal již v období svého angažmá v Theater in der Josefstadt 1803, pak za svého prvního brněnského pobytu, kdy byly některé jeho práce (např. komická zpěvohra Die Aufforderung, hraná v Brně 1808) převzaty do repertoáru Theater in der Leopoldstadt. Jeho vídeňské hry (např. fraška Der Vetter Michel aus dem Ratzenstadel, 1812) byly naopak uváděny v Brně (1814). V Brně složil též hudbu ke hře F. J. Korntheuera Božena oder der Kampf mit dem Lindwurme (1814). Větší počet her byl s jeho hereckou a režijní účastí inscenován v Praze.
V brněnském i pražském německém divadle byl Sch. populární osobností a těšil se přízni operního a činoherního publika. V opeře mu kritika pro jeho vynikající komický talent odpouštěla pěvecké nedostatky. V českých zemích působil celkem 25 let, a zejména v Praze, kde prožil patnáctileté nepřetržité angažmá, profiloval jako autor a interpret celý repertoárový okruh her s hudbou.
Role
Zpěvoherní v Brně, výběr: 1808: Micheli (Cherubini: Zwei Tage Gefahr), Sedlák (Monsigny: Deserteur), Leporello (Mozart: Don Juan), Almenhof (h: C. J. Schikaneder: Die Aufforderung), Kaspar (Perinet–W. Müller: Kaspar der Fagottist), Kaspar (Hensler–Kauer: Das Donauweibchen); 1810: Kaspar (Guolfinger von Steinsberg–Tuček: Hanns Klachl); 1811: Christoph Klachl (Czapek–Maschek: Hanns Klachls zweyter Theil oder die beyden Klachln); 1814: Kasperle (Korntheuer–C. J. Schikaneder: Božena, oder Der Kampf mit dem Lindwurme). • Zpěvoherní ve StD v Praze: 1819: Leporello (Mozart: Don Juan),Lux (Schenk: Der Dorfbarbier); 1821: Micheli (Cherubini: Der Wasserträger); 1823: Wildau (Bäuerle–W. Müller: Aline oder Prag in einem anderen Weltteil); 1819–23: Casper (d’Alayrac: Adolph und Klara), Paul (Weigl: Adrian von Ostade), Thomas (Gaveaux: Der kleine Matrose), Cola (Paër: Camilla), Kasperle (Hensler–W. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg), Domovník (Perinet–W. Müller: Das neue Sonntagskind), Stork (Rösler: Elisene), Správce (Boieldieu: Der neue Gutsherr), Kurt (Weber: Silvana), Kaspar (Guolfinger von Steinsberg–Tuček: Hans Klachel); 1824: Papageno (Mozart: Die Zauberflöte), Leporello (Mozart: Don Juan), Montefiascone (Isouard: Aschenbrödel), Bartolo (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Tutu (Raimund–W. Müller: Der Barometermacher); 1825: Longimanus (Raimund–Drechsler: Der Diamant des Geisterkönigs); Bucephalus (Fioravanti: Die Dorfsängerinnen); 1826: Wastel (E. Schikaneder–Haibel: Tyroler Wastel); Don Magnifico (Rossini: Cenerentola); 1827: Simon (Volkert: Der Eheteufel auf Reisen), Pedrigo (Boieldieu: Johann von Paris), Simon Strom (C. J. Schikaneder: Die Brillantnadel); 1828: Benjamin Schneer (C. J. Schikaneder: Die bezauberten Hortensien); 1829: Kajetan Schippelberger (Th. Krones–Drechsler: Sylphide, das Seefräulein), Christian Glühwurm (Raimund–W. Müller: Der Alpenkönig und der Menschenfeind), Robert Grun (Marschner: Der Vampyr); 1830: Lékárník Stössel (Dittersdorf: Apotheker und Doktor), Talemar (C. J. Schikaneder: Kilian Nockerl), Jakson (Isouard: Das Lotterie-Loos), Hudebník (Maschek: Die Wiederkehr des Hanns Klachels nach Przelautsch), Hospodský (Kollmann–F. Škroup: Die Drachenhöhle bei Röthelstein).
Práce pro divadlo
Hudba ke hrám uvedeným v Brně: Die Aufforderung, kom. zpěvohra, 1 jedn., 10. 10. 1808; Thomas, der kleine Orgelträger, veselohra se zpěvem, 1 jedn., 27. 2. 1811; Frau Everl am Altersbach, lokál. fraška se zpěvy, 3 jedn., 11. 5. 1812; Die schwarze Burg oder Die Höllenhammer, kom. kouzelná zpěvohra, 3 jedn., 3. 8. 1812; Die Bürger in Wien, vlastenecký obraz, 3 jedn., t: Bäuerle, 23. 1. 1814; Die triumphierende Viertelmeister, smuteční a slzavá hra, „Gegenstück“ k Hussiten vor Naumburg, 3 jedn., t: Mahlmann, 14. 2. 1814; Božena oder Der Kampf mit dem Lindwurm, hra se zpěvem podle mor. pověsti, 4 jedn., t: Korntheuer, 23. 3. 1814; Adolf der Kühne, Raubgraf von Dassel, rytíř. hra se zpěvy, 5 jedn., t: J. B. Frey, 9. 1. 1815. • Texty ke hrám uvedeným v Praze, zčásti s vlastní hudbou: Die Brieftaube, 1 jedn., h: ?, 21. 8. 1823 StD; Die Brillantnadel und das Wunderkäppchen, kom. zpěvohra, 3 jedn., h: Sch., 24. 2. 1827 StD; Die bezauberten Hortensien, oder Die beglückten Wanderer, kouzel. hra, 3 jedn., h: Sch., 2. 9. 1828 StD; Kilian Nockerl, fraška, 3 jedn., h: ?, 20. 2. 1830 StD; Die Erdgeister und der Brillenhändler, parodie, h: ?, 11. 4. 1833 StD; Der Wettlauf zu Kronäugelstadt, oder Das Wahrzeichen, h: Sch., 24. 4. 1833 StD (po vídeňské premiéře); Die steinerne Braut mit Fleisch und Bein, oder Hanns Kröpfelbergers Genie-Streiche, fraška, 2 jedn., h: Sch., 30. 1. 1834 StD; Der unverhoffte Schatz, fraška, h: ?, 26. 2. 1839 StD; Der Glasfabrikant [jedno předst.] 8. 5. 1840 StD. • Libreta: Telemach auf der Insel Ogygia, h: Triebensee, 28. 1. 1824 StD; Nachtschatten, h: F. Škroup, 30. 12. 1829 StD.
Prameny a literatura
Nejúplnější soupis her uvádí K. Goedeke: Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung 11, Düsseldorf 1953, 2. Halbband, s. 381–384, doplňky Wurmová 1996. – Rkp. ve Wiener Stadt- und Landesbibliothek: Der Vetter Michel aus dem Ratzenstadel, lokální fraška se zpěvy, 3 jedn., 1812; Die Brieftaube, 1 jedn., 1823. – Archiv města Brna: matrika oddaných fary u chrámu sv. Petra a Pavla 1747–1848, inv. č. S 5/40, s. 61, 19. 2. 1810; matrika narozených fary u kostela sv. Janů–minoritů 1784–1814, inv. č. S 3/1, s. 825, 26. 7. 1813; matrika narozených fary u kostela sv. Janů–minoritů 1814–1839, inv. č. S 3/2, s. 881, 30. 1. 1816. – Archiv hl. m. Prahy: Evidence pražských domovských příslušníků; oddací matrika Caroliny Sch.-Spannerové, fara u kostela sv. Jakuba, sign. JAK O 5, 3. 5. 1828; oddací matrika Terezie Sch.-Vřavové, fara u kostela sv. Jindřicha, sign. JCH O 11, 20. 11. 1837; úmrtní matrika fary u kostela sv. Jindřicha, sign. JCH Z 15, 25. 3. 1845, Karl Sch. – Cedule k představení Die Zauberflöte 22. 19. 1795 v Theater auf der Wieden, archiv Gesellschaft der Musikfreunde, Vídeň. – Cedule brněnského divadla 1808–16, Zemský archiv v Brně. – Cedule brněnského divadla 1810–11, 1812–16, Moravská zemská knihovna v Brně. – Cedule StD v Praze 1824–40, NMd. • F. X. Garnier: Nachricht von der im Jahr 1758 von Herrn Felix Berner errichteten jungen Schauspieler-Gesellschaft […], Wien 1786, s. 28–29; K. Sch. und sein Freund, Theater-Zeitung [Wien], 1811, s. 129; 1814, s. 77, 209, 255; 1815, s. 47, 54, 320; 1816, s. 152, 154, 339, 393; 1817, s. 32, 100, 196; 1819, s. 183, 263, 279, 280; Almanach fürs Theater [Berlin] 1812; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde, Stuttgart 1817; Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 22, 1820, sl. 692; 23, 1821, sl. 775; C. J. Schikaneder: Emanuel Schikaneder. Geschildert von seinem Neffen, Der Gesellschafter 18, Berlin 1834, č. 71–74, s. 353–354, 361–362, 370–371; A. Müller, in: Bohemia 1840, č. 56 [podrobně Der Glasfabrikant]; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 38, 1845, s. 311 [nekrolog]; Teuber III, 1888, s. 113, 125, 169, 867; E. von Komorzynski: K. Sch., Archiv für Theatergeschichte 2, Berlin 1905, s. 231–234; Nejedlý: Smetana III; F. Raimund: Sämtliche Werke, IV, Wien 1925, s. 966; J. Trojan: Synovec mozartovského libretisty (C. J. Sch.), Program Státního divadla v Brně 54, 1987–88, s. 328–329; V. Hostomský–M. Pistorius: Jakub Schikaneder neznámý, Praha 1999, č. 1, únor, s. 20; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 333–352. • Wurzbach; ADB sv. 54, dodatky; Eisenberg; Kosch; Grove 1980, 2001; Grove-opera.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 469–472