Křtěn Johann Joseph. Získal vzdělání, včetně hudebního, v koleji dómu v Regensburgu, kde je ve fragmentárně zachovaných dokladech zaznamenán 1764. Jako herec debutoval 1773, patrně u F. J. Mosera v Augsburgu. 1774 účinkoval v pantomimě Jos. Hornunga v Innsbrucku, 1775–77 zastával obor milovníka ve společnosti A. Schopfa. 9. 2. 1777 se oženil s herečkou M. M. Arthovou (užívala křestní jm. Eleonore). Oba hráli od Velikonoc 1777 u Mosera, jehož společnost Sch. 1778 převzal a prošel s ní do 1781 řadu štací v Bavorsku a Rakousku. 1782/83 s ní účinkoval v Prešpurku [Bratislava]. Odtud pronikl 1783 poprvé do Vídně (Kärntnertortheater), zatím jen pohostinsky. V Prešpurku strávil i zimu 1783/84, v létě 1784 hrál v Pešti, na podzim 1784 opět v Prešpurku, kde dvě představení navštívil císař Josef II. Na zimu se spojil s H. Kumpfem. Získali možnost hrát v Kärntnertortheater, jejich podnik však zkrachoval a společnost se rozpadla. Sch. byl pak 1785/86 angažován ve dvorní činohře. 1786 sestavil novou společnost, s níž hrál mj. v Salcburku, Augsburgu a v Regensburgu. 1789 ji předal J. J. Rechenmacherovi a s B. E. Žákem a F. X. Gerlem odjel do Vídně. Tam mu bylo nabídnuto místo ředitele divadla Theater auf der Wieden, uvolněné smrtí J. Friedela, kde úspěšně působil do 1801. Svůj podnik přenesl 1802 do nově postaveného, většího Theater an der Wien, kde se však o vedení musel dělit s majitelem B. Zitterbarthem. Když vlastník budovu ke konci roku 1806 prodal, stal se Sch. na dvě sezony (1807–09) ředitelem městského divadla v Brně, kde skončil se značným prodělkem. Odebral se na odpočinek, ale peníze, stržené za prodej domu, byly 1811 znehodnoceny rakouským finančním krachem. 1812 u něho vypuklo šílenství a na podzim téhož roku zemřel.
Do historie hudebního divadla v českých zemích na rozhraní 18. a 19. století zasáhl Sch. nejprve jako autor. Napsal 102 her, z toho polovinu tvořila zpěvoherní libreta. Na scénu německého městského divadla v Brně hojně pronikaly jeho lidové kusy, kouzelné a rytířské hry i veselohry a singspiely. Stal se nejčastěji překládaným a provozovaným autorem raného období českého divadla v Praze a jeho hry pronikaly i na venkov. Loutníci aneb Veselá bída (Die Lyranten oder Das lustige Elend) byli nejoblíbenějším kusem pražského Vlastenského divadla; česky vůbec poprvé je hráli 1785 ochotníci v Hořicích v Podkrkonoší. Text přeložil V. Thám 1784 s názvem Veselá bída anebo Nuzní hudebníci, hrál se však i s názvem Šumaři. Hra o potulných muzikantech hledajících obživu v hospodě se objevuje také na severní Moravě ve Fulneku na počátku 19. stol. s titulem Muzikanti. Dalším populárním Sch. kusem ve Vlastenském divadle v Praze byl Janek z Domažlic (1797), původně hra z ovzduší rakouských Alp (Tyroler Wastl), kterou na Domažlicko lokalizoval překladatel V. Thám. Nejvýznamnějším textem bylo Sch. libreto k Mozartovu singspielu Die Zauberflöte, který se v Praze hrál 1792, v Brně 1793, v Praze pak koncem 1794 v Thámově českém překladu jako Kouzedlná píšťala a dosáhl nesmírné popularity.
Sch. byl výtečným hercem. V mládí uspěl i v rolích Shakespearových hrdinů (Hamlet v Norimberku 1777) a do poloviny 80. let se věnoval převážně činohře. Později byl prvním Papagenem v Kouzelné flétně (1791) a představitelem mnoha dalších komických figur vídeňských singspielů. V Brně se snažil rozvinout mnohostrannou organizační činnost a uplatňoval se autorsky. Základem jeho repertoáru byly především vídeňské hry se zpěvy, téměř stranou jeho zájmu tehdy stál Mozart. Jen jediným představením byly zastoupeny opery Don Juan (1808) a Titus (1808), obě v německé verzi. Na sklonku svého brněnského působení hrál několikrát v opeře Die Zauberflöte (1809), jež se stala jedním z nejúspěšnějších místních titulů.
V době, jež přála vnějším scénickým efektům, rozvinul Sch. na brněnském jevišti divadlo kouzel a divů, vzdáleně navazující na vídeňskou barokní tradici. Když se obrátil k pseudohistorickým látkám, jež se v Brně udržely po celou první polovinu 19. stol., nestačil malý prostor Reduty jeho záměrům. Na Královské louce u vsi Komárova jižně od Brna dal proto vystavět velkou dřevěnou arénu, v níž provozoval kusy s bohatou výpravou, s množstvím statistů z místní vojenské posádky, s infanterií a kavalerií. Vrcholem těchto snah bylo několikeré letní představení Sch. patriotické hry Die Schweden vor Brünn (1807), v níž účinkovalo na přírodním jevišti 300 mužů ve zbrani. Jeho hry na lokální náměty, např. Schembera, Herr von Boskowitz podle pověsti o fantastickém rytíři (1808), rychle zmizely z repertoáru. Sch. úsilí o scénickou účinnost a provozování her na velkém prostoru v přírodě předjímalo atmosféru novodobých hudebně divadelních festivalů.
Prameny a literatura
Sbírka div. cedulí 1807–1809 v knihovně kláštera augustiniánů na Starém Brně. – E. Schikaneder: Schembera, Herr von Boskowitz, Brünn 1808 (text hry, Österreichisches Theater-Museum Wien, sign. 628.201–A.Th.). – Muzikanti (edice textu zpěvohry), Otázky divadla a filmu (Theatralia et cinematographica) 3, Brno 1974, s. 202–209. • Dem Berühmten Verfasser […], Der Wahrheitsspiegel, Eine Wochenschrift, Prag 1796, 2. Heft, s. 68–69 [oslavná báseň]; Zeitung für Theater, Musik und Poesie [Wien] 1807, 2. čtvrtl., s. 14–15, 47, 172n.; 3. čtvrtl., s. 103n., 187; Neue Annalen des Österreichischen Kaisertums [Wien] 1, 1807, sv. 2, příloha Intelligenzblatt, s. 20–22; [C. J. Schikaneder]: E. Sch., Geschildert von seinem Neffen C. J. Schikaneder, Der Gesellschafter [Berlin] 18, 1834, č. 71–74, zvl. s. 361; A. Rille: Geschichte des Brünner Stadttheaters, Brünn 1885, s. 72–76; E. Komorzynski: E. Sch., Berlin 1901, s. 71–73; K. Goedeke: Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung XI, Düsseldorf 1953, s. 376–381 (zde soupis 102 S. dramatických textů); T. Volek: Die erste Aufführung der „Zauberflöte“ in tschechischer Sprache in Prag 1794, Mozart-Jahrbuch, Salzburg 1967, s. 387–391; DČD II; J. Trojan: Brněnské dvouletí E. Sch., I–II, Program Státního divadla v Brně 59, 1987/88, září 1987, s. 13–15; říjen 1987, s. 58–59; M. Kammermayer: E. Sch. und seine Zeit: ein Spiegelbild zu Mozart’s ‚Zauberflöte‘, Grafenau 1992; Wurmová 1996; J. Trojan: Die zwei Brünner Spielzeiten E. Sch., in: Musikgeschichte in Mittel- und Osteuropa, ed. řada Mitteilungen der internationalen Arbeitsgemeinschaft an der technischen Universität Chemnitz, III, Chemnitz 1998, s. 221–243; A. Sonnek: E. Sch., Theaterprinzipal, Schauspieler und Stückeschreiber, Kassel ad. 1999, Schriftenreihe der Internationalen Stiftung Mozarteum, sv. 11 [lit.]; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 333–352; Mozart: Kouzelná flétna, program Státní opery Praha 2002 [obsahuje: T. Volek: Kouzelná flétna z divadla Na Vídeňce, s. 8–25, V. Reittererová: Mozart, Sch. a řád svobodných zednářů, s. 32–36, J. Someš: E. Sch., libretista, s. 37–39]. • Wurzbach [lit.]; MGG 1963; Grove 1980, 2001; Grove-opera; Kosch; ÖBL.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 472–473
