Sacchetti, Antonio

Antonio
Sacchetti
8. 1. 1790
Benátky, Itálie
15. 4. 1870
Varšava, Polsko
divadelní výtvarník

Syn divadelního malíře Lorenza S. (1759–po 1832), synovec nebo bratr divadelního malíře Vincenza S. (nar. 1794 v Padově), bratranec divadelního malíře Napoleona S. Učil se u svého otce, s nímž působil 1814–17 v Brně, kde ma­loval dekorace pro městské divadlo v budově Reduty (Töpfer: Swatopluk, König von Gross­-Mähren oder Verrat in der Adamshöhle, 1816, Hopp: Burg Novigrad bey Adamshohl oder Die Schauerkluft der Blutrache,1817). Spolu s otcem a s Vincenzem S. vymaloval freskami též sál a přilehlé chodby divadla (zahradní cesta, krajiny kolem Brna, skalní jeskyně, romantický les). 1817–29 pracoval v Praze pro StD jako „ständischer Theatermaler“; v této funkci vystřídal K. Postla. V tomto údobí namaloval též panoramatický obraz Prahy (1821), dnes umís­těný na schodišti Muzea hl. m. Prahy, a panoramata jiných měst (mj. Karlovy Vary, Teplice). Věnoval se též krajinomalbě. 1827 vytvořil za 750 zl. soubor dekorací pro městské divadlo v Karlových Varech, který objednala ředitelka místní společnosti T. Schantrochová. Podle ar­chivních materiálů města Olomouce projevil zájem o pořízení nových dekorací pro tamní nově vznikající scénu (1827), v konkurzu ale neuspěl. Jako malíř dekorací působil v divadle ve Varšavě (1829–31), v Drážďanech (1832), ve Vídni (1833), v Berlíně (1834) a 1835 opět v Praze. Ještě v září 1852 maloval v Praze na objednávku StD dekorace k Rossiniho opeře Wilhelm Tell (24. 10. 1852).

Jeho nejvýznamnější díla vznikla v dlou­hém údobí 1835–68, kdy se vrátil do varšav­ského angažmá a stal se hlavním dekoračním malířem (asi 300 prací, známé zvl. k Meyer­beerově opeře Robert ďábel, 1837). Pracoval také pro divadlo v Kališi (1835–36), opony maloval pro dvorní divadlo ve Varšavě–Lazieńkách (1842) ad.

V době pražského pobytu byl ještě pod vli­vem svého otce a J. Platzera, kteří ctili tradici barokní italské perspektivy. Přesto již začal vy­užívat některých postupů typických pro divadlo romantismu. Vedle lineární perspektivy, tzv. transparentních (prořezávaných) dekorací, léta­cích strojů a promyšlených světelných efektů pracoval také s barevnou perspektivou, založe­nou na vztazích teplých a studených barev. S je­jí pomocí dosahoval iluze prostorové hloubky. Za jeho vrcholnou práci pro StD je považována dekorace k pohádkové hře F. Raimunda Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär (1827, čes. Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář, 1834), či průhled do kostela v Palermu pro Meyerbeerovu operu Robert der Teufel (1835, čes. ukázky Robert ďábel, 1836). Jako zkušený vedutista pracoval i se zobrazováním konkrétního prostředí (např. Pražský most, Malá Strana, Královský hrad v Bäuerleho výpravné hře Aline oder Wien in einem anderen Weltteil). Od komplikovaných architektonických obrazů s oblouky, stropy a klenbami, typických pro pozdně barokní de­koraci, dospěl postupně k tendencím charakte­ristickým pro druhou polovinu 19. stol. S. práce z tohoto období, vytvořené na sklonku kariéry v Polsku, jsou již poučeny objevy francouzských divadelních malířů a směřují k panoramatickému naturalismu. Přispěly také k rozkvě­tu romantické opery a baletu v této oblasti. 

Dekorace (pro StD, opery, činohry a hry s hudbou)

1824: Spohr: Faust (závěr. dekorace), Sey­fried: Ahasverus, der nie Ruhende (závěr. dekorace), Raimund–W. Müller: Der Barometermacher auf der Zauber-Insel (kouzel. hra),Würfel: Rüberzahl (prem. opery), Clauren: Das Hotel von Wiburg, Cherubini: Faniska; Bäuerle–W. Müller: Prag, Paris, London und Constantinopol (kouzel. hra, typické objekty jednotlivých měst); 1825: Holbein: Die Zufälle, Iffland: Die Jäger, Antony–Leopold, úpr. W. Stich: Cardillac, der Goldschmied von Paris, Bäuerle–[Štěpánek]–W. Müller: Aline oder Wien in einem anderen Weltteil [Alína aneb Praha v jiném dí­lu světa]; 1826: Wolfram: Die bezauberte Rose (zla­tý zámek víl, prem. opery); 1827: Raimund–Drechs­ler: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Milionär (kouzel. hra), Holbein: Der Prinz und seine Freundschaft ist der andern werth, Auber: Leo­kadia, Lebrun: Eine oder Der Kampf im Felsenthale, Federici: Die Dame im Schleyer (pokoj); 1828: Fou­qué: Adam Wiederbauer, Raimund: Moisasurs Zauberfluch; Angely: Tage aus dem Leben eines Spielers (vesnice, hostinec, chatrč na vrcholku hory); 1835: Meyerbeer: Robert der Teufel (Panorama Palerma s troskami kláštera sv. Rosalie, průhled do kostela v Palermu, též Mössner).

Prameny a literatura

Cedule StD 1824–52, NMd. – NG: Portrét, kresba J. Mánesa. • Chronik der österreichischen Literatur-Intelligenzblatt, 6. 12. 1817, s. 392 [ozn. pražského angažmá]; Schematismus [kap. Landesämter im Königreich Böhmen, Ständische Theaterkommission], 1819, s. 126; 1823, s. 178; 1824, s. 184, 693 [kap. Prager bürgerl. Künstler]; 1827, s. 154; 1828, s. 157; 1829, s. 101; 1830, s. 103; ČČM 1, 1827, sv. 2, s. 140; Bohemia 26. 7. 1835 [Furore]; d’Elvert: Theater, s. 122 [lit.]; Teuber III, s. 60, 253; M. Kaufmann: Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, Karlsbad 1932; E. A. Hruška: Staropražská divadelní topografie, rkp. v DÚ, s. 202n.; A. Novotný: Staropražští komedianti a jiné atrakce 1800–1850, 1944, s. 231–234; A. Novotný: Staro­pražská teatralia, 1955, s. 90n.; B. Król: A. S., deko­rator romantyczny […], Pamiętnik teatralny 8, 1959, č.1–3, s. 219–250; DČD II; J. Hilmera: Česká diva­delní architektura, 1999, s. 21; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie […], Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 333–352; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890 III/1, 2001; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavov­ského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Dlabač [reprint Hildesheimer, New York 1973, v do­datcích na s. 34 je chybně uvedeno: ve StD od 1813]; Wurzbach; Toman; Enciclopedia; NDp; Słownik bio­graficzny 1973; ÖBL; Česká divadla.


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 459–461

Autor: Velemanová, VěraHilmera, Jiří