1876–79 studovala v Pivodově pěvecké škole. V září 1878 se ucházela o angažmá v německém divadle v Teplicích, kde pak působila do 1880. Pak ji kapelník J. N. Maýr angažoval do souboru PD (poprvé 6. 7. 1880, Markéta, Gounod: Faust). 1881 přešla do ND. 1882 hostovala ve Varšavě, 1883 v Pešti, 1884 vystoupila v Plzni. 1883 si v ND vyžádala dovolenou, aby se zdokonalila ve zpěvu v Itálii. Od sezony 1884/85 přijala nabídnuté místo v oboru dramatického sopránu v nově otevřené Královské opeře v Pešti (Magyar Királyi operház, poprvé vystoupila 27. 9. 1884). Provdala se za hudebního kritika a univerzitního profesora Keszlera. V maďarské opeře, kde od 1888 spolupracovala mj. s G. Mahlerem, působila s přerušeními až do 1891. Poté žila do roku 1927 v Budapešti v soukromí a v posledních letech se vrátila do Prahy. Po roce 1891 vystupovala jen výjimečně: vcelku bez ohlasu hostovala v ND v červnu 1893 (Carmen), 17. 10. 1895 účinkovala v Praze na koncertě z Dvořákova díla.
Pocházela z české rodiny, ale byla vychována v německé škole. V PD se s velkou pílí doučila značný počet rolí česky. 26. 2. 1882 účinkovala na koncertě německého divadla, což bylo v napjatých národnostních vztazích patrně jednou z příčin averze části české kritiky vůči její osobě. V PD záhy zaujala významné postavení vedle M. Sittové. Její hlasové kvality, zvláště bezpečně intonované jasné výšky a tmavé hloubky, byly srovnávány s možnostmi prvořadých italských pěvkyň. Za dva roky v českém souboru nastudovala asi 20 rolí různých oborů, od koloraturních přes subretní až k dramatickým. Spolupracovala na řadě premiér českých oper (Krasava ve slavnostních představeních Smetanovy Libuše k otevření ND 1881 i 1883, celkem 14krát; Zajma, Bendl: Černohorci; Hedvika, Smetana: Čertova stěna; Xenie, Dvořák: Dimitrij). Vystoupila v hlavních rolích v pražských premiérách Čajkovského Panny Orleánské a Bizetovy Carmen. V Pešti patřila k vysoce ceněným a nejlépe placeným silám souboru a vytvořila tam velké role (Bizet: Carmen; Thomas: Mignon; Violetta, Verdi: La Traviata; Elsa, Wagner: Lohengrin).
Role (v PD a ND)
1880: Petrita (Suppé: Donna Juanita), Markéta (Gounod: Faust a Markéta), Elvíra (Verdi: Ernani), Paní Bohatá (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Effie (Adam: Sládek prestonský); 1881: Leonora (Halévy: Blesk), Valentina (Meyerbeer: Hugenoti), Růžena (Šebor: Husitská nevěsta), Karolina (Smetana: Dvě vdovy), Donna Elvíra (Mozart: Don Juan), Zuzanka (Mozart: Figarova svatba), Krasava (Smetana: Libuše, též 1883, prem.), Zajma (Bendl: Černohorci); 1882: Xenie (Dvořák: Dimitrij, prem.), Hedvika (Smetana: Čertova stěna, prem.), Alice (Meyerbeer: Robert ďábel), Kamila (Hérold: Zampa), Johanka z Arku (Čajkovskij: Panna orleánská); 1883: Graziella (Bendl: Karel Škréta), Kněžna (Dvořák: Šelma sedlák), Halka (Moniuszko: Halka); 1884: Carmen (Bizet: Carmen).
Prameny a literatura
Pozůstalost v LA PNP (inventář M. Mašková, 1998). • J. Kuffner: Scéna za scénou. Volné listy z kroniky rozvoje našeho divadla 1883–1898, 1900, s. 32; F. A. Šubert: Moje divadelní toulky, II (Z uplynulých dob, III), 1902; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, [1903], s. 101; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I–II, 1917, 1919, rejstřík ve sv. II; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; J. B. Foerster: Poutník, 1942, s. 214, 256; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet, 1944; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 45; J. Neruda: Podobizny, II, 1952, s. 234; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle, rkp. 1954 v DÚ; Javorin, s. 205; V. Horák: František Pivoda, pěvecký pedagog, Brno 1970; R. Zoltan: Gustav Mahler in Hungary, Budapest 1991; Dvořák: Korespondence, I, VI; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 347; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Otto–Dodatky; ČHS; NDp [lit.]; Magyar színházmüvészeti.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 439–440
