Uváděn též Vorel. – Byl synem Jiřího Bakaláře, podle jehož přídomku „od Bílých orlů“ se označoval také latinsky jako „ab Albis Aquilis“. Studoval v Lipsku a Wittenbergu (bakalář 1540, magistr 1543). Po návratu do Prahy se stal mistrem pražské univerzity, odkud později po svém sňatku odešel. 1550 vykonával funkci konšela na Novém Městě, 1555 získal erb a přídomek „z Plavče“ a 1556 zakoupil statek Krásná Hora. Byl znám svým konfliktním chováním vůči poddaným i šlechtě a několikrát stanul před komorním soudem.
Patřil ke kruhu latinských humanistických básníků kolem Jana staršího Hodějovského z Hodějova. Vedle drobných latinských prací, elegií a epigramů složil také latinsky psanou pětiaktovou biblickou hru Toboeus, comoedia sacra nova [Tobiáš, komedie posvátná, nově sepsaná]. Byla napsána 1569, tiskem vyšla 1587 v Praze u D. Adama z Veleslavína. Její první provedení je doloženo v pražské Rečkově koleji 8. 8. 1575 a podle přípisu na dochovaném tisku hry se hrála také 19. 8. 1587. V předmluvě A. dílo věnoval profesorům pražské akademie. Dále uvádí, že smyslem hry je seznámit lid s Písmem a podnítit jej ke vzdělávání a zbožnosti. Zmiňuje Terentia jako váženého autora, nicméně za potřebnější pro své současníky považuje hry biblického zaměření. Hra je složena v jambickém senáru a obsahuje celkem 1962 veršů. Sleduje příběh starého slepého Tobiáše, který posílá svého syna do Medie pro peníze. Průvodcem mladého Tobiáše je anděl Rafael (dává se poznat až na konci hry), který má na boží příkaz zbavit starého Tobiáše slepoty a ženu Sáru, jíž ďábel Asmodeus zahubil sedm mužů, hanby. Mladý Tobiáš se stává jejím manželem, vrací se s ní a Rafaelem do Ninive a starý Tobiáš znovu nabývá zraku. Hra končí rozsáhlým chvalořečením Boha. Poté následuje tradiční epilog s rozloučením a poděkováním.
Poměrně samostatně a zručně složené biblické drama nevybočuje z produkce školských her humanistického období. A. pravděpodobně znal některé hry o Tobiášovi (tento námět byl v evropské literatuře zpracováván častěji již dříve, např. C. Schonaeem), snahy o nápodobu však nejsou v jeho textu patrné. Hlavní inspirací bylo biblické podání, jehož se věrně držel. Pokud je známo, byl A. v českém prostředí prvním autorem divadelní hry s tímto námětem.
Prameny a literatura
NK, sign. 52 G 6, přív. 13: Toboeus, comoedia sacra nova. Scripta ad decanum et magistros facultatis philosophicae in Academia Pragensi a M. Ioanne Aquila a Plavcze, anno Domini 1569, Pragae 1587. • J. Jireček: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku I, Praha 1875, s. 19; tamtéž II, Praha 1876, s. 332; Rukověť k písemnictví humanistickému I, ed. A. Truhlář–K. Hrdina, Praha 1918, s. 45–47, 479; J. Král: Aquilova komedie o Tobiášovi, Sborník filologický 4, 1913, s. 32–54; A. Novák: Příspěvky k dějinám českého humanismu, Listy filologické 36, 1919, s. 209n.; O. Adamová: Odbojné hnutí Krásnohorských v šedesátých letech 16. stol., Středočeský sborník historický 3, 1959, s. 42n. • BSČZ, DČD I, LČL, OSN, Rukověť 1966
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 24–25
