Studoval na univerzitě v Praze společně s pozdějšími českými divadelníky F. Škroupem, A. Jelenem a J. Th. Krovem. V hudbě byl žákem kapelníka orchestru Nostitzova divadla F. X. Partsche, který ho zřejmě uvedl do divadelního prostředí. Příležitostně komponoval písně. Za kapelníka C. M. von Webera (1813–16) si přivydělával jako tenorista v operním sboru StD, kde občas zaskakoval nebo vystupoval v malých rolích (jeden z Příživníků [Schmarotzer] v Meyerbeerově opeře Alimelek při prvním pražském uvedení 22. 10. 1815).
Po smrti ředitele Liebicha (v prosinci 1816), kdy nastalo v opeře StD období nejistoty, přední sólisté odcházeli bez náhrady a soubor ztrácel schopnost hrát kmenový repertoár, P. jako sborista postupně přebíral tenorové role. Kapelník J. Triebensee se snažil udržet provoz s domácími silami, včetně začátečníků a studentů konzervatoře. P. se prosazoval vedle prvního tenoristy J. A. Stögera, angažovaného v závěru Weberovy éry a působícího po Liebichově smrti také jako poradce (a pozdější manžel) dědičky podniku J. Liebichové. Jako sólista byl P. angažován nejpozději 1818/19; soupis souboru z dubna 1820, po příchodu nového ředitele F. Holbeina, ho uvádí jako začátečníka zpívajícího první role. Nároky na něj byly v této době enormní, neboť opera intenzivně zkoušela i hrála a úroveň představení stoupala. Po Stögerově odchodu z Prahy 1821 byl P. v tenorovém oboru sám, až do příchodu S. Bindera v listopadu 1822. Zanedlouho poté nastal v P. kariéře prudký zlom, naznačující radikální úbytek jeho pěveckých možností. V zimě 1823/24 se ocitl opět ve sboru; ale jako „diletant“ spoluúčinkoval v českých operních premiérách Weiglovy Rodiny švejcarské, Rossiniho Lazebníka sevillského, Othella,Cherubiniho Vodaře. Podílel se též na provedení lokální frašky s hudbou V. Bartáka Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou v ochotnickém Teisingerově divadle (1823). V opeře F. Škroupa Dráteník hrál roli Lány od prvního uvedení 1826 až do roku 1841. Mezi členy StD je s několika přestávkami evidován do 1859, objevoval se občas v malých barytonových a basových rolích v českých představeních. Vypomáhal jako herec v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Již v květnu a červnu 1824 hostoval ve Štýrském Hradci v operním souboru ředitele Stögera, bývalého kolegy, který tehdy po požáru své stálé scény hrál v provizorních podmínkách a zajížděl i do Klagenfurtu. Je pravděpodobné, že Stöger ho zval do Štýrského Hradce i později.
P. měl jasný hlas s příjemně znějícími výškami, jímavý a kultivovaný přednes a přirozený, suverénní herecký projev; při mluveném německém textu vadil kritice český přízvuk. Jeho první velkou lyrickou rolí byl na počátku roku 1819 Mozartův Don Ottavio (Don Juan), 1820 měl už v repertoáru Tamina (Mozart: Die Zauberflöte) a Rossiniho Almavivu (Der Barbier von Sevilla). Do sezony 1822/23 nastudoval dalších více než dvacet velkých tenorových rolí a uplatňoval se v operních quodlibetech a při koncertech. Např. v akademiích profesorky konzervatoře M. Czejkové 1820 a 1821 zpíval tercet společně s H. Sontagovou a pozdějším významným basistou F. Hauserem, 1821 provedl o Velikonocích společně s J. Kainzem a čerstvě vyloučenou studentkou konzervatoře T. Brunettiovou Weberovu kantátu Kampf und Sieg, o Vánocích byl spolu se Sontagovou, Kainzem a F. Hasslochem v roli Tancreda sólistou koncertu Jednoty umělců hudebních (M. Stadler: Die Befreyung von Jerusalem). 1821 byl jedním z prvních jevištních partnerů začínající H. Sontagové, která se v obtížné personální situaci souboru náhle ocitla v pozici první zpěvačky, a sdílel s ní její pražské triumfy (Richard, Grétry: Richard Löwenherz, Johann, Boieldieu: Johann von Paris, Princ, Isouard: Aschenbrödel, Max, Weber: Der Freischütz, Florestan, Beethoven: Fidelio). V novém obsazení Dona Juana, kde Sontagová zpívala Zerlinu, ztělesnil P. postavu Dona Ottavia (1822). Navzdory výborným pěveckým dispozicím se mu nepodařilo rozvinout delší kariéru a je pravděpodobné, že ztratil hlas po nadměrném vypětí v době, kdy při nedostatku pěveckých sil pomáhal udržet ve StD operní repertoár.
Role
Ve StD německy: 1815: Schmarotzer (Meyerbeer: Alimelek); 1819: Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Rittmeister Kleefeld (Méhul: Die beyden Füchse [Une folie]), Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla); 1819–23: Villeroi (Catel: Die vornehmen Gastwirthe), Armand (Cherubini: Der Wasserträger), Ramiro (Isouard: Aschenbrödel), Johann (Boieldieu: Johann von Paris), Carlin (Fioravanti: Die Dorfsängerinnen), Werner (Ant. Fischer: Das Hausgesinde), Carl (Paër: Sargines), Vergy (Grétry: Raoul der Blaubart), Loredano (Paër: Camilla), Frohwald (Hensler–W. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg), Murney (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Valer (Perinet–W. Müller: Das Neusonntagskind), Florestan (Beethoven: Fidelio), Fernando (Mozart: Die Zauberprobe [Così fan tutte]), Ruprecht (Hensler–W. Müller: Der Teufelstein bei Mödlingen), Almarich (Rösler: Elisene, Prinzessin von Bulgarien), Baron (Boieldieu: Der neue Gutsherr), Joconde (Isouard: Joconde oder die Abentheuer), Richard (Grétry: Richard Löwenherz), Kaylinger (Spohr: Faust), Hrabě Rudolph (Weber: Silvana), Belmonte (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Max (Weber: Der Freischütz). • Ve StD česky: nezn. role (Barták: Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou, Teisingerovo divadlo, 1823), Hrabě Valohradský (Weigl: Rodina švejcarská, poprvé česky 28. 12. 1823), Důstojník Řehoř (Cherubini: Vodař, poprvé česky 25. 4. 1824), Don Basilio (Rossini: Lazebník sevillský, 2. 2. 1825), Vévoda (Rossini: Othello, mouřenín benátský), Lána (F. Škroup: Dráteník, prem. 2. 2. 1826), Juda (Méhul: Josef a bratří jeho, 1830), Omítla (Bäuerle, úpr. Štěpánek–W. Müller: Alína aneb Praha v jiném dílu světa, 1832), Podlipský (Spohr: Faust, 1833).
Prameny a literatura
Cedule StD 1824–59, NMd. – Martinec: Journal, s. 48. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838 až 1859; Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag […], Allgemeine musikalische Zeitung [Wien] 3, 1819, s. 189–191, 198–200, 203–206; 8, 1824, s. 101–103 [Graz], 219–220 [Klagenfurt]; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde [Wien] für das Jahr 1821, s. 292n.; Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 23, 1821, sl. 206, 424, 470, 719–720, 774–776; 24, 1822, sl. 46, s. 222–224; Dalibor 2, 1859, s. 210; Teuber III, s. 52, 82, 109–110, 114–119, 742; Československá vlastivěda VIII, Umění, 1935, s. 693–695; J. Plavec: František Škroup, 1941; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1941; Vondráček II; M. Poštolka: Libreta Strahovské hudební sbírky, Miscellanea musicologica 25–26, 1973, s. 79–149, zde s. 140–141; Weber: Notizen-Buch; A. Scherl: Zur Rezeption von Grétrys Opern auf dem Prager Theater der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts, in: Le rayonnement de l’opéra-comique en Europe au XIXe siècle, sborník z konference v Praze 1999, vyd. M. Pospíšil, A. Jacobshagen, F. Claudon, M. Ottlová, 2003, s. 212–230. • Wurzbach; ČHS [s nepravděpod. datem úmrtí 27. 11. 1832 Št. Hradec].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 414–415