Jeho pěvecké školení a umělecké začátky nejsou známy. 15. 5. 1862 hostoval jako člen dvorního divadla v Neustrelitz v českém představení StD hraném v Novoměstském divadle (Gennaro, Donizetti: Lukrecie Borgia); k vystoupení ho pozval kapelník StD J. N. Maýr, který sestavoval pro nově otevírané PD samostatný český soubor. Hned 1862 se stal členem PD pro obor lyrického tenoru. V lednu 1865 dal výpověď a jednal o angažmá ve Lvově, k dohodě však nedošlo a P. obnovil smlouvu s PD. V této době se u něj začaly dostavovat občasné indispozice jako první projev hlasové choroby. Aby šetřil své síly, nevystupoval P. koncertně, jen výjimečně hostoval v květnu 1866 v Plzni v repríze prvního místního česky nastudovaného operního představení, které připravil pěvecký spolek Hlahol a sbormistr H. Palla (Lyonel, Flotow: Marta). Od podzimu 1866 byl členem PD za Smetanova kapelnictví. Na začátku roku 1868, když si příslušný repertoár již osvojili nově přijatí tenoristé J. L. Lukes a A. Barcal, Smetana jeho smlouvu ukončil (poslední představení zpíval 29. 2. 1868). Po několik let pak P. působil na zahraničních scénách (mj. Kroll-Theater Berlín). V dubnu 1880, před prvním otevřením ND, se pokusil jako člen divadla v Augsburgu o nové angažmá v PD (Tamino, Mozart: Kouzelná flétna, Flotow: Alessandro Stradella), po neúspěchu hostování se ale vrátil do zahraničí a v pozici sboristy nebo sólisty pro malé role vystřídal asi deset německých scén (Elberfeld, Lublaň, Trier, St. Galen, Detmold, Basilej 1899). S českým divadlem již kontakt nenavázal.
Oboru lyrického tenoru, pro který byl P. v PD původně angažován, odpovídal jeho hlas svou průměrnou vydatností, barvitostí i rozsahem do vysokého c. Jeho pěvecky zdařilým rolím v italském repertoáru (s výjimkou slabší koloratury) byla vytýkána herecká schematičnost a manýrovitost, s níž opakoval gesta a postoje italských zpěváků. Lyrickému oboru se P. věnoval v době, kdy byl v PD zaměstnán hrdinný tenor Č. Vecko (leden 1863–květen 1865). Po Veckově odchodu musel P. převzít načas i hrdinný obor, pro který neměl hlasové dispozice (např. Verdi: Ernani), což neprospělo jeho hlasu. Smetana, který P. jako kritik Národních listů chválil (25. 10. 1864, Dinorah, 28. 1. 1865, Figarova svatba), nebyl později jako kapelník PD s jeho výkony zcela spokojen. Jeho spornou interpretaci postavy Jeníka při premiéře Prodané nevěsty (1866), kterou Neruda označil za „nedbalou“, patrně zavinil špatný přednes prózy, asi se však projevila i P. neschopnost herecky a pěvecky ztvárnit český venkovský typ (po 7 reprízách převzal roli Lukes). Ač provázen kritickými hlasy, patřil P. po šest let svého působení v PD bez velké publicity k solidním, loajálním a hojně zaměstnávaným pěvcům.
Role (v PD)
1862: Gennaro (Donizetti: Lukrecie Borgia, j. h., též v angažmá), Tonio (Donizetti: Marie, dcera pluku), Hynek (Dörstling: Eva Hlínová, dcera zbrojíře pražského), Antonio (Cherubini: Vodař, zahajovací představení v PD), Vojtěch (F. Škroup: Dráteník), Tebaldo (Bellini: Montekové a Kapuleti); 1863: Barbarino (Flotow: Alessandro Stradella), Almaviva (Rossini: Lazebník sevillský), Markýz Chateauneuf (Lortzing: Car a tesař), Corentin (Meyerbeer: Dinorah), Hrabě Edwin (Auber: Sníh), Princ Leopold (Halévy: Židovka), Tamino (Mozart: Kouzelná flétna, 1880 j. h.), Alfonso (Auber: Němá z Portici), Nemorino (Donizetti: Nápoj lásky), Simeon (Skuherský: Vladimír, bohův zvolenec, prem.), Rodrigo (Rossini: Othello); 1864: Bois Rosé (Meyerbeer: Hugenoti), Raimbaud (Meyerbeer: Robert ďábel), Lord Arthur Bucklaw (Donizetti: Lucie z Lammermooru), Liborín (Weber: Střelec kouzelník), Pastýř (Gluck: Orfeus a Eurydika), Don Ottavio (Mozart: Don Juan, pouze 1 předst.); 1865: Basilio (Mozart: Figarova svatba), Alfonso (Hérold: Zampa), Manrico (Verdi: Troubadour), Sever (Bellini: Norma), Lyonel (Flotow: Marta), Ernani (Verdi: Ernani), Don Sebastian (Auber: Diamanty koruny), Fenton (Nicolai: Veselé ženy windsorské); 1866: Junoš (Smetana: Braniboři v Čechách,prem.), Gomez (Kreutzer: Nocleh v Granadě), Petr (Conradi: Krakonoš), Jiřík (Lortzing: Zbrojíř), Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta, prem.), Edmund (Auber: Přísaha aneb Penězokazi), Sobinin (Glinka: Život za cara), Alfonso (Auber: Němá z Portici), Dánský rytíř (Gluck: Armida), Josef (Schenk: Vesnický lazebník); 1867: Bajan (Glinka: Ruslan a Ludmila), Lorenzo (Auber: Fra Diavolo), Vojtěch (Blodek: V studni), První důstojník (Adam: Sládek prestonský); 1868: Arthur (Donizetti: Linda z Chamounix); 1880: Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella, j. h.).
Prameny a literatura
Národní listy 17. 5. a 29. 7. 1862, 9. 1., 16. 1. a 10. 12. 1863, 25. 11. 1865, 2. 3. 1868 [odchod z PD]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1863, s. 58, 71 [angažmá]; Slavoj 2, 1863 [jaro], s. 141; 3, 1863 [podzim], s. 60; 4, 1864, s. 62; Lumír 1866, s. 399 [Ernani]; J. Arbes: Česká Thalia 5, 1891, s. 9; Bartoš: PD opera; A. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Laiske: Dramaturgie; PD 1862–83. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 416–417
