Syn malíře a rytce Giovanniho de P. (zemř. 1800 ve Vídni), otec scénického výtvarníka a litografa Giovanniho de P. (1813 Vídeň–1856 Vídeň); v neznámém příbuzenském vztahu s výtvarníkem Sebastianem de P. (zemř. 1825 ve Vídni v 25 letech).
Podle některých dokladů (viz Findbuch der szenischen Graphik, lit.) namaloval první dekorace již 1801 (je ovšem možná záměna s otcovými pracemi). Některé z nich byly zjednodušeně kopírovány a používány v jiných divadlech (1804 vytvořil jejich kopie např. malíř zámeckého divadla knížete Miklóse II. Esterházyho v Eisenstadtu). P. se vyučil mědirytectví v Benátkách a ve Vídni, kde se stal jedním z prvních litografů. Současně se věnoval olejomalbě (často volil náměty podle italského malíře architektur a krajin 18. stol. Canaletta). Od 1820 vystavoval, od 1843 byl členem vídeňské Akademie výtvarných umění. Již od 1812 maloval kulisy pro dvorní scénu, 1816 byl jmenován dvorním dekoratérem a zůstal jím téměř po celý život. Jeho více než šedesát dekorací se používalo až do konce 19. stol. Na podzim 1850 byl penzionován, protože nový ředitel H. Laube nebyl spokojen s jeho konzervativním stylem, který se přidržoval italského typu klasické monumentální architektury obohacené o romantické a exotické prvky (nejznámější 1818 Mozartova Die Zauberflöte s egyptskou architekturou).
Jeho spolupráci s pražským StD inspiroval ředitel J. A. Stöger hned 1834, po svém nástupu na ředitelské místo. Jako bývalý Vídeňan zval Stöger do Prahy i další své vídeňské spolupracovníky, mj. T. Mössnera (stal se kmenovým dekoratérem StD) a H. Neefeho. P. pracoval souběžně i pro brněnské městské divadlo: 1840 se za ředitele W. Thiela podílel na budování nového fundu 40 dekorací, které pro městskou scénu objednal magistrát (kromě jednotlivostí maloval v této souvislosti portál). Spolu s ním byli v Brně zaměstnáni i Vídeňané Th. Jachimowicz a C. Brioschi.
V Praze maloval P. pro StD a od 1842 i pro Stögerovo Nové divadlo v Růžové ulici jednotlivé dekorace pro německá i česká představení. Na návěštích je uváděn jako malíř dvorního divadla ve Vídni. Jeho první prací byl gotický sál umístěný za obloukem a „velmi působivý“ hřbitov pro Mozartova Dona Juana (15. 6. 1834); průhledy obloukem obsahovala i výprava k Paciniho opeře Pompeji’s Untergang (16. 12. 1834, též Neefe), nákladně inscenované s velkým komparsem. Často pracoval P. pro StD v roce 1836, kdy kromě částí výbavy pro korunovační představení Meyerbeerovy opery Der Kreuzritter in Ägypten (2. 9. 1836) navrhl tři z osmi nových dekorací pro premiéru Dessauerovy opery Lidwinna (zámecké sály, ostatní K. Millitz j. h. a T. Mössner) a dvě dekorace pro Belliniho Normu (Normina síň a chrám), jež svou nádherou budily nadšení. Přispěl jednotlivostmi i do Raimundovy hry s Kreutzerovou hudbou Der Verschwender (spolu s Neefem) a namaloval další kusy neznámého určení, jež se v lednu 1836 uplatnily při vystoupeních taneční skupiny Fabbri. S P. dekoracemi se hrála řada českých operních i činoherních představení (1836: Gutzkow–Tyl: Srdce a svět neb Manželka a milenka; W. Vogel, úpr. Pečírka: Hodina s půlnoci neb Pomsta lesního ducha; 1839: Kollmann: Dračí jeskyně u červené skály nebo Loupežníci v Železné huti o půlnoci, Donizetti: Marie, dcera pluku; 1842: Cuno, úpr. Štěpánek: Loupežníci na Chlumu (spolu s Neefem), Töpfer, úpr. Tyl: Matka a dcera aneb Milující a nemilovaní, F. Hopp, úpr. Dubinský: Domácí čepička doktora Fausta, Klicpera: Rohovín Čtverrohý; 1843: Pixérécourt, úpr. Štěpánek: Aubryho pes neb Vražda v lese u Bondy ad.).
Po otevření Stögerova Nového divadla v Růžové ulici vybavil P. gotickými sály českou činoherní inscenaci Raupachova Roberta ďábla (4. 10. 1842, též Neefe) a dekoracemi města a dvěma rokokovými místnostmi Kotzebuovu hru Der Taubstumme (18. 10. 1842). V tomto roce se P. ve StD podílel na vytvoření tzv. Wandeldekoration, série pohledů na krajiny a architektury namalovaných na pásu plátna, která při ručním přetáčení přes celé jeviště budila dojem pohybu. Uplatnila se v německé kouzelné hře se zpěvy Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin (Told–Titl), jež po několik měsíců plnila Nové divadlo v Růžové ulici, i v její české Tylově adaptaci (1843, Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská). Za Stögerova nástupce J. Hoffmanna vypravil P. zčásti premiéru Gordigianiho opery Consuelo (6. 6. 1846, Náměstí sv. Marka v Benátkách, ostatní Jaich) a Hickelovu parodii s Tauwitzovou hudbou Der Pirat von Venedig (17. 10. 1846, též K. W. Gropius).
P. dekorace vynikaly dokonalou perspektivou, s níž umísťoval na plátno architektonické prvky, nábytek, zařízení i draperie. Jeho architektury, starobylé sály a komnaty se zpravidla kombinovaly s Neefeho krajinami a zahradami. Technické triky ve výpravných hrách (létací stroje, pyrotechnické efekty, pohyblivé figury), jež v celkovém dojmu hrály značnou roli, realizoval jevištní mistr G. Weber. P. práce měla pro pražskou scénu velký význam. Po desetiletém působení ředitelského triumvirátu Polawsky–Kainz–Štěpánek (1824–34), který musel vystačit se skromnými prostředky, pomáhal P. budovat nákladný a velkorysý styl podle vzoru vídeňských divadel, který chtěl ředitel Stöger přenést i do Prahy.
Prameny a literatura
Cedule StD a Nového divadla v Růžové ulici 1834–46, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp. NMd, sign. C 37. • Theaterdekorationen nach den Originalskizzen des de Pian,gestochen und verlegt von N. Bittner, Wien 1818 [vyobr.]; Brünner Theater-Almanach auf das Jahr 1841, s. 28; d’Elvert: Theater, s. 129, 130; Teuber III, s. 302; Katalog der Handzeichnungen der Theatersammlung der Nationalbibliothek, vyd. F. Hadamowsky, Wien 1930 [vyobr.]; E. Pirchan: 300 Jahre Wiener Operntheater, Wien 1953, s. 34, 69 [vyobr.]; Vondráček II; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich. Beitrag zur ungarländischen Theatergeschichte des 18. Jhs., Budapest 1959; DČD II; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staatstheater). Ein Verzeichnis der aufgeführten […] Stücken […], II, 1811–1974, Wien 1975; F. Hadamowsky: Wien. Theater-Geschichte. Von Anfängen bis zu dem Ersten Weltkrieg, Wien 1988, s. 371, 395; Findbuch der szenischen Graphik, Universität zu Köln, Institut für Theater-, Film- und Fernsehwissenschaft, Theatersammlung, vyd. B. Vogelsang a R. Strauck, München ad. 1993, I, Künstler-Index [zachované P. návrhy 1801–35]. • Wurzbach; ÖBL [lit.]; Piper, sv. Register.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 394–396