Provd. Panochová. Koncertovala jako pianistka od čtrnácti let. Od šestnácti let byla angažována v dvorním divadle ve Stuttgartu v mladodramatických rolích. Do pražského německého StD ji od 1. 10. 1869 přijal ředitel R. Wirsing, setrvala zde i za ředitelů Eduarda a Edmunda Kreibigových a 1885 ji přejal nastupující ředitel A. Neumann jako jednu z mála stávajících členek souboru a postupně prodlužoval její smlouvu až do 1895. 1883 se P. přihlásila do konkurzu na pražské konzervatoři na místo profesorky pěveckého oddělení (účastníkem konkurzu byl i F. Pivoda). Byla vybrána, nebyla však jmenována, ale vyučovala jako suplující profesorka do 1887. Pak si otevřela soukromou školu. Je pohřbena na evangelickém hřbitově v Praze–Strašnicích.
Patřila k nemnoha osobnostem, které v pražském německém divadle působily téměř po celý život. 30. 9. 1894 oslavila 25. výročí práce pro scénu, na níž vystoupila asi 4000krát. Byla angažována jako „Spiel-Alt“ a záhy po příchodu do Prahy se ujala (poněkud předčasně) rolí chův, společnic, sousedek, vdov a nenápadných manželek. Postupem času se těžiště jejího repertoáru posunulo do operety, do činoherních rolí a mimovaných postav v baletu. V opeře zpívala např. Magdalenu (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Marcelinu (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Martu (Gounod: Faust und Margarethe), Gertrudu (Gounod: Romeo und Julie), Chůvu (Genée: Die Piraten), Chůvu (Lortzing: Der Waffenschmied), Vdovu Brownovou (Lortzing: Zar und Zimmermann), Markýzu (Donizetti: Die Regimentstochter), ansámblovou roli Valkýry (Wagner: Die Walküre) ad. Dobře se uplatnila v komediálních postavách: „Její zčásti neuvědomělé komice se pražské publikum smálo, sotva vstoupila na jeviště“ (Rosenheim). Při italských stagionách, které v Novoměstském divadle 1874 a 1882 pořádali ředitelé Wirsing a Edmund Kreibig, pravidelně spoluúčinkovala v menších rolích (Maddalena, Verdi: Rigoletto). Nepatřila k předním členům souboru, ale její věrnost, mnohostrannost, svědomitost a píle prokazovaly divadlu cenné služby.
Prameny a literatura
Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1870 až 1895, v tomto roč. na s. 44–45 jubileum; Teuber III, s. 658, 733, 809, 860; Dalibor 16, 1894, s. 317–318; Bohemia 18. 6. 1896, 17. 6. 1897, 25. 6. 1903 [vše její škola], 4. 2. 1912 [ozn. úmrtí]; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; Rosenheim, s. 43, 82, 117; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 346 [konc.]. • Neues deutsches Theater.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 406–407
