Sám uváděl jiná data narození. Syn hudbymilovného hodináře. Zabýval se hudbou při studiu na české reálce v Praze (1850–56) pod vedením V. Schweizera, A. Nedvěda a V. E. Horáka. 1856/57 navštěvoval polytechniku, kterou nedokončil. Skladbu studoval u J. Krejčího, který ho doporučil J. L. Zvonařovi, aby dále rozvíjel jeho talent. 1864 odešel P. do Plzně, kde začal vyučovat hudbě a tělocviku na vyšší reálné škole a stal se cvičitelem Sokola. 1866 se oženil s J. Pechovou, sestrou E. Krásnohorské; 1885, tři roky po smrti své první ženy, uzavřel druhý sňatek s J. Svobodovou. Už ve studentských letech komponoval písně a sbory, rozsáhlejší skladatelská činnost pak spadá do plzeňského období. 1864–74 byl ředitelem plzeňského pěveckého spolku Hlahol, při kterém zřídil 1865 ženský a 1867 smíšený sbor a pro který napsal na texty E. Krásnohorské jedny z prvních českých kantát. Za vokální skladby obdržel několik cen (od listu Dalibor, v soutěži Jednoty čsl. zpěváckých spolků, k 20. výročí pražského Hlaholu). Po odchodu z Hlaholu 1874 byl referentem Pilsner Reform a psal hudební a divadelní kritiky do Plzeňských listů a Plzeňských novin. 1882 pomáhal zakládat Plzeňský filharmonický spolek a stal se jeho ředitelem. Ve své publicistické činnosti se věnoval hudebním dějinám Plzně a aktuálnímu stavu divadla, zvl. orchestru. V pražském časopise Dalibor otiskl 1881–94 větší analytické příspěvky (rozbor Fibichovy Hippodamie a Verdiho Otella) a četné recenze operní, vokální a komorní hudby.
Stál u počátků českého operního divadla v Plzni, jež se rozvíjelo v sousedství stálé německé scény. Spolu s Krásnohorskou, pobývající v Plzni od 1867, prosazoval Smetanovo dílo (8. ledna 1866, čtyři měsíce před pražskou premiérou, podnítil uvedení ukázky z Prodané nevěsty v divadle). Operám se věnoval i spolek Hlahol, který pod P. vedením nastudoval Flotowovu operu Marta (dvě představení 18. a 19. 12. 1865) a vypomáhal Švandově společnosti v plzeňském divadle (např. Prodaná nevěsta 30. 10. 1869, dir. M. Anger). Dvakrát se pokusil o dramatickou kompozici: z opery Jedibaba byly koncertně provedeny pouze ukázky, operu Vlasta, v níž chtěl realizovat zásady moderního hudebního dramatu ve wagnerovském smyslu, nedokončil, ač na ní pracoval 15 let. Krásnohorská pro něj asi 1869 psala libreto Kassandra.
P. aktivita přesahovala regionální úroveň. Trvalý kontakt s pražským kulturním životem, který udržoval jako publicista i přítel řady umělců, mu pomáhal zachovávat vysoká měřítka a jimi měřit úroveň plzeňského hudebního a divadelního dění.
Práce pro divadlo
Jedibaba, kom. opera, 2 jedn., t: Krásnohorská, komp. 1866–67, neprov.; Vlasta, romant. opera, 5 jedn., t: Krásnohorská, 1869, 2. a 3. jedn. nedok.
Texty o divadle
B. Smetana: Prodaná nevěsta, úvod ke 4. vyd. libreta v Urbánkově Bibliotéce operních a operetních textův, II/27, 1884; Die Erfolge der Kunst in Pilsner, Pilsner Reform 1893/94; Královské město Plzeň a vývoj jeho hudební, rkp. 1896 v Městském muzeu Plzeň. – Autobiografie in: Kalendář českých hudebníků, 1895, a Věstník Jednoty pěveckých spolků českoslovanských, 1898. • Texty o divadle v čas. Dalibor (kromě recenzí): 3, 1881: Listy z venkova. Z Plzně, s. 13, 76–77 [sign. P]; Šíření vědomostí o hudbě, s. 141–142, 155–157; 4, 1882: O pěstování zpěvu v Čechách a výsledcích jeho doby novější, 6 pokrač. mezi s. 121 a 161; 5, 1883: Umění a diletanti, 10 pokrač. mezi s. 93 a 271; Před otevřením Národního divadla, 8 pokrač. mezi s. 309 a 411; 6, 1884: Mistr Antonín Dvořák v Plzni, s. 134–135, 142–143, 177; 8, 1886: Opera na venkově, s. 314–316, 322–324, 333–335; 9, 1887: O plzeňské zpěvohře, s. 69–70, 84, 93; 10, 1888: R. Wagnera Tannhäuser v Plzni, s. 17–18, 26–27; Z Plzně. Naše zpěvohra, s. 62, 79, 125; G. Verdi: Otello, s. 81–82; Domácí hudba, s. 289–290, 306–307, 322–324; 11, 1889: Hudební činnost našich spolkův, s. 78–79, 106–107, 289–290; 12, 1890: Námluvy Pelopovy, s. 97–98, 137–138; 14, 1892: Smír Tantalův, s. 291–294, 305–307, 337–340; 15, 1893: Smrt Hippodamie, s. 217–219, 229–230, pokrač. v roč. 1894 mezi s. 35 a 112 [přetištěno in: H. Palla: Hippodamia, trilogie melodramat, Rozpravy hudební, č. 13, 1894]; 16, 1894: Městské divadlo v Plzni, s. 127–129, 141–142, 168–169; 17, 1895: Zpěvohra v městském divadle [v Plzni], s. 5–7; Z. Fibich: Bouře, s. 125–126, 165–166, 173–174; 18, 1896: Feuilleton, s. 118–120.
Prameny a literatura
F. K. Hejda: H. P., ku 25letému jubileu mistrova hudebního působení v Plzni, Dalibor 11, 1889, s. 361; L. Potocký: Vzpomínka na H. P., Dalibor 18, 1896, s. 257–259, s. 266–268 [nekrolog], 270; M. Čtrnáctý: H. P., Dalibor 31, 1909, s. 287–288; A. J. Patzaková: H. P., Sborník prací k padesátým narozeninám prof. Dra Zdeňka Nejedlého, 1928; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle, 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; A. Špelda: E. Krásnohorská, J. Pech a J. Pechová, Minulostí Plzně a Plzeňska, II, Plzeň 1959, s. 219 [rodokmen]; A. Špelda: Smetanova Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960; A. Špelda: Wagner poprvé v Čechách [Tannhäuser v Plzni], Opus musicum 20, 1988, č. 2, s. 49–51. • ČHS.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 379–381
