Vl. jm. Josefa Duran y Ortega, dcera holiče z Malagy. Brzy se naučila tančit. 10. 1. 1851 se provdala za madridského tanečníka Juana Antonia de Oliva. Záhy se stala milenkou tajemníka britské diplomatické služby ve Španělsku lorda Lionela Sackwille-Westa, s nímž vedla bohatý a společensky náročný život a měla s ním sedm dětí. Po posledním porodu zemřela.
Upozornila na sebe v Berlíně, kam 1851 přinesla tanec zcela odlišný od jevištního baletu, vycházející ze španělských tradic, který měl erotický náboj, ve středoevropských poměrech nevídaně agresivní. Vystupovala ve složitých luxusních kostýmech s drahokamy, jichž choreograficky využívala, stejně jako svých dlouhých vlasů. Doprovázela se na kastaněty. Hostovala v divadlech celé střední Evropy. Na přelomu let 1852/53 tančila ve Stuttgartu, 1853 ve vídeňském Carltheater, kde zaplnila šedesát večerů. V srpnu 1853 byla v Pešti, v říjnu přijela do Prahy. Její popularita vzbudila očekávání i u publika skeptického k tanečnímu umění. Dav obdivovatelů ji doprovázel od nádraží do hotelu a setrval před ním. Absolvovala ve StD před zcela zaplněným hledištěm dvanáct vystoupení, v nichž střídala dlouhé scény nazvané El Ole, La Madrillena, Jaleo de Xerez. Kritik Bohemie ji popsal 11. října jako dívku střední postavy, „štíhlých forem, tmavých zářících očí“ […] „začíná v pozadí scény, v záklonu, s vyzývavým pohledem“. Její tanec využíval dlouhých překvapivých pauz, chvění těla, křečovitých pohybů rukou a koketování s publikem. Její představení se protáhla do konce října. Svým vystoupením vyvolala ve StD řetěz pohostinských her jiných tanečnic s úspěšnou parodií Die falsche Pepita, která se dávala i v mimopražských divadlech (1855 např. u ředitele J. M. Kotzkého v Plzni).
V prosinci 1854 vystupovala O. za bouřlivých ovací v Krakově a v dubnu 1855 znovu navštívila Prahu. Kromě známých čísel předvedla v pěti představeních navíc tanec La Gittana v cikánském kostýmu (její tanec La Madrillena parodoval 5. 12. 1855 A. Horschelt v ženském převleku). 1855–56 hostovala O. v Augsburgu a současně zahájila v lednu 1855 pohostinské hry v Mnichově, kde tančila ještě v lednu a v únoru 1856 a v listopadu 1856 (Fenella, Auber: Die Stumme von Portici).
Od 31. 1. do 19. 2. 1857 znovu vystupovala v Praze. Její pojetí postavy Fenelly, přenesené z Mnichova, se pražské kritice jevilo jako příliš teatrální a málo dramatické. Tančila dvanáctkrát ve hře se zpěvy Louise Schneidera Der preussische Landwehrmann und die französische Bäuerin, v níž představovala mladou Pikarďanku. Dvakrát opakovala na žádost publika závěrečný tanec a nakonec poděkovala německy a česky. Ředitel Stöger (který jí údajně platil 250 zl. za každý večer), měl při jejích 15 představeních nejlepší návštěvy za zimní sezonu. Z Prahy odjela do vídeňského Theater in der Josefstadt, kde setrvala do konce dubna. Ojedinělé bylo její pohostinské vystoupení 3. 5. 1857 v Opavě, ještě 1857 (a znovu 1859) vystupovala v Pešti. Její cesty měly nádech senzace a ve všech městech včetně Prahy byly doprovázeny intenzivními reklamními kampaněmi (textilní vzor pepito, Pepita–kosmetika, likéry, doutníky). O jejím pražském úspěchu psal ještě 1893 s použitím zpráv v Bohemii J. Arbes.
Prameny a literatura
Lumír 3, 1853, s. 910, 982; Bohemia 11. 10. 1853, 12. a 16. 10. a 29. 10. 1853 [posl. představení]; 10. až 15. 4., 20. až 24. 5. 1855; 1. až 12. 2. 1857 [Fenella]; Theater-Journal […] zum Abschied gewidmet von Theodor Külhel, Pilsen 1855; J. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg von den früheren Zeiten bis 1876, Augsburg s. a., s. 109; Teuber III, s. 428–430, 432, 502; Katalog der Portrait-Sammlung der k. u. k. Generalintendanz der k. u. k. Hoftheater […], II. Abt., Ballett, Wien 1892; J. Arbes: El Ole a Madrillena. Z deliria Prahy, Silhouetty divadelní, [1904], s. 130–149; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908, s. 249; L. Pietsch: Erinnerungen an bedeutende Tanzkünstlerinnen, Velhagen-Klasings Monatshefte [Berlin], 24, 1910, s. 76, 78–80; V. Sackville-West: Pepita, Leipzig [1939]; A Magyar ballet történetéböl, sb., Budapest 1956, s. 103, 104; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien,Wien 1957; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; P. und P. Mlakar: Unsterblicher Theatertanz. 300 Jahre Ballettgeschichte der Oper in München, I, Wilhelmshaven 1992, s. 268, 270; M. Zbavitel: Kalendárium dějin divadla v Opavě, Opava 1995, s. 25; Got: Krakov.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 376–377
