Syn rolníka. 1869 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci, poté vystudoval historii a filozofii na pražské univerzitě a zdokonaloval se v hudbě (učitelé A. Bennewitz, F. Blažek, zpěv F. Pivoda a A. Appé). Krátce byl houslistou v orchestru PD, zároveň se věnoval hudební publicistice. Od 70. let 19. stol. do první světové války přispíval do Národních listů, Hlasu národa, Osvěty, Zlaté Prahy, Hudební revue, Meziaktí, Epochy, Politik, Nation (šifry: V. J.; V.; –ý.; N.). Byl členem redakce smetanovského časopisu Dalibor po 1870, kdy se vyhrotil konflikt s Pivodovými Hudebními listy. Kromě všeobecných textů o hudbě přispíval do tisku recenzemi operních, v Národních listech i činoherních představení. Po 1870 se ve svých kritikách zvláště věnoval operetě a spolu s Nerudou byl od počátku zastáncem Offenbachovým, jehož texty též překládal. K dalším operetním autorům uváděným v PD měl však rezervovaný vztah a vytýkal jim nedostatek vkusu. Angažoval se organizačně a jako průvodce významných osobností na cestách, např. 1875 doprovázel Smetanu do Würzburgu k lékařskému vyšetření, 1883 cestoval s Dvořákem do Londýna ad. 1898 získal penzi Spolku českých žurnalistů. Komponoval písně a upravoval operní hudbu pro domácí provedení (Album operní pro tenor, Album operní pro bas). Pokusil se o několik hudebnědramatických děl, mj. o scénickou hudbu k Vrchlického Trilogii o Simsonovi, žádné však nedokončil. 1899 zasedal v porotě soutěže Družstva ND posuzující operní libreta.
Po otevření ND, kdy se provoz stěhoval z PD na velkou scénu, začal N. pořizovat nové překlady operních a operetních libret z italštiny, němčiny, španělštiny, ruštiny a polštiny a postupně obsáhl téměř celý repertoár (přes 100 položek). Do textů značně zasahoval, nejen jazykově, ale pod tlakem tendencí k realismu i dějově. Dějové úpravy prováděl N. v původních libretech (Dvořák: Král a uhlíř, Svatá Ludmila, Bendl: Máti Míla, Starý ženich, opery Smetanovy) i v překladech (zvl. Mozart: Figarova svatba, Kouzelná flétna, Don Juan, Boito: Mefistofeles, Donizetti: Dcera pluku, Offenbach: Krásná Helena). Byly podníceny objednávkou ND, pouze Smetanova Dalibora upravoval pro vydání klavírního výtahu 1884 (z této verze přežilo přejmenování postavy Janka na Zdeňka). Některé překlady měly premiéru v mimopražských divadlech. Změny spočívaly ve škrtech, v jiném členění celého díla (Don Juan ve 4 jedn.), v přenášení jednotlivých scén do jiného dějství i v proměně postav (např. ve Smetanových Braniborech v Čechách jsou tři Wolframovy dcery proměněny v dceru, bratra a chůvu). K nejspornějším patřila úprava Smetanových Dvou vdov do tříaktové podoby s přeskupeným dějem a s prózou místo recitativů. Jeho verze libret se hrály (event. s drobnými redakcemi) do poloviny 20. stol.; v ND je uváděl A. Čech, po 1900 i šéf opery K. Kovařovic, k původním zněním se vracel až po 1920 O. Ostrčil. Některé z N. překladů však byly na repertoáru ještě po 1960 (Leoncavallo: Komedianti, Mascagni: Sedlák kavalír, Mozart: Titus, Puccini: Paní motýlek, Wagner: Lohengrin, Rossini: Lazebník sevillský v ND do 1983, v Ústí n. Labem 1989).
N. upravovatelské aktivity měly řadu odpůrců. Patřil mezi ně Hostinský, zásahy do Smetanových děl ostře kritizoval i Züngel; přesto byla ve své době většina N. zásahů hodnocena jako příspěvek ke zlepšení dramatického tahu celku. Množství N. překladů se promítlo do jejich nevyrovnané kvality, deklamační vlastnosti jeho českých textů však byly obecně lepší a literární úroveň vyšší než u starších znění, pořízených před lety pro PD překladateli s menšími zkušenostmi.
Texty o divadle
V časopise Dalibor: 1, 187, s. 186 [Fibich]; 2, 1880 Nad hrobem krále operety, s. 228–229 [Offenbach]; 3, 1881 Nové myšlénky o krásnu hudebním, s. 9–10, 25–26, 41–43; Matice hudební a Bendlova Lejla, s. 26–27; Černohorci [Bendl], s. 211–213, 219–220, 229–230, 245–248; Tvrdé palice [Dvořák], s. 227–228; Uvedení do Fibichovy zpěvohry Blaník, s. 261–263, 269–271, 285–287; 4, 1882 Záletníci [Anger], s. 43–44; Starý ženich [Bendl], s. 65–67, 82–84, 112, 154–156, 161–163, 173–175; 7, 1885 Před deseti lety [Smetana], s. 175–177; 8, 1886, Smetanova operní škola, s. 180–181; 33, 1911; Pestré obrázky z divadelního života, s. 206–208; Mošna [nekrolog], s. 273–274. – V časopise Hudební revue: 1, 1908 Z mých vzpomínek na Bedřicha Smetanu [Dvě vdovy], s. 4–7, 65–69, 129–134; Vzpomínky na Lva, s. 202–204; Paní Marta Procházková, s. 354–355; 2, 1909 Mé první styky se Smetanou, s. 253–255; S Dvořákem v Anglii, s. 444–448. – Jinde vyšlo: B. Smetana v hudební literatuře, Lumír 5, 1877, s. 171–172, 182–185; [Feuilleton]: Shakespeare co důkladný znatel hudby, Národní listy 26. až 27. 1. 1875; Přehled činnosti operní na jevišti král. zemského čes. divadla v Praze za rok 1881, Divadelní listy 3, 1882, s. 14–15, 25–26, 33, 67–68, 74, 81–82, 105–106, 128–129; Smetanova vlastenecká zpěvohra Libuše, 1882 [pův. Dalibor 2, 1874]; O nové úpravě Dvořákovy komické opery Král a uhlíř, Hlas národa 27. 3. 1887; A. Dvořák: Svatá Ludmila. Úvodem a notovými příklady opatřil [...], 2. vyd. 1888; Rozvoj hudby v Čechách od dob nejstarších až do roku 1848, Padesát let české hudby, sb. 1898; Massenet a jeho opera Werther, Meziaktí 2, 1901, č. 1; Jak jsme sbírali písničky. Vzpomínka na Karla Buriana, Věstník pěvecký a hudební 20, 1916, s. 58–59.
Libreta
Původní: Spanilá mlynářka, spoluautor J. O. Veselý, opera, 2 jedn., h: J. Klička, 10. 6. 1886 ND, nevyd.; Česká svatba, balet, 2 jedn., h: Bendl, 13. 2. 1895 ND, libr. vyd. 1894. – Lit. uvádí: O kupci a jeho nevěrné ženě, opera, neprov.; Veselohra na mostě, opera na Klicperův námět, neprov. • Překlady: M. I. Čajkovskij: Panna Orleánská, h: Čajkovskij, 28. 7. 1882 PD, vyd. 1882; Sonnleithner–Treitschke: Fidelio, h: Beethoven, 11. 12. 1883 Plzeň, vyd. 1887; Ghislanzoni: Aida, h: Verdi, 15. 2. 1884 ND, vyd. 1884, 5. vyd. 1923, přeprac. Zuna 1927; da Ponte: Don Juan, h: Mozart, 27. 9. 1884 ND, vyd. 1884, 5. vyd. 1927; Gondinet–Gille: Lakmé, h: Delibes, 30. 11. 1884 ND, vyd. 1884; Wagner: Lohengrin, h: Wagner, 12. 1. 1885 ND, vyd. 1882, 5. vyd. 1930; Lockroy a Cormon: Zahradníkův pes, h: Grisar, 14. 1. 1885 ND, vyd. 1885; Lortzing: Zbrojíř, h: Lortzing, 21. 2. 1885 Plzeň, vyd. [1894]; Mosenthal: Veselé ženy windsorské, h: Nicolai, 25. 4. 1885 ND, vyd. 1885, 1944 pro ND překlad upravili Zuna a J. Munclinger; Meilhac–Gille: Manon, h: Massenet, 19. 9. 1885 ND, vyd. 1885, 2. vyd. 1929; Mosenthal: Královna ze Sáby, h: Goldmark, 2. 4. 1886 ND, vyd. 1886; da Ponte: Figarova svatba, h: Mozart, 22. 1. 1887 ND, vyd. 1887, 2. vyd. 1928; Stephanie: Únos ze serailu, h: Mozart, 23. 10. 1887 ND, vyd. 1888; Vernoy de Saint-Georges–Bayard: Dcera pluku, h: Donizetti, 12. 11. 1887 ND, nevyd.; E. Schikaneder: Kouzelná flétna, h: Mozart, 23. 11. 1887 ND, vyd. 1888, 4. vyd. 1932, kde je jako překl. a upravovatel uveden N., ale jde o návrat k pův. textu s přeprac. překladem od F. Pujmana; Scribe: Dom Sebastian, h: Donizetti, provedení nezjištěno, vyd. [1888–1890]; Boito: Otello, h: Verdi, 7. 1. 1888 ND, vyd. 1887, 3. vyd. 1930; Wagner: Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce, h: Wagner, 16. 1. 1888 Plzeň, vyd. 1880, též v Daliboru 2, 1880, s. 170–172, 177–180, 185–187; 6. vyd. 1933; Barbier; Hoffmannovy povídky, h: Offenbach, 18. 10. 1888 ND, vyd. 1889, 5. vyd. 1926, pro Plzeň 1914 překlad upravil Knittl, pro ND 1931 F. Jelínek; Goedel: Urvasi, h: Kienzl, 22. 5. 1889 ND, vyd. 1890; E. Blum–Toché: Červená Karkulka, opereta, h: Serpette, 9. 8. 1889 ND, vyd. 1890; K. von Braun: Nocleh v Granadě, h: Kreutzer, 18. 8. 1889 ND, vyd. [1889]; Planché: Oberon, h: Weber, 6. 9. 1889 ND, vyd. [1889]; Scribe: Favoritka, h: Donizetti, 6. 12. 1889 ND, vyd. [1889]; Lipiner: Merlin, h: Goldmark, 23. 1. 1890 ND, vyd. [1890]; Fontana: Asrael, h: Franchetti, 30. 3. 1890 ND, vyd. [1890]; de Leuven–Brunswick: Sládek prestonský, h: Adam, 24. 5. 1890 ND, vyd. [1890]; Guillard: Ifigenie v Tauridě, h: Gluck, 6. 6. 1890 ND, vyd. [1890]; Scribe: Bílá paní, h: Boieldieu, 29. 10. 1890 ND, vyd. 1887; Roquette: Svatá Alžběta, scén. legenda, h: Liszt, 18. 12. 1890 ND, vyd. 1890; Targioni-Tozzetti a Menasci: Sedlák kavalír, h: Mascagni, 4. 1. 1891 ND, vyd. 1891, 2. vyd. 1926; Metastasio: Titus, h: Mozart, 19. 11. 1891 ND, vyd. [1891]; Barbier–Carré: Filemon a Baucis, h: Gounod, 28. 11. 1891 ND, vyd. [1891]; Boucheron: Miss Helyett, opereta, h: Audran, 3. 1. 1892 ND, vyd. s. a.; Duval: Josef v Egyptě, h: Méhul, 1. 2. 1892 ND, vyd. s. a.; Carré: Cech písařů, opereta, h: Messager, 26. 2. 1892 ND, vyd. [1892]; Suardon: Kmotr Fricek, h: Mascagni, 18. 4. 1892 ND, vyd. [1892]; Leterrier–Vanloo: Bearňanka, opereta, h: Messager, 15. 7. 1892 ND, vyd. [1892]; Ferrier: Popelička, opereta, h: Serpette–Roger, 5. 9. 1892 ND, vyd. s. a.; Gallet: Džamile, h: Bizet, 17. 9. 1892 ND, vyd. [1892]; M. I. Čajkovskij: Piková dáma, h: P. I. Čajkovskij, 11. 10. 1892 ND, vyd. 1892, pro Divadlo 5. května 1946 překlad upravil Fiedler a Ančerl; Leoncavallo: Komedianti, h: Leoncavallo, 10. 2. 1893 ND, vyd. [1893]; Targioni-Tozzetti a Menasci: Rantzauové, h: Mascagni, 2. 5. 1893 ND, vyd. 1893; Illica: Cornill Schut, h: Smareglia, 20. 5. 1893 ND, vyd. [1893]; Liorat–Busnach–A.[?] Fouteny: Fanchonin kolovrátek, opereta, h: Varney, 3. 6. 1893 ND, vyd. s. a.; Ferrier–Clairville: Fetiš, opereta, 3 jedn., h: Roger, 7. 7. 1893 ND, vyd. s. a.; Boito: Falstaff, h: Verdi, 16. 11. 1893 ND, vyd. [1893]; Wagner: Mistři pěvci norimberští, h: Wagner, 7. 2. 1894 ND, vyd. [1894]; Bilhaud–Barré: Toto, opereta, h: Banès, 14. 3. 1894 ND, vyd. Praha s. a.; Praga–Oliva–Illica: Manon Lescaut, h: Puccini, 24. 4. 1894 ND, vyd. [1894]; de Mailly–Barbier: Benvenuto Cellini, h: Berlioz, 10. 10. 1894 ND, vyd. 1894; Leoncavallo: Medici, h: Leoncavallo, 5. 1. 1895 ND, vyd. 1894; Carrión: Čarodějka, h: Chapí, 13. 11. 1895 ND, vyd. [1892]; Boito: Mefistofeles, h: Boito, 9. 12. 1895 ND, vyd. 1896; Boyer: Podobizna Manony, h: Massenet, 28. 12. 1895 ND, vyd. 1895; Raymond–Mars: Reservistka, opereta, h: Roger, 23. 1. 1896 ND, vyd. 1895; Illica: Kryštof Kolumbus, h: Franchetti, 10. 6. 1896 ND, vyd. 1896; Raymond–Mars: Miss Nicol-Nick, opereta, h: Roger, 14. 8. 1896 ND, vyd. 1896; Rimskij-Korsakov: Májová noc, h: Rimskij-Korsakov, 31. 8. 1896 ND, vyd. 1896; Illica: Istarská svatba, h: Smareglia, 14. 10. 1896 ND, vyd. [1896]; M. I. Čajkovskij: Dubrovský, h: Nápravník, 13. 12. 1896 ND, vyd. 1897; Cain: Markytánka, h: Godard, 25. 2. 1897 ND, vyd. 1897; A. M. Willner: Domácí cvrček, h: Goldmark, 13. 3. 1897 ND, vyd. [1897]; Illica: André Chénier, h: Giordano, 5. 5. 1897 ND, vyd. 1897; Sterbini: Lazebník sevillský, h: Rossini, 11. 12. 1897 ND, vyd. 1897, v ND 1931 překlad upravila Jarská, 1945 Tůma, 1952 Mandaus, 1958 Holečková; Giacosa–Illica: Bohéma, h: Puccini, 27. 2. 1898 ND, vyd. 1898; O. Hall: Gejša, opereta, h: Jones, 11. 5. 1899 ND, vyd. 1899; [Mickiewicz]: Zjevy duší, scény z básně, h: Moniuszko, 31. 10. 1899 ND, vyd. 1900; W. Friedrich: Allessandro Stradella, h: Flotow, 29. 11. 1900 ND, vyd. 1900; E. Blau–Milliet–G. Hartmann: Werther, h: Massenet, 13. 1. 1901 ND, vyd. s. a.; Clairville–Cordier: Dafnis a Chloe, opereta, h: Offenbach, 14. 3. 1901 ND, vyd. s. a.; de Jouy–Bis: Vilém Tell, h: Rossini, 22. 6. 1902 ND, vyd. s. a.; Vanloo–Duval: Michuovic dcerušky, opereta, h: Messager, 14. 7. 1901 ND, vyd. s. a.; Crémieux–Halévy: Píseň Fortuniova, opereta, h: Offenbach, 18. 12. 1901 ND, vyd. s. a.; Charpentier: Louisa, h: Charpentier, 13. 2. 1903 ND, vyd. [1903]; Weiskern: Bastien a Bastienka, h: Mozart, 13. 2. 1906 v Uměl. Besedě na Mozartově slavnosti, vyd. s. a.; Calzabigi–Tirso de Molina [kombinace ital. a franc. verze]: Orfeus a Eurydika, h: Gluck, 10. 11. 1906 ND, vyd. 1906; Wagner: Bludný Holanďan, h: Wagner, 1. 12. 1906 Plzeň, vyd. Praha s. a. [po 1907]?; Illica–Giacosa: Paní motýlek, h: Puccini, 8. 12. 1907 Plzeň, vyd. 1908; Nell: Služka paní, h: Pergolesi, 9. 5. 1908 v divadle Varieté, vyd. 1908; F. Grünbaum–Reichert: Miss Dudy-Dudy, opereta, h: Nelson, 4. 3. 1910 Městské div. na Král Vinohradech, nevyd.; Cain: Quo vadis, h: Nouguès, 19. 4. 1910 Městské divadlo na Král. Vinohradech, vyd. [1910]; Bernauer–Jakobson: Cudná Barbora, opereta, h: Nedbal, 14. 9. 1910 Městské divadlo na Král. Vinohradech, vyd. 1910; R. Pohl: Sultánova nevěsta, opereta, h: K. Weis, 17. 12. 1910 Městské divadlo na Král. Vinohradech, nevyd.; Barbier–Carré: Lékař z donucení, h: Gounod, 22. 6. 1911 ND, vyd. 1911; Wagner: Tristan a Isolda, h: Wagner, neprov., vyd. 1911; Willner–R. Bodanzky: Hrabě Luxemburk, opereta, h: Lehár, 16. 7. 1916 Městské divadlo na Král. Vinohradech, vyd. 1910; Vanloo–Duval: Dvě myšky, opereta, h: Messager, 27. 5. 1917 Městské divadlo na Král. Vinohradech, nevyd.; Clairville–Gabet: Zvonky kornevillské, opereta, h: Planquette, 13. 7. 1918 Městské divadlo na Král. Vinohradech, nevyd.; de Flers–de Caillavet: Mírový kongres, opereta, h: Terasse, 20. 9. 1918 Městské divadlo na Král. Vinohradech, nevyd.; d'Esménard–de Jouy: Ferdinand Cortez, h: Spontini, vyd. s. a., česky neprov. – Překlady libret uváděné literaturou: Wette: Perníková chaloupka, h: Humperdinck; Charpentier: Julien, h: Charpentier; Gallet: Král z Lahore, h: Massenet; Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta, h: Rimskij-Korsakov; Golisciani: Láska lékařem, h: Wolf-Ferrari; Golisciani: Zuzančino tajemství, h: Wolf-Ferrari; Chęciński: Verbum nobile, h: Moniuszko.
Prameny a literatura
Pozůstalost v LA PNP (inventář L. Šolcová, 2000). • Dalibor 1884, s. 365–367 [Don Juan]; 8, 1886, s. 226–228 [Spanilá mlynářka]; 9, 1887, s. 36, 87, 196–197 [Král a uhlíř], 237–238, 286, 350 [Figarova svatba a Kouzelná flétna]; 15, 1893, s. 194–197, 323 [Dvě vdovy]; 17, 1895, s. 77 [Česká svatba]; 21, 1899, s. 23; 23, 1901, s. 344–345, 352–353 [Sv. Ludmila]; 24, 1902, s. 135; 25, 1903, s. 179 [Braniboři v Čechách]; 29, 1907, s. 310 [úpravy]; 30, 1908, s. 70–72 [Bludný Holanďan], 82; 31, 1909, s. 262 [Dvě vdovy]; 32, 1910, s. 15–16 [Dvě vdovy]; J. Rudolf: Tichý pracovník, Divadlo 2, 1904, s. 434–437; K. Stecker: V. J. N., Hudební revue 2, 1909, s. 426–428; K. E. Hrobský: V. J. N. k 50. jeho narozeninám, Česká hudba 15, 1909, s. 69–70; R. Veselý: B. Smetana: Dvě vdovy, Hudební revue 7, 1913/14, s. 230–231; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949; Sborník Společnosti J. Vrchlického1921–1923, č. 6, s. a., s. 119; Bartoš: PD opera; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; Z. Nejedlý: Zpěvohry Smetanovy, 1954; B. J. Lobeský [= B. Guldener]: Král a uhlíř, libreto opery A. Dvořáka, kritické vyd. J. Burghauser, 1957; Pala: Ostrčil; Němeček: Kovařovic; Soupis repertoáru ND; V. Vašut: Baletní libreta I, 1983 [Česká svatba]; M. Ottlová–M. Pospíšil: Francouzská veselohra v kontextu české opery. Smetanovy Dvě vdovy, in: Proudy české umělecké tvorby 19. století. Smích v umění, sb. z konference v Plzni 1989, vyd. M. Ottlová a M. Pospíšil 1991, přetištěno in: M. Ottlová–M. Pospíšil: Bedřich Smetana a jeho doba, 1997, s. 118–130; Dvořák: Korespondence; J. Berkovec: Kouzelná flétna v ND, in: W. A. Mozart: Kouzelná flétna, program k inscenaci ND 2001; Šulc: Opereta; Reittererovi 2004. • Otto; ČHS; ND po 1883.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 370–373
