Syn učitele a varhaníka Františka N., který mu poskytl základní hudební vzdělání. Po střední škole v Praze (1855–61) studoval učitelský ústav, hudbu soukromě u ředitele pražské varhanické školy J. Krejčího, J. Foerstera a F. Blažka. Krátce působil v Litni u Karlštejna, od 1866 byl učitelem v Hořovicích. 1868 se vzdal učitelského povolání a stal se ředitelem kůru v Berouně, 1878–84 při biskupském dómě sv. Ducha v Hradci Králové a od 1884 zastával po P. Křížkovském tutéž funkci v Olomouci. Byl učitelem arcivévodů Eugena a Petra Ferdinanda Habsburských, též osobním přítelem B. Smetany. Těžiště N. činnosti leží na Moravě zvl. v chrámové hudbě, s níž souvisela i jeho zahraniční vyznamenání (člen římské Akademie věd a umění, nositel několika řádů). Jeho chrámové skladby měly mezinárodní ohlas (zvl. De profundis, prem. 1889 v Olomouci, 1893 ve Vídni, 1903 v Londýně) a vycházely u renomovaných českých i zahraničních vydavatelů.
Tvorba pro divadlo tvoří menší část jeho díla, na Moravě k ní však byl upřen značný zájem. Prvotina Bratránek o žárlivém studentovi zůstala kvůli naivnímu textu neprovedena, ač byla v ND 1888/89 připravována. Aktovka Lesní vzduch o napáleném lichváři, který chtěl získat mladou ženu, se stala jeho nejhranějším dílem; uvedlo ji dvakrát Brno (1897, 1901), Záhřeb (1907), německé scény (Olomouc 1897, Curych, Pešť 1899, Vídeň 1919) a hrály ji i ochotnické soubory (mj. Kroměříž 1902). Pražské ND nastudovalo operu Perdita podle Shakespearovy Zimní pohádky (1897). J. Kvapil, autor libreta určeného původně pro K. Kovařovice, se později díval značně kriticky na své zpracování, jež Shakespearovu předlohu ochudilo o humor a vneslo do děje patos. S největšími ambicemi byla spojována N. práce Černokněžník o napáleném otci, který chtěl co nejvýhodněji provdat dceru. Libreto, mající styčné body se Smetanovou Prodanou nevěstou, použilo scény z valašského lidového prostředí (přástky, stavění máje, svatojanská noc). Vyšlo ze soutěže Družstva Národního divadla v Brně, vypsané v roce 1900 se záměrem podpořit lidovou operu na Moravě (porota: Janáček, Novák ad.). Po kompoziční stránce, včetně deklamace českého textu, byl Černokněžník pokládán za N. nejvyspělejší práci a pod názvem Radhošť byl v roce brněnské premiéry proveden i v ND (1906).
N. jevištní tvorba byla určena pro profesionální i ochotnické divadlo (části oper vyšly v přístupných úpravách). Jednotlivé práce se liší svým typem a obtížností. Náročnější z nich se pokusily spojit kompoziční techniku příznačných motivů s prvky lidové hudby a vytvořit novodobý typ moravské opery.
Dílo
Soupis tvorby uvádí ČHS a Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 1932 a 1946 [viz lit.].
Práce pro divadlo
Bratránek, kom. opera, 1 jedn., t: Koukl, komp. 1882, části prov. v Olomouci 11. 1. 1886 (spolek Žerotín) a 26. 3. 1887 (Slovanský čten. spolek), libr. vyd. 1883, rkp. klav. výtahu v hud. archivu ND; Krajánek, melodrama, 1 jedn., t: Quis, 21. 2. 1885 na akademii v Olomouci, vyd. ve 20. hud. příloze Vilímkových Humoristických listů; Perdita, hudební pohádka, 3 jedn., t: Kvapil podle Shakespearovy Zimní pohádky, komp. 1892–93, 21. 5. 1897 ND, libr. vyd. 1896; Vlastimilky a Ctirad, dram. výjev pro sóla, smíšený sbor, piano a harmonium, t: Dostál-Lutinov, 8. 12. 1894 ve spolku Vlastimilky v Prostějově; Lesní vzduch, kom. opera, 1 jedn., t: skladatel, komp. 1896, 23. 1. 1897 ND v Brně, něm. jako Waldesluft, 2. 4. 1897 něm. divadlo v Olomouci, překlad Běhal a Gattinger, chorvatsky jako Prevarem snubok 5. 11. 1897 Záhřeb, překlad Dević, do 3 jedn. upravili Běhal a S. Pohl, předehra prov. v Čes. filharmonii 19. 1. 1901 a v Londýně 3. 10. 1903 (dir. H. J. Wood); Radhošť viz Černokněžník; Černokněžník, obraz z Valašska, 3 jedn., t: Remeš (B. Kazničov), komp. 1903–05, 7. 2. 1906, ND v Brně. – Nedokončené opery a neuskutečněné plány: Esther, 3 jedn. na biblický námět, t: Hejda, komp. 1889; Selská bouře, podle Šubertovy hry Jan Výrava, odlož. 1893 nebo 1894, zhudebnil Lošťák; David Král, opera zamýšlena 1904–06; Meerweib, na něm. libreto S. Pohla, opera zamýšlena 1908–10.
Prameny a literatura
J. Vorel, Dalibor 3, 1875, s. 18–19; 11, 1889, s. 337–338, 345–346; 19, 1897, s. 79–80, 184 [Lesní vzduch], 234 [Perdita]; 20, 1898, s. 13, 23, 369; 22, 1900, s. 336; 29, 1906, s. 5–6 [Radhošť], 77 [Černokněžník]; Současní čeští hudební skladatelé, Česká hudba 13, 1907, s. 9–10; H. Doležil: K sedmdesátým nar. J. N., Smetana 3, 1912/13, s. 22–26 [soupis díla]; Strk.: J. N., Hudební revue 7, 1913/14, s. 415–416; Česká hudba 20, 1914, s. 53 [nekrolog]; E. Axman: Morava v české hudbě XIX. stol., 1920, s. 139–145; J. Kvapil: Ve službě Shakespearově, Lidové noviny 24. 10. 1931; M. Remeš: J. N., k 90. výročí narození, Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 1932, s. 192–210 [soupis díla na s. 196–209, bibliografie na s. 210]; M. Remeš: J. N., Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 1946, s. 341–366 [soupis díla na s. 348–365, bibliografie na s. 365–366]; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1869–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Němeček: Kovařovic [Radhošť]; Dějiny hudby na Moravě. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 2. • Otto; ČSH; MGG 1961; Grove 1980; ND po 1883.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 364–365
