Roz. Moser, provd. von Steinitz, vystupovala pod oběma jmény. Studovala na vídeňské konzervatoři, kterou absolvovala v šestnácti letech se zvláštním oceněním. Debutovala 1862, ještě před absolutoriem, ve Štýrském Hradci, přičemž vídeňský Fremdenblatt ocenil její italské školení. Ředitel A. Zöllner ji 1864/65 zaměstnal jako sopranistku v městském německém divadle v Brně. 1865 několikrát vystoupila v německém divadle v Pešti v italsky prováděných představeních a hostovala v dvorní opeře ve Vídni. Od 1866 působila v Augsburgu a Braunschweigu, 1868–71 ve Štýrském Hradci. 4. 1. 1868 se ve Vídni provdala za Eduarda rytíře Steinitze (1839 Vídeň–1911 Vídeň), později generála. 1873 hostovala v Brémách, kde jako Eva v opeře Die Meistersinger von Nürnberg vzbudila Wagnerův zájem. Wagner s ní začal studovat roli Sieglindy pro uvedení tetralogie Der Ring des Nibelungen na Slavnostních hrách v Bayreuthu 1876, záměr se však neuskutečnil, protože M.-S. následovala svého manžela do Prahy, kam byl služebně přeložen. 29. 4. 1873 se ucházela o angažmá ve StD v roli Hraběnky (Mozart: Figaros Hochzeit) a ředitel Wirsing jí ihned nabídl smlouvu, kterou akceptovali i další ředitelé, Eduard a Edmund Kreibigové (1876–85) a A. Neumann (1885). Na pražské německé scéně působila M.-S. do 1891, kdy uměleckou dráhu ukončila; o málo později začala využívat pojištění u pražského divadelního penzijního spolku. V 90. letech následovala manžela, který byl služebně přeložen do Krakova.
Uplatňovala se hojně jako koncertní pěvkyně. Již brzy po příchodu do Prahy hostovala na koncertě pražské konzervatoře (11. 5. 1873, Eglantine, Weber: Euryanthe); 27. 1. 1876 byla sólistkou při prvním pražském provedení Verdiho Requiem (znovu 4. 4. 1880 po nečekaném úmrtí V. Šebesty ve prospěch jeho rodiny); vystupovala na dobročinných akademiích a na soukromých soirée, též ve vojenských kruzích, na večerech německého Komorního spolku a na příležitostných koncertech divadelního orchestru.
Dokonalé pěvecké školení jí umožňovalo uplatnění v celé stylové šíři operního repertoáru, byť sám počet jejích rolí nebyl výjimečný. Její (mezzo)soprán měl velký rozsah a robustnost, ale byl schopen i subtilních nuancí, včetně koloratury. V Brně vynikla jako Ráchel (Halévy: Die Jüdin) a Dinorah (Meyerbeer: Dinorah). Postupně opouštěla subretní a koloraturní partie a směřovala k dramatickým rolím. Měla velmi dobré herecké dispozice, vynikala pílí v herecké přípravě a dobře mluvila prózu ve hrách se zpěvy. Ve StD zaujímala pozici respektované první dámy a spolu s A. Stollem, V. Šebestou a V. Dobšem tvořila oporu souboru (1876–82 byla s velkým odstupem nejlépe placenou zpěvačkou StD). O jejím výjimečném postavení svědčí, že již po 10 letech jejího působení v Praze, 29. 4. 1883, uspořádalo divadlo slavnostní představení, při němž zpívala jednu ze svých nejlepších rolí, Goldmarkovu Královnu ze Sáby. Od třiceti šlechtičen dostala darem briliantový šperk a od dvou set dam ze společnosti pozdravnou adresu. Ve StD poprvé ztělesnila Aidu (1875), Carmen (1880), Herodias (1883), Giocondu (1884), Brünhildu ve Wagnerově tetralogii Ring des Nibelungen (1885 v nastudování G. Mahlera a 1887 s K. Muckem) ad. Od pražské premiéry Wagnerovy opery Tristan und Isolde (30. 4. 1886) až do konce umělecké dráhy ji kritika označovala za hlasově i pohybově ideální Isoldu, interpretovanou se vznešeností a noblesou. Těžiště jejího uměleckého působení bylo v období StD; po otevření nové budovy pražského německého divadla (v lednu 1888) již nestudovala téměř žádné nové role (jejím posledním výkonem byla Brünhilda v novém nastudování Wagnerovy tetralogie 1890). Věnovala všechny síly pražské scéně a jen vzácně hostovala v českých zemích (např. v Brně 1874) a v zahraničí (řím 1886, Rotterdam, Darmstadt, Berlín). Byla vytížena méně než ostatní zpěvačky v souboru, ale navzdory své suverénní pozici přijímala i malé role a vytvářela je ukázněně a spolehlivě.
Role (ve StD)
1873–75: Hraběnka (Mozart: Figaros Hochzeit), Elsa a Ortrude (Wagner: Lohengerin), Agathe (Weber: Der Freischütz), Euryanthe (Weber: Euryanthe), Senta (Wagner: Der fliegende Holländer), Elisabeth (Wagner: Tannhäuser), Vitelia (Mozart: Titus), Donna Anna (Mozart: Don Juan, mj. v italském představení 29. 10. 1887 ke 100. výročí premiéry), Leonora (Verdi: Troubadour), Selika (Meyerbeer: Die Afrikanerin), První dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Margarethe (Gounod: Faust und Margarethe), Norma (Bellini: Norma), Donna Lucrezia (Donizetti: Lucrezia Borgia), Valentina (Meyerbeer: Die Hugenotten), Aida a Amneris (Verdi: Aida), Eva (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Eleonora (Abert: Astorga), Vévodkyně Katharina (Ernst II., vévoda: Diana von Solange), Camilla (Hérold: Zampa); 1876–77: Bianca (Abert: Enzio von Hohenstaufen), Recha (Halévy: Die Jüdin), Anna (Boieldieu: Die weisse Frau), Elvira (Verdi: Ernani), Kleopatra (Ant. Rubinštejn: Die Maccabäer), Eglantine (Weber: Euryanthe), Bertha (R. hrabě Sporck: Ein Nixenmärchen), Marie, králova neteř (Kretschmer: Die Folkunger), Fides (Meyerbeer: Der Prophet), Amelie (Verdi: Ein Maskenball), Leonora (Beethoven: Fidelio), Alice (Meyerbeer: Robert der Teufel); 1878–80: Královna ze Sáby (Goldmark: Königin von Saba), Carmen (Bizet: Carmen), Paní Fluth (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor), Královna (Marschner: Hans Heiling), Adriano a Irena (Wagner: Rienzi), Armida (Gluck: Armida), Rezia (Weber: Oberon), Rebeka (Marschner: Der Templer und die Jüdin); 1881–85: Helena (Boito: Mephistopheles), Gioconda (Ponchielli: La Gioconda), Herodias (Massenet: Herodias), Brünhilde (Wagner: Die Walküre); 1886–88: Isolde (Wagner: Tristan und Isolde), Brünhilde (Wagner: Siegfried, Götterdämmerung), Diana (Klughardt: Astorre), Archanděl Michael (H. Zöllner: Faust, prem.).
Prameny a literatura
Cedule StD a NDT 1873–91, NMd. • Fremden-Blatt [Wien] 5. 5. 1862, 22., 28. a 29. 9. 1865, 13. 11. 1891; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1874, s. 9 [angažmá ve StD] až 1890, 1894 až 1897 [penze]; O. T[euber]: Wagneriana, Bohemia 21. 2. 1883; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadttheaters 1734–1884, Brünn 1885; Teuber III, s. 653–655, 727–729, 761, 809, 813, 819; Prager Zwischenactszeitung 3. 1. 1886, s. 1 [doba před Prahou]; Prager Tagblatt 19. 5. 1911 [nekrolog]; Erinnerungen an M. v. S.-M., Prager Tagblatt 21. 5. 1911; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy I, 1917, s. 133; R. F. Procházka: Der Kammermusikverein in Prag, 1926, s. 36, 82; Wiener genealogisches Taschenbuch, V, 1931/32, s. 131; Rosenheim, s. 28; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 72, 111–113; Němeček 1963; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 344 [konc.]. • Eisenberg; Kosch; Kutsch 1997; Neues deutsches Theater.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 338–339
