Roz. Ujková, psána E. M. Ugka (Ujka). Publikovala pod pseudonymy Pražský, Em. Pražský, J. Pražský. Provdána za J. N. Maýra (1818–1888), kapelníka a ředitele PD. O jejím životě je málo známo též proto, že jako autorka skrývala svou totožnost. Nejen Mikovcova recenze provedení Figarovy svatby 1852, ale i J. Bartoš (Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938) ad. považují „Ujku“ za mužského autora; Teuber (1888) ji identifikuje správně a počet operních libret, která přeložila z němčiny a italštiny, odhaduje na třicet. Většinu textů dnes nelze nalézt.
První opera v jejím překladu (z němčiny nebo italštiny?) byla hrána ve StD patrně 1843 (Rossini: Obležení Korinthu). M. překládala libreta i v prvních letech PD po 1862, kdy se utvářela zásoba českého operního repertoáru pro každodenní provoz. Její texty, často hrané anonymně, měly slabou úroveň abyly v rostoucí míře kritizovány, protože však nebyly k dispozici jiné, udržely se řadu let. Překlad Meyerbeerovy opery Hugenoti (1850) sloužil s místními úpravami v ND do 1898. (1864 o něm napsal Smetana, že je třeba vyplenit „přečetné prosodické chyby a často až směšné přestrkávání slov“). Ostatní práce M. zmizely ze scény při přechodu souboru do ND, kdy byl operní repertoár znovu redigován. M. je autorkou prvního scénicky realizovaného českého překladu Figarovy svatby (úryvky patrně 1845, scénicky 1852), který se hrál až do 1881; 1868 byl charakterizován jako „starožitný a neobratný“, 1881 jej E. Chvála označil za paskvil.
Překlady libret
Kupelwieser: Obležení Korinthu, h: Rossini, 3. 12. 1843 Nové divadlo v Růžové ulici; da Ponte: Figarova svatba, h: Mozart, 1. jedn. 30. 3. 1845 StD, celá opera 14. 11. 1852 StD; Lortzing: Zbrojíř aneb Milovník a sok v jedné osobě, h: Lortzing, 21. 1. 1849 StD; Scribe–Deschamps: Hugenoti čili Krvavá svatba v Paříži, h: Meyerbeer, 13. 1. 1850 StD; Scribe–Delavigne: Zedník a zámečník čili Za živa zazdění milenci, h: Auber, 10. 3. 1850 StD [ukázky prov. 24. 3. 1830 přel. zřejmě jiný autor]; Scribe: Bílá paní, h: Boieldieu, 17. 4. 1853 StD; Cammarano: Nevěsta z Lammermooru, h: Donizetti, 28. 10. 1855 StD, hráno jako Lucia 14. 2. 1864 v PD, vyd. 1873 jako Lucie z Lammermooru; Barbier–Carré: Dinorah aneb Pouť na Ploermel, h: Meyerbeer, 12. 10. 1862 StD; Piave: Rigoletto, h: Verdi, 10. 9. 1864 PD [uvádí Benoni]; Scribe: Gustav III./Maškarní ples, h: Auber, 26. 1. 1869 PD [uvádí Benoni]. • S nepotvrzeným autorstvím: Scribe: Fra Diavolo aneb Hostinec v Teračině, h: Auber, 3. 9. 1843 Nové divadlo v Růžové ulici [snad J. J. Kolár]; Cammarano: Troubadour aneb Nalezenec cikánský, h: Verdi, 30. 6. 1861 Novoměstské divadlo, překl. označen šifrou C. L., autorství M. uvádí Benoni; Rossi: Semiramis, h: Rossini, 25. 6. 1864 Novoměstské divadlo.
Prameny a literatura
Anon. [Mikovec?]: Dne 14. listopadu [rubr. Z Prahy, České divadlo], Lumír 2, 1852, s. 1101 [Figarova svatba]; E. Meliš: Průvodce hudební, 1869; Národní listy 6. 10. 1874 [nekrolog]; Teuber III, s. 696; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, s. 198, 199 [zde ukázky z překladů Verdiho Rigoletta a Donizettiho Nevěsty z Lammermooru]; Bartoš: PD opera [jako Ugka a Pražský]; V. H. Jarka: Kritické dílo Bedřicha Smetany, 1858–1865, 1948, s. 129; jp. [J. Procházka]: Tajemství českého libreta Figarovy svatby, Lidová demokracie 10. 12. 1953, s. 3; aj. [Javorin]: K libretu Figarovy svatby, Lidová demokracie 15. 12. 1953; M. Očadlík: Soupis českých tištěných operních textů, Miscellanea musicologica VII, 1958; Laiske: Dramaturgie [jako J. Pražský, Em. Pražský a chybně Emanuel Ujka]; P. Daněk–J. Vyšohlídová: Dokumenty k operní soutěži o cenu hraběte Harracha, Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 147–176; Tyrrell: Czech Opera. • ČHS.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 330–332
