Psána též Maruška Maksantová, Anuše, Anuška. 1884 zakončila Pivodovu školu v Praze nastudováním role Azuceny (Verdi: Troubadour) pro školní představení, v červenci 1885 hostovala ve Švandově divadle na Smíchově (Nancy, Flotow: Marta) a od sezony 1885/86 ji ředitel P. Švanda st. angažoval jako vyspělou začátečnici s dobře školeným hlasem do svého souboru působícího v plzeňském divadle. Členkou Švandovy společnosti zůstala (s výjimkou krátkého angažmá v Opavě 1889) i po smrti P. Švandy st. (1891) za jeho syna; vystupovala na Švandových zimních i letních scénách, zejména v Brně (1886–91, 1896/97) a v Plzni (1892–96), v létě v Praze na Smíchově. Ojediněle účinkovala i mimo domovské scény. V poslední sezoně v Brně 1896/97 působila ve společnosti J. Pištěka. Poté ukončila pěveckou dráhu, údajně z hlasových důvodů. Její jméno se ojediněle objevuje 20. 9. 1903 v ND v Praze při představení Sullivanovy operety Mikádo, kde zpívala dvorní dámu. Její další osudy nejsou známy.
Již při výroční produkci Pivodovy školy 1884 ocenila kritika její nadání k dramatickému výrazu a silný, vytrvalý hlas. Měla mezzosoprán, popř. alt s krásně znějícími hloubkami, v každodenním provozu Švandova souboru však musela přebírat i sopránové úlohy (Zerlina, Mozart: Don Juan), což časem její hlas poškodilo. V Plzni zpívala mj. Ludmilu (Smetana: Prodaná nevěsta), Markýzu de la Bluette (Delibes: Král to řekl) ad. Drobnější roli (Mercedes) měla i v Bizetově Carmen, uváděné v Plzni 1885. V jedné z repríz Carmen zde sice zastoupila hlavní představitelku M. Chlostíkovou, přesvědčivého úspěchu však nedosáhla. Jejím nejvýznamnějším plzeňským úkolem byla Hraběnka z Čajkovského Pikové dámy (1896). Carmen zpívala znovu v Brně (1886/87) a část kritiky ji stavěla výše než první zpěvačku Švandova souboru M. Wollnerovou. Svou kariéru zakončila benefičním představením v Brně vroli Andulky ve stejnojmenné operetě R. Nejedlého (1897). Svým přirozeným hereckým projevem a půvabným zjevem získávala M. sympatie, ale typově nevyhraněný repertoár, vynucený také provozem cestující společnosti, bránil jejímu významnějšímu prosazení v některém oboru.
Role (v Brně)
1886–97: Martinka (Smetana: Hubička), Panna Róza (Smetana: Tajemství), Ludmila (Smetana: Prodaná nevěsta), Veruna (Dvořák: Šelma sedlák), Veruna (Blodek: V studni), Carmen (Bizet: Carmen), Zerlina (Mozart: Don Juan), Hedvika (Rossini: Vilém Tell), Maddalena (Verdi: Rigoletto), Chůva Filipjevna (Čajkovskij: Eugen Oněgin), Královna cikánů (Balfe: Cikánka), Magdalena (Rozkošný: Mikuláš), Panoš Zdeněk (Kovařovic: Ženichové), Hraběnka (Čajkovskij: Piková dáma), Andulka (R. Nejedlý: Andulka) aj.
Prameny a literatura
Divadelní listy 1883, s. 174; 1884, s. 146 [Pivodova škola]; Pilsner Reform 30. 1. 1886 [Carmen]; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově. Kapitolky z dějin rozvoje českého divadla, [1911]; A. Špelda: Počátky Smetanova kultu v Plzni, Život Plzeňska, 1950 a 1951; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra v starém divadle, 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; V. Jílek: Vojanův boj o vedení plzeňského divadla, Listy z dějin českého divadla. Sborník studií a dokumentů, II, 1954, s. 291–292, 294; E. Nováková: Opera v Prozatímním divadle v Brně v letech 1884–1894, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1956; A. Grulichová: Příspěvek k dějinám brněnské opery v letech 1894–1904, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1958; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; Sto let českého divadla v Plzni, 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Buchner: Cedule. • Postavy II; Česká divadla.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 325
