Psána též Lauschmannová. 1873 začala studovat u J. Lukese v pěvecké škole, kterou zřídil B. Smetana u PD. Po jejím zrušení (1874) pokračovala u Lukese soukromě. Pěveckou dráhu začínala 1875 v německém divadle v Teplicích a v červnu 1876 získala angažmá v PD. S jeho souborem přešla do ND, kde se však u ní již 1886 projevila hlasová choroba. L. odjela na delší dovolenou do Milána a poté do Vídně k J. Ressovi na nové pěvecké školení. Choroba však byla dlouhodobá, třicetiletá pěvkyně dostala v ND k 1. 9. 1887 výpověď a otevřela si v Praze pěveckou školu. 1890 se pokusila o návrat na jeviště v německém divadle v Brně, angažmá však nezískala. 1909 ojediněle vystoupila v roli Rosalindy (Joh. Strauss: Netopýr) a 1913 v epizodní úloze Anděla (Humperdinck: Perníková chaloupka) v Městském divadle na Král. Vinohradech. Zůstala členkou Klubu sólistů ND a žila v Praze na odpočinku.
V PD účinkovala již 1. 7. 1874 jako žákyně druhého ročníku operní školy ve školním představení (výňatky z oper Braniboři v Čechách, V studni, Orfeus a Eurydika a Čarostřelec). Měla koloraturní schopnosti a vedle T. Boschettiové byla jednou z prvních operetních subret na české scéně. Vytvořila řadu velkých operetních postav, pro které měla i atraktivní jevištní zjev a herecký temperament, popisovaný jako „rozpustilý“. Vynikla zvl. jako Vévoda (Lecocq: Malý vévoda), Kadet René (Suppé: Donna Juanita) a v titulní roli Suppého operety Krásná Galathea. Kritika ji spojovala především s operetou a vůči jejím výkonům v opeře se někdy projevily předsudky. Velmi dobře však obstála v koloraturní roli Barče (Smetana: Hubička), byla její první interpretkou, zpívala i Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, kterou alternovala s M. Sittovou (v této roli hostovala 20. 1. 1884 i v Plzni). Právě zde však kritika nepříznivě posuzovala její spojení s operetou a požadovala pro ni spíše roli Esmeraldy. V klasickém repertoáru na sebe upozornila zvláště jako Cherubín (Mozart: Figarova svatba), pro kterého zvolila velmi výpravný kostým. S výjimkou několika málo rolí, jež nezvládla (např. Dona Elvíra, Mozart: Don Juan), prokázala českému opernímu divadlu platné služby.
Role (v PD a ND)
1876: Barče (Smetana: Hubička, prem.), Papagena (Mozart: Kouzelná flétna); 1877: Páže (Meyerbeer: Hugenoti), Esmeralda (Smetana: Prodaná nevěsta), Siebel (Gounod: Faust a Markéta, též 1884); 1878: Bětuška (Dvořák: Šelma sedlák, prem.), Lidunka (Smetana: Dvě vdovy), Leonora (Flotow: Alessandro Stradella), Zerlina (Mozart: Don Juan), Cherubín (Mozart: Figarova svatba), Vévoda (Lecocq: Malý vévoda), Pulcinella (Suppé: Princ Methusalem), Galathea (Suppé: Krásná Galathea); 1879: Marie (Lortzing: Car a tesař), Fatinica (Suppé: Fatinica), Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta, též 1883), Jitka (Smetana: Dalibor), Oskar (Verdi: Maškarní ples), Adalgisa (Bellini: Norma), Amor (Gluck: Orfeus a Eurydika), Gorislava (Glinka: Ruslan a Ludmila), Baruška (Šebor: Zmařená svatba, prem.); 1880: Angioletta (Abert: Astorga), Kadet René (Suppé: Dona Juanita), Marcellina (Beethoven: Fidelio), Hraběnka Dubarry (Millöcker: Hraběnka Dubarry); 1881: Rosina (Rossini: Lazebník sevillský), Philina (Thomas: Mignon); 1882: Isabella (Meyerbeer: Robert ďábel), Družka Armidy (Gluck: Armida), Elsa (Strauss: Karneval v Římě), Blonda (Mozart: Únos ze serailu); 1883: Titanie Fanfani (Suppé: Cesta do Afriky), Princezna (Bendl: Indická princezna); 1884: Micaëla (Bizet: Carmen), Graziella (Bendl: Karel Škréta, prem.), Dona Elvíra (Mozart: Don Juan), Lakmé (Delibes: Lakmé); 1885: Madeleine (Adam: Postilion z Lonjumeau), Popelka (Rozkošný: Popelka, prem.), Růžena (Šebor: Husitská nevěsta), Helena (Boito: Mefistofeles).
Prameny a literatura
J. Neruda: Slečna M. L. vypravuje, Národní listy 30. 11. 1880, přetisk in: J. Neruda: České divadlo, sv. 6, 1973, s. 68–70; Světozor 18, 1883/84, s. 339–340; A. Čech: Z mých divadelních pamětí [1903]; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, s. 138–139; Svátkův divadelní almanach republiky československé, 1922, s. 113, 125; Národní listy 27. 10. 1933 [úmrtí]; H. D[oležil]; Tempo 13, 1933/34, s. 80; Z. Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; L. Novák: Stará garda Národního divadla. činohra–Opera–Balet, 1944; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Šulc: Opereta; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Otto, též Dodatky; Pazdírek; ČHS; NDp; Ulrich 1997 [chybné datum nar.].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 297–298