Po maturitě na gymnáziu započal právnické studium na pražské univerzitě (1868), které nedokončil. Studoval soukromě zpěv u prof. konzervatoře F. Vogela a získal zkušenosti v ochotnickém Mikulášském divadle v Praze na Starém Městě. Pohostinsky vystoupil v německém divadle v Plzni (Verdi: Troubadour, Gounod: Faust und Margarethe). 10. 12. 1870 hostoval v PD jako Gennaro (Donizetti: Lukrecie Borgia) a 1871 tam byl angažován do operního souboru řízeného Smetanou pro obor tenor buffo. S ním přešel do ND, kde se od 1896 zabýval i operní režií; jeho první samostatnou prací byla Istarská svatba A. Smareglii (14. 10. 1896), předtím se zúčastnil jako asistent práce na jiných premiérách. Od 1905 již režijně nepřipravil žádnou novou operu, pouze občas znovu studoval své starší tituly. V angažmá ND zůstal jako zpěvák a režisér do 1914 (1913 zpíval Vaška ze Smetanovy Prodané nevěsty v přírodním divadle v Šárce u Prahy), poté příležitostně hostoval. Naposledy vystoupil 4. 1. 1923, v předvečer svých 75. narozenin, v roli Vaška v Prodané nevěstě. 1906 byl spolu s J. Mošnou vyznamenán rytířským řádem Františka Josefa I.
1870 se ucházel o přijetí v PD v náročné dramatické roli Gennara; v angažmá měl velmi široký repertoár a vystupoval i v mimovaných rolích v baletu, ale stal se především představitelem komických postav. Ztělesnil karikaturní či komické typy ve všech premiérách Offenbachových operet v PD, pro které měl dobré předpoklady v hereckém typu s bohatým mimickým projevem i ve schopnosti mluvit prózu. Důkladnější propracování složitějších charakterů, do nichž byl občas obsazován, se od něj neočekávalo a nestačil na ně ani jeho poměrně slabý tenor. Ač vytvořil mnoho barvitých typů (výtečný Triquet, Čajkovskij: Eugen Oněgin), pro publikum se jeho komika profilovala především na české tvorbě. Měla mnoho podob, od laskavých (např. učitel Benda v Dvořákově Jakobínu) až po drastické (např. Skřivánek ve Smetanově Tajemství, kterého zpíval 36 let), přes uměřené (např. Michálek ve Smetanově Čertově stěně, kterého pro něj skladatel přímo určil a K. ho zpíval 1882–1914). V roli Vaška ve Smetanově Prodané nevěstě vystoupil od 1871 téměř 600krát, včetně představení ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni 1892. Jeho herecká charakteristika se ustálila vcelku brzy a časem se měnila jen málo.
Také jako režisér se hodně věnoval české tvorbě (Fibich, Kovařovic, Malát, Foerster ad.). Přidržoval se osvědčených postupů, staral se o hladký chod představení a nepokoušel se o jejich individuální režijní interpretaci. Jeho režie zahraničního kmenového repertoáru se ve své neutrálnosti udržely mnohdy na jevišti dlouhou dobu (Verdi: Violetta [La Traviata], 1902, s úpravou R. Poláka do 1927).
Během 43 let angažmá na české scéně nastudoval K. více než 200 postav a vystoupil asi 4000krát. Byl jedním z prvních českých zpěváků, kteří strávili celou uměleckou dráhu na domácím jevišti. Svůj umělecký vrchol přežil o mnoho let a stal se legendárním interpretem komických postav české opery také proto, že byl pamětníkem jejich provedení v PD.
Role (v PD a ND)
1870: Gennaro (Donizetti: Lukrezie Borgia, j. h.); 1871: Daniel (Adam: Na Alpách, j. h.), Sporý (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Bolestín (Offenbach: Krásná Genovefa), Vašek (Smetana: Prodaná nevěsta), Vojtěch (Blodek: V studni), Lelio (Grisar: Dobrý večer, pane Pantalone), Don Curzio (Mozart: Figarova svatba), Dickson (Boieldieu: Bílá paní); 1872: Tremolini (Offenbach: Trebizondská princezna), Kašašu (Offenbach: Sněhulák), François (Grisar: Zahradnický pes); 1873: Pavel (Offenbach: Vévodkyně z Gerolsteinu), George (Halévy: Blesk), Roger (Auber: Zedník a zámečník); 1874: Cossé (Meyerbeer: Hugenoti), Pán z Compistrů (Offenbach: Pytláci), Modrovous (Offenbach: Modrovous), Monostatos (Mozart: Kouzelná flétna), Flageolet (Zajc: Hadačka z Boissy); 1875: Tybalt (Gounod: Romeo a Julie), Paris (Offenbach: Sličná [Krásná] Helena), Beppo (Auber: Fra Diavolo), Mozart (Mozart–L. W. Schneider: Mozart a Schikaneder); 1876: Orfeus (Offenbach: Orfeus v podsvětí); 1877: Julius (Auber: Černé domino), Fridolín XXIV. (Offenbach: Král Mrkvička); 1878: Jean (Dvořák: Šelma sedlák, prem.), Skřivánek (Smetana: Tajemství, prem.), Pygmalion (Suppé: Krásná Galathea), Student (Thomas: Mignon); 1879: Petr Ivanov (Lortzing: Car a tesař), Toník (Šebor: Zmařená svatba, prem.), Fortebraccio (Halévy: Quido a Ginevra); 1880: Ivan (Hřímalý: Zakletý princ), Leonard (Millöcker: Hraběnka Dubarry); 1881: Krištof z Raedernu (Fibich: Blaník, prem.), Basilio (Mozart: Figarova svatba), Toník (Dvořák: Tvrdé palice, prem.); 1882: Arman (Anger: Záletníci), Michálek (Smetana: Čertova stěna, prem.), Pedrillo (Mozart: Únos ze serailu), Toník (Smetana: Dvě vdovy); 1883: Jusuff (Bendl: Černohorci), Nácek (Bendl: Starý ženich), Strážník (Smetana: Hubička); 1884: Milinský (Kovařovic: Ženichové, prem.); 1885: Turek (Marenco: Excelsior), Panic Simple (Nicolai: Veselé ženy windsorské); 1886: Raul (Kovařovic: Cesta oknem, prem.); 1887: Thibaut (Maillart: Poustevníkův zvonek); 1888: Milton (Delibes: Král to řekl), Cochenille (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Gabriel (Joh. Strauss: Netopýr), Gremicheux (Planquette: Zvonky cornevillské), Montlandry (Lecocq: Malý vévoda), Triquet (Čajkovskij: Eugen Oněgin), Roderigo (Verdi: Otello); 1889: Benda (Dvořák: Jakobín, prem.); 1890: Celestin (Hervé: Mamzelle Nitouche), Mládek Bob (Adam: Sládek prestonský); 1891: Pan Damazy (Moniuszko: Strašný dvůr); 1892: Kavalír Pomponio (Messager: Bearňanka), Puycardas (Audran: Miss Helyett), Garduňa (Kovařovic: Noc Šimona a Judy, prem.); 1893:Zefirin (Varney: Fanchonin kolovrátek); 1894: Mydas (Suppé: Krásná Galathea); 1896: Bellerose (Offenbach: Pán a paní Denisovi); 1898: Adam Ecl (Kovařovic: Psohlavci, prem.); 1901: Bagnolet (Messager: Michuovic dcerušky), Fortunio (Offenbach: Fortuniova píseň); 1902: Kalchas (Offenbach: Krásná Helena), Čekalinskij (Čajkovskij: Piková dáma); 1903: Varneman (Smetana: Braniboři v Čechách), Leart (Thomas: Mignon); 1904: Markýz de Corcy (Adam: Postilion z Lonjumeau), Rudolf (Rossini: Vilém Tell, Benda (Dvořák: Jakobín); 1910: Spoletta (Puccini: Tosca).
Režie v ND
1896: Smareglia: Istarská svatba, Boito: Mefistofeles, Nápravník: Dubrovský; 1897: Čelanský: Kamila, Dvořák: Dimitrij, Fibich: Šárka (prem.), Goldmark: Domácí cvrček, Giordano: André Chénier; 1898: Kovařovic: Psohlavci (prem.), Puccini: Bohéma, Liszt: Svatá Alžběta (scén. provedení); 1899: Foerster: Eva (prem.), Heuberger: Ples v opeře, Lošťák: Selská bouře (prem.), Borodin: Kníže Igor, Offenbach: Trebizondská princezna, Jones: Gejša (s A. Bergerem), Malát: Stáňa (prem.), Auber: Fra Diavolo, Smetana: Čertova stěna; 1900: Lortzing: Car a tesař, Beethoven: Fidelio, Trneček: Andrea Crini (prem.), Glinka: Život za cara, Flotow: Alessandro Stradella; 1901:Offenbach: Dafnis a Chloe, Dvořák: Tvrdé palice, Rossini: Lazebník sevillský, Offenbach: Fortuniova píseň; 1902: Joh. Strauss: Netopýr, Verdi: Violetta, Messager: Bearňanka, Bendl: Starý ženich, Nicolai: Veselé ženy windsorské, Rozkošný: Popelka; 1903: Lortzing: Pytlák, Offenbach: Svatba při lucernách, Donizetti: Nápoj lásky, Grisar: Dobrou noc, pane Pantalone, V. Suk: Lesův pán, Suda: U božích muk, Thomas: Mignon; 1904: Offenbach: Orfeus v podsvětí, Planquette: Zvonky cornevillské, Verdi: Rigoletto, Maillart: Poustevníkův zvonek, Bellini: Norma, Adam: Postilion z Lonjumeau; 1905: Moor: Hjördis.
Prameny a literatura
Dalibor 1, 1873, s. 38, 183, 403; 28, 1906, s. 9 [rytířský kříž]; 33, 1911, s. 65–67 [V. J. Novotný: A. K., k oslavě jeho 40leté činnosti]; Divadelní listy 1901/2, s. 1; F. A. Šubert: Moje vzpomínky, 1902; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze, 1908; Divadelní kalendář 1913; Smetana 13, 1923, s. 6; Hudební výchova 9, 1928, s. 11; 14, 1933, s. 8, 38; H.D[oležil], Tempo 12, 1932–33, s. 234 [nekrolog]; Nejedlý: Opera ND I, II; Bartoš: PD opera; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; Z. Nejedlý: Kritiky (Den, 1907–09, souborně 1954); L. Novák: Stará garda Národního divadla, činohra–Opera–Balet, 1944; Němeček: Kovařovic; Pala: Ostrčil; Soupis repertoáru ND; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Otto, i Dodatky; Pazdírek; ČHS; NDp; ND po 1883.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 290–292
