Pocházel z rodu venkovských kameníků, mlynářů a kantorů. 1877 započal, ale nedokončil studia na varhanické škole v Praze a po několika varhanických místech se stal 1883 houslistou v divadelní společnosti P. Švandy st. ze Semčic. Veden kapelníkem Engelbertem věnoval se i korepetici, řízení sboru a dirigování operet. Jako dirigent vystoupil poprvé se Švandovou společností 28. 2. 1886 v Plzni, kde řídil nově vypravenou Flotowovu operu Alessandro Stradella. Ještě 1886 se stal Engelbertovým nástupcem a se Švandovou společností formoval operní profil rozvíjejícího se českého divadla v Brně. Po smrti P. Švandy st. (1891) přešel k jeho synovi, který od června t. r. začal hrát i v nové letní Aréně na Smíchově a 1892 odešel se společností do českého divadla v Plzni. S krátkým přerušením v posledních měsících roku 1895 zůstal ve funkci plzeňského divadelního kapelníka i za dalších nájemců (V. Budil 1895–1900, F. Trnka 1900–02) a 1902–05 byl prvním šéfem opery v nově otevřené budově plzeňského Městského divadla. Napsal několik operet (např. Chudá holka byla hrána v Pištěkově divadle na Královských Vinohradech 1894, v Plzni 1896) a hudbu k plzeňskému provedení féerie d’Enneryho podle J. Verna Cesta kolem světa za 80 dní (14. 11. 1890).
První K. zaměstnavatel, P. Švanda st. disponoval velmi kvalitní společností, jež však byla zaměřena především na činohru. Opera nehledala novátorskou dramaturgii, ale snažila se kvalitně prezentovat běžný, zvl. italský a francouzský repertoár. K. uvedl více než dvacet oper v brněnských českých premiérách (spolu sdruhým kapelníkem K. Weisem) a dirigoval řadu operet. Zvýraznil i českou repertoárovou linii brněnského divadla prvním uvedením Smetanových Dvou vdov (1887), Dalibora (1888), Braniborů v Čechách (1889, poprvé mimo Prahu) a Tajemství (1890), dvou oper J. R. Rozkošného a jednoho díla Kovařovicova. Zprostředkoval brněnskému českému publiku první seznámení s Bizetovou Carmen (1886), Mozartovým Donem Juanem (1888), s velkou francouzskou operou v dílech Halévyho (Židovka, 1888) a Meyerbeera (Hugenoti, 1890) is ruskou tvorbou (Čajkovskij: Eugen Oněgin, 1891). Na široký repertoárový záběr negativně reagoval 1886–88 ve svých kritikách v Hudebních listech L. Janáček (nemá „vůdčí myšlenku“, je slohovou a žánrovou všehochutí), který si všímal též interpretačních nedostatků.
Společnost P. Švandy ml., s níž působil K. v Plzni, se zaměřovala především na operu. K. měl kvalitní sólisty (M. Chlostíková, M. Wollnerová, A. Maxantová ad.), dobrý sbor i malý balet. Dokázal vytvořit hodnotná představení i díky své dirigentské rutině získané v Brně a mohl zde lépe vyjádřit umělecký záměr. I v Plzni musel vyjít vstříc přání poměrně malého publika rychlým střídáním širokého repertoáru, ale aspoň zpočátku dosahovala opera velmi dobrých výsledků. K. se nevyhýbal operetám, řídil je i na zájezdech, zvl. v letní Aréně na Smíchově v Praze, v Plzni však v této oblasti měli širší repertoár němečtí ředitelé. Jeho dramaturgie sledovala i nové tendence a premiéry v pražském ND (přišel včas s Leoncavallovými Komedianty 1894, po Praze uvedl poprvé mimo Rusko Čajkovského operu Piková dáma 1895, poprvé provedl česky Kienzlova Evangelistu, 1896). Dával prostor i regionální tvorbě.
Jako kapelník v soukromých společnostech byl K. dramaturgicky vázán rozhodnutím ředitele a vlastní výběr mohl uplatnit až v Městském divadle v Plzni v posledních letech své kariéry. Jeho hlavní zásluhy tak spočívají v oblasti interpretační, kde v obtížných podmínkách mimopražských scén dokázal udržet dobrou úroveň.
Dirigent
Brno, první nastudování: 1886: Flotow: Alessandro Stradella, Verdi: Ernani, Lortzing: Zbrojíř, Bizet: Carmen, Zajc: Hadačka z Boissy; 1887: Kovařovic: Ženichové, Smetana: Dvě vdovy, Ricciové: Kryšpín a kmotra, Lortzing: Car a tesař, Balfe: Cikánka, Auber: Fra Diavolo; 1888: Smetana: Dalibor, Verdi: Dáma s kameliemi [La Traviata], Mozart: Don Juan, Rozkošný: Mikuláš, Rossini: Lazebník sevillský; 1889: Boieldieu: Bílá paní, Smetana: Braniboři v Čechách, Donizetti: Lucie z Lammermooru, Meyerbeer: Hugenoti, Smetana: Tajemství, Verdi: Rigoletto; 1891: Čajkovskij: Eugen Oněgin. – Dále v Brně uvedl: Weber: Čarostřelec, Gounod: Faust a Markéta, Verdi: Troubadour, Smetana: Prodaná nevěsta, Blodek: V studni, Hřímalý: Zakletý princ, Rozkošný: Svatojanské proudy, Halévy: Židovka, Adam: Postilion z Lonjumeau. • Plzeň, repertoár: 1893: Leoncavallo: Komedianti; 1894: Meyerbeer: Afričanka, Robert ďábel; 1895: Čajkovskij: Piková dáma; 1896: Hřímalý: Švanda dudák, Kienzl: Evangelista, Mozart: Kouzelná flétna; 1897: Suda: U božích muk (prem.), Beethoven: Fidelio, Verdi: Aida; 1899: Kovařovic: Psohlavci, Nešvera: Lesní vzduch; 1900: Glinka: Život za cara, Goldmark: Královna ze Sáby, Šebor: Zmařená svatba; 1901: Verdi: Otello; 1902: Fibich: Šárka, Smetana: Libuše (27. 9. 1902 k otevření Městského divadla), Wagner: Lohengrin; 1903: Dvořák: Čert a Káča, Hřímalý: Zakletý princ, Suda: Lešetínský kovář (prem.), Meyerbeer: Hugenoti, Wagner: Tannhäuser; 1904: Dvořák: Dimitrij, Rusalka; 1905: Suda: Bar Kochba (prem.).
Prameny a literatura
A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově. Kapitolky z dějin rozvoje českého divadla, [1911]; Divadlo města Plzně v letech 1902–1927. Jubilejní sborník, vyd. F. Kříž, Plzeň 1927, s. 34, 41, 81, 104, 114, 115, 159, 168, 176, 177; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví, I, 1946, s. 163; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Vendelín Budil a jeho doba (1847–1928). Katalog výstavy Národního musea, 1953; Krtička: Brněnská hudební epocha, I, s. 14, 33, 38, 39, rkp. v DÚ; M. Bukovský: Svět v operetě. Světový operetní repertoár, I–IV, 1956, II, s. 251, rkp. v DÚ; Javorin, s. 229, 237; E. Nováková: Opera v Prozatímním divadle v Brně v letech 1884–1894, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1958; K. Nedbal: Půl století s českou operou, 1959, s. 76–77; A. Špelda: Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960, zvl. s. 198–199; J. Knap: Umělcové na pouti. české divadelní společnosti v 19. století, 1961; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Buchner: Cedule; české divadlo v Brně, 1974. • Pazdírek; ČHS; Postavy II.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 278–280
