Psána též Kilany, Kilanová, Kylianová, Teréz, Therese von K., Terese Lajosane, roz. Papp. Manželka tanečníka, baletního mistra a choreografa Lajose K. (1819–1861), matka tanečníka Heinricha K. (nar. 1854 v Hannoveru).
Oba K. tančili v Pešti v neprofesionálním souboru maďarských tanců S. Vesztera a pracovali společně až do Lajosovy smrti (1861). 1841 navštěvovali v Pešti lekce klasické baletní techniky, které pořádal tehdejší francouzský baletní mistr a choreograf pešťské opery F. Crombé. Vedli vlastní soubor, ale s Veszterovým ansámblem cestovali 1840–42 po Americe a 1843–48 vystupovali v Německu, v Paříži, Londýně, Vídni (Theater in der Leopoldstadt v březnu 1843), v Praze v květnu 1843 a v lednu 1847. Při zájezdu do Paříže se školili v klasické technice u A. Saint-Léona. K. působila krátce (1845) v opeře v Pešti jako tanečnice. Se svým mužem vystoupila pravděpodobně v Brně v jeho taneční pantomimě Die Räuber von Czarda (19. 12. 1846). Do Prahy přišli oba K. o Velikonocích 1850, údajně přes brněnské angažmá (1849, spíše však hostování). Ve StD působila K. poprvé 1850–53 jako sólová tanečnice ansámblu, který její manžel vedl ve funkci baletního mistra. 1852 vystřídal ředitele J. Hoffmanna ve StD ředitel Stöger, který si přivedl baletního mistra P. Rainoldiho, a po jeho smrti A. Horschelta z Vídně. Oba K. odešli o Velikonocích 1853 do Hannoveru, 1857–61 účinkovala K. ve vídeňském Theater in der Josefstadt jako tanečnice, její manžel byl baletním mistrem. 1859 byli oba krátce v Pešti. Po smrti manžela se K. ujala 1861–65 vedení jeho vídeňského souboru a spolupracovala i s Theater an der Wien. V červenci 1866 se vrátila do StD (za ředitele Wirsinga) jako baletní mistryně, 15. 4. 1869 ji nahradila J. Belkeová. Uměleckou dráhu ukončila ve Viktoria-Theater v Berlíně.
Ve StD debutovala K. 9. 4. 1850 v hlavní roli baletu Sylphide, který nastudoval její manžel podle choreografie F. Taglioniho. Tančila v baletech a tanečních pantomimách a vystupovala s manželem v meziaktních tancích a divertissementech. Vynikala jistotou a lehkostí provedení obtížných akrobatických prvků. Lépe vytvářela realistické postavy než éterické romantické bytosti. Jejímu naturelu vyhovovaly charakterní role, např. Panni, nevěsta loupežníka Sobriho v pantomimě s tanci Die Räuber im Bakonyer Walde, kde uplatnila temperament a spontánní rytmičnost v maďarských tancích. Ztvárnila dramaticky Myrthu v Adamově Giselle při pražském hostování L. Grahnové 1850, s níž v několika rolích alternovala.
V choreografické práci využila zkušeností tanečnice, znalostí folkloru, klasické techniky a praktických poznatků z manželových inscenací. Měla smysl pro aranžmá velkých sborových scén. Po návratu do skromnějších pražských podmínek (1866) studovala především kratší baletní kusy a divertissementy a aranžovala meziaktní tance. Choreograficky připravovala taneční scény v operách (v některých z nich dříve tančila): Meyerbeer: Robert der Teufel, Der Prophet (obojí 1866), R. Genée: Der schwarze Prinz (1866 prem.), Die Afrikanerin (1867, prem.), Gluck: Orpheus und Eurydike (1867), Kittl: Bianca und Giuseppe (1868), Rich. Genée–Flotow: Am Runenstein (1868 prem.), ad. Jediným baletem byla Alphea, nastudovaná podle choreografie F. Taglioniho s hudbou P. Hertela (15. 12. 1866). Jednoaktové divertissementy byly převážně dějové, např. Divertissement dansant (1867) s postavami antických bájí (Ceres, Flora, Ariadne, Bacchus). 1868 využila K. starší manželovy pantomimy Die Räuber im Bakonyer Walde a přepracovala ji na Die ungarische Bauernhochzeit. Uváděla i fragmenty, např. z Burgmüllerova baletu La Péri uvedla pantomimický divertissement Die Peri oder Ein orientalischer Traum. Pracovala i na výpravných féerích, kouzelných fraškách a parodiích (např. Ella, die Nymphe; Flick und Flock; Robert und Bertram), kde musela choreografické řešení podřídit náročným scénickým konstrukcím.
Věnovala se výchově tanečníků. S manželem vedli v Hannoveru a Gumpendorfu u Vídně soukromou školu, v Praze 1866–69 baletní přípravku při StD, kterou navštěvovalo 6–12 elévek a 16 dětí.
Role (v baletech, divertissementech a hrách se zpěvy ve StD a Aréně ve Pštrosce, výběr; autor hudby často nezjištěn)
1850: Sylphide a čarodějnice (Sylphide, balet, libr. [Nourrit], ch: K. dle F. Taglioniho, h: Schneitzhöffer); Kolombina (Die Räuberhöhle oder Arlequin auf Reisen, čes. Loupežnická jeskyně aneb Harlekin na cestách, kom. pantomima, libr. a ch: Lenners); Panni, dcera hostinského (Die Räuber im Bakonyer Walde, pant. s tanci, libr. a ch: L. Kilányi, česky Šobri, aneb Loupežníci v Bakoňském lese); Fatme (Auber: Bůh a bajadéra, opera–balet, ch: dle F. Taglioniho, host L. Grahnová), Fleur de Lys (Esmeralda, balet, libr. a ch: Perrot, h: Pugni); Myrtha (Giselle oder Die Wilis, libr. Gautier, ch: Coralli a Saint-Georges, h: Adam); Miranda (Miranda oder Die fünf Sinne, pant. divertissement, libr. a ch: L. Kilányi, česky Miranda aneb Patero smyslů); 1851:Kateřina (Katharina oder Die Tochter des Banditen, balet, libr. Perrot, ch: L. Kilányi, h: Pugni, česky Katarina čili Dcera zbojníkova); Loutka (Des Spielwarenhändlers Traum, česky jako Hračkářův sen, divertissement, ch: L. Kilányi, h: Maýr); Ela, Víla–cikánka (Harlekýnova růže kouzelná a Pierrotova jízda povětřím, tan. pantomima, libr. a ch: Kilányi, h: sestavil V. Procházka, něm. jako Arlequins Zauberrose und Pierrots Luftfahrt); La Manola, Pas de Matelot, Pas de deux (divertissement, ch: L. Kilányi); Komischer Charakter-Tanz, Ungarischer Tanz (divertissement, ch: L. Kilányi); Polonaise, Gross Tanz-Quodlibett, Schluss-Galoppade, Bajader-Tanz, Dreisinnen-Quadrille, Schlusstanz (divertissement, ch: L. Kilányi); Národní polka, Pas de deux (F. Hopp: Kožíšek perle a kamna, aneb Trh v Pivoňkově, fraška se zpěvy a tanci); Tanec závojový, Skupení ženské, Valčík růžový (divertissement, ch: L: Kilányi); tanec (Die Bezauberte Statue, pant., libr. a ch: L. Kilányi); 1852: Furien Tanz, Treppen Tanz, Polka (divertissement, ch: ?, h: F. Škroup); Polka, Uherský tanec, Pas de deux, Uherský národní tanec po komickém způsobu (divertissement, ch: L. Kilányi); Krakówienka, Ländler, Mohren Tanz, Tarantella (divertissement, ch: Rainoldi); tanec (Tyl: Strakonický dudák, h: Balanda); tanec (Told, překlad Tyl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, kouzel. hra, h: Titl); mazurka, tanec mouřenínů (C. Haffner: Prodané spaní, hra se zpěvy a tanci, h: Hebenstreit); Pas de deux, tanec zvířat (Bäuerle: Čarovný zámek v Krkonoších aneb Schudlý voňavkář a jeho dcery, h: Ad. Müller); 1853: tanec (Elmar: Das Mädchen von der Spule, h: Ad. Müller); Uherské sólo, Adelin valčík, čínský tanec (divertissement, ch: L. Kilányi); Tanec plavců, Pas de deux, čínský tanec (Emden: Bezděčná cesta okolo světa aneb Nešťastné příhody Jeremiáše Kotrmelce, fraška, h: Kantal); Tanec Amazonský (Bydžovský: Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj v Čechách, fraška, h: Maýr).
Choreografie (balety a hry se zpěvy ve StD a Novoměstském divadle, výběr; autor hudby často nezjištěn)
1852: Tance (Schickh: Die Entführung vom Maskenball, h: Ad. Müller); 1866: Rosenmädchen Tanz (Told: Der Zauberschleier, kouzel. hra, h: Titl); Steyrischer Tanz, Pas seul, Schwarze Polka (Räder: Robert und Bertram, parodie); tance (Sixtus: Fäustling und Margareth’l, parodie, h: J. Hopp); Gruppirungen, Chokoladieren-Polka, Divertissement im Zirkus, Danse de Pierots, Valse, Pas de deux, Uhlanen-Polka, La Joie, Danse Espagnole, Tarantella (Räder: Ella, die Nymphe, kouzelná fraška, h: Riccius a Slansky); Alphea, balet, libr. a ch: P. Taglioni, h: Hertel; 1867: Gnomentanz, Porte-Polka, Grand Valse, Feuerwehr-Galopp, Danse Espagnol, Russischer Tanz, Pas Anglais, Bokazo (Räder: Flick und Flock, výpravná hra, h: růz. aut.); Ländler, Krakowienne, Walachischer Nationaltanz (Reissiger: Yelva, die Stumme, melodram); Pas de trois sérieux, Scottisch pas seul (Cosmar: Drei Frauen auf einmal, výpr. fraška); Ländler, Bokazo (Told: Der Todtentanz oder Die Johannisnacht, kouzel. hra, h: Titl); Walachischer Bauerntanz, Charakter Pas, Mazurka, Pas de deux, Der Ungar und sein Liebchen, Finale (Westmeyer: Der Wald bei Hermannstadt, výpr. fraška); 1868: Entrée des Bajaderes, Pas seul, Grand pas de deux, Mohrentanz, Finale, Grand pas de deux, Schluss-Tableaux (Auber: Der Gott und die Bajadere, opera–balet); Die ungarische Bauernhochzeit (pant. divertissement, části: Czikos, Slowaken Tanz, Lakadalmas, Valse romantique, Egri Czardas); Die Peri oder Ein orientalischer Traum ([La Péri], mim. divertissement, ch: dle Coralliho, h: Burgmüller); Waffentanz, Schäfertanz (Shakespeare: Ein Wintermärchen, h: Flotow); 1869: Triumph der Grazien (fragment, pant. divertissement: Pas de deux, Pas d’action, Waffentanz, Grand pas de deux, Finale, Schluss-Tableaux, h: Adam a J. Hopp); Evolutionen, Bajaderentanz (Raimund: Der Barometermacher auf der Zauberinsel, kouzel. hra, h: W. Müller).
Prameny a literatura
Divadelní cedule StD 1850–69, NMd. • Allgemeine Theaterzeitung [Wien], 1843, č. 56, s. 260; č. 57, s. 267; Bohemia 12. a 25. 4., 18. 6. a 15. 10. 1850, 13. 3. 1851, 6. 4. 1852; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1850, s. 49; 1851 s. 12, 57, 58, 62; 1853, s. 10; 1854, s. 19; 1867, s. 15; 1868, s. 12; 1869, s. 12; Teuber III, s. 406, 663; A Magyar ballet történetéböl, Budapest 1956, s. 76; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 46, 69. • Český taneční slovník.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 263–265
