Zwoneczek, Alois Franz

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Alois Franz Zwoneczek
* 20. 7. 1778 Brno (CZ)
po 1836
herec, zpěvák, divadelní ředitel

Zpěvák a ředitel, který 1825–31 vedl městské divadlo v Brně. Působil v Budíně, Záhřebu a Lublani. I přes finanční nesnáze byl oblíbeným divadelníkem. Jeho synovcem byl hudební skladatel a kapelník Friedrich Zwoneczek (1817–1848). 

Psán také Zwoneček, křestní jméno mnohdy nesprávně uváděno Anton Franz.

Narodil se v Brně v rodině krejčovského mistra. Pracoval jako guberniální expediční praktikant a sedm let jako krajský úředník v Olomouci a Opavě. 1800 narukoval jako dobrovolník k dragounskému regimentu vévody z Modeny, ve kterém působil do 1805. S posádkou se dostal z Opavy do východní Haliče, kde začal hrát divadlo. Prvně byl angažován 1806–16 u ředitele F. Bully ve Lvově. 1816–21 účinkoval ve Štýrském Hradci, kde vystupoval i jako zpěvák bas, současně byl 1819–24 angažován ředitelem C. F. Henslerem v divadle v Prešpurku (dn. Bratislava). Během prešpurského působení získal zkušenosti i s divadelní režií, jako herec vystupoval v charakterních a hrdinských rolích a v úlohách vážených mužů. Když na začátku 1825 odešel z brněnského divadla kvůli finančním problémům dosavadní ředitel H. Schmidt, získal Z. divadlo na rok do nájmu, neboť se oproti ostatním konkurentům mohl zaštítit kapitálem 1000 zlatých. Dobrý finanční stav divadla a Z. spolehlivost byly důvodem následného prodloužení nájemní smlouvy. Nakonec ovšem Městské divadlo 1831 opustil pro zadlužení. Na jaře t. r. se neúspěšně ucházel o vedení divadla v Prešpurku, od 1. 9. 1832 byl po devět měsíců ředitelem divadla v Budíně. Divadlo přivedl k bankrotu; muselo být dočasně uzavřeno, načež přešlo pod správu maďarských ochotníků. V sezoně 1834/35 byl Z. ředitelem divadla v Záhřebu, od podzimu 1835 vedl divadlo v Lublani. Během tamního působení musel rozprodat divadelní fundus a byl odkázán na dary od mecenášů a diváků. Na jaře 1836 mu vypršel nájem lublaňského divadla a jeho stopy mizí. Pravděpodobně záhy zemřel, nicméně literatura uvádí rok úmrtí 1848.

Z. je často zaměňován se svým synovcem Friedrichem Zwoneczkem (31. 5. 1817 Brno – 9. 1. 1848 Brno), hudebním skladatelem, kapelníkem a sbormistrem. Zásluhou Z. získal jeho synovec hudební vzdělání a Z. jej také prvně zaměstnal jako sbormistra. Společně působili v divadlech v Brně a Záhřebu.

V Brně se Z. poprvé představil na jaře 1824 v několika pohostinských představeních prešpurského divadla. O rok později se sem vrátil jako ředitel: uvedl se 4. 4. 1825 provedením Holbeinovy dramatizace povídky Meister Martin der Küfner und seine Gesselen od E. T. A. Hoffmanna. Vedení opery svěřil J. Ruessovi a J. Hnojilovi. Soubor z dob H. Schmidta výrazně neproměnil: v divadle dále vystupoval např. F. A. Forti s manželkou, tenoristé R. Schiansky a F. Kunerth či pozdější ředitel W. Thiel. I nadále zde hostovali herci z Vídně, zejména z Divadla na Vídeňce a Dvorního divadla. Významným hostem byl J. N. Nestroy, tehdy začínající dramatik, který vystoupil v roli Simeona v Méhulově opeře Josef und seine Brüder in Ägypten a následně byl angažován na sedmnáct měsíců (do dubna 1827). Spolupráce však byla po půl roce ukončena pro Nestroyovo přílišné a pobuřující extemporování, z divadla odešel v květnu 1826. Mezi další významné hosty patřil L. Löwe, tehdy nově angažovaný ve vídeňském Dvorním divadle; v Brně se představil 1826 ve své parádní roli jako Jaromir v Grillparzerově Die Ahnfrau. V červenci 1828 tu hostoval K. Fichtner jako Schillerův Don Carlos, později F. Wilhelmi jako mlynář Reinhold v Raupachově Müller und sein Kind (1830) či začínající herečka a posléze slavná dramatička Ch. Birch-Pfeifferová, která v Brně hostovala v červenci 1830.

Do repertoáru zařazoval Z. množství veseloher a frašek, avšak brněnské publikum bylo spíše navyklé na operní produkce. Ředitel se posléze soustředil na osvědčené starší kusy, novinek představil málo. Výjimkou bylo uvedení Auberových oper Maurer und Schlosser (1826), Stumme von Portici (1829) a Fra Diavolo (1831). Rok po pařížské premiéře byla uvedena Rossiniho dvoudílná opera Wilhelm Tell (1830). Poprvé se zde hrály Raimundovy pohádkové hry Der Diamant des Geisterkönigs (1826), Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär (1828) a Der Alpenkönig und der Menschenfeind (1830). Novinkou bylo také provedení Raupachovy truchlohry Müller und sein Kind (1830), pozdější stálice repertoáru 19. století. Mezi další hrané autory patřili F. Grillparzer, C. Birch-Pfeifferová či někdejší brněnský ředitel F. J. Korntheuer.

Navzdory dobrému počátečnímu hmotnému zajištění se Z. stejně jako jiným ředitelům nevyhnuly finanční problémy. Zavázal se městu ročně platit nájemné 2281 zlatých, tato částka byla posléze snížena na 1200 zlatých. Neschopnost platit i sníženou částku vedla k Z. předčasnému odchodu. Koncem jeho ředitelského působení se částečně rozpadl soubor, kvalitní interpreti odešli do jiných divadel a ustala produkce her v českém jazyce. I přes snahy posílit orchestr či vybudovat lepší fundus nedokázal Z. udržet předchozí úroveň divadla. Uváděné produkce byly zejména zábavního charakteru a publikum si stěžovalo na nedostatek umělecky kvalitních představení. Stabilitu a prestiž navrátil brněnskému městskému divadlu až navrátivší se ředitel Schmidt. I po tomto neúspěchu získal Z. nájmy divadel v Budíně a v Záhřebu. Platil zde za uznávaného divadelníka, který nasazoval osvědčený operní repertoár. V Lublani uspořádal schillerovské slavnosti. Přestože i závěr Z. kariéry byl poznamenán nedostatkem financí, jako ředitel divadel v jihovýchodních provinciích habsburské monarchie byl oblíbený pro schopnost angažovat talentované herce a zpěváky.


Role

Divadlo ve Lvově (Theater in Lemberg)

Dandini (G. Rossinni: Aschenbrödel) – 1814.

Stavovské divadlo ve Štýrském Hradci (Ständisches Theater Graz)

? (A. Klingemann: Doctor Johann Faustus Leben, Thaten und Höllenfahrt), ? (W. Vogel: Kampf gegen Eifersucht) – 1816; Philipp (A. W. Iffland: Allzuscharf macht schartig), Rubens (J. F. Kind: Van Dyck’s Landlebent) – 1818; Hugo (A. Müllner: Die Schuld), Papageno (W. A. Mozart, libr. E. Schikaneder: Die Zauberflöte) – 1821.

Divadlo v Prešpurku (Theater Preßburg)

? (J. Franul v. Weissenthurn: Die Schwestern St. Janvier) – 1823; ? (A. W. Iffland: Elise von Valberg), ? (A. Kotzebue: Gisela oder Die Fürstenwahl) – 1824.

Prameny

MZA: Fond E67 Sbírka matrik, sign. 16868 – Brno – sv. Jakub, matrika narozených 1769 – 1784, s. 340.

AMB: Fond A1/22–1701, 49/36, karton 303 (pronájem městského divadla a sálu v Redutě A. F. Zwoneczkovi 1825–1832; součástí je doporučení C. F. Henslera, f. 10).

Literatura

Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 23. 2. 1814;Grazer Zeitung 14. 9., 5. 11., 16. 11., 21. 12. 1816, 5. 11. 1818, 5. 5. 1821; Der Aufmerksame (Graz) 27. 6. 1818; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde (Wien) 1821, s. 215; Pressburger Zeitung 15. 12. 1823; Wiener Theater-Zeitung 23. 5. 1818, 30. 4. 1825, 26. 12. 1826, 4. 9. 1828, 12. 5. 1831, 18. 7. 1832, 22. 7., 18. 11. 1834; Brünner Zeitung 22. 4., 8. 6. 1824, 9. 2. 1826; Brünner Theater-Almanach 1826, s. 5, 8; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brünn) 30. 7. 1880;  H. Meynert: Geschichte der k. K. österreichischen Armee, Wien 1854, s. 44; A. Rille: Die Geschichte den Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 110–117; Ch. D’Elvert: Geschichte der Musik in Mähren und Oesterr.-Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine, böhmische und österreichische Musik-Geschichte, Brünn 1873, s. 205–207; P. von Radics: Schiller auf der deutschen Bühne in Laibach, Laibach 1905, s. 22; W. Šmid: Aus Alt Laibach. Carniola 2, 1909, s. 143–153; G. Bondi: Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600–1925, Brünn 1924, s. 12–13; J. Vondráček: Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846, Praha 1957, s. 382–414; H. Kindermann: Theatergeschichte Europas, VI. Band. Romantik, Salzburg 1964, s. 333, 341; J. Sivec: Opera v Stanovskem gledališču v Ljubljani od leta 1790 do 1861 [Opera divadla v Ljubljani od roku 1790 do 1861], Ljubljana 1971, s. 106–107; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972, s. 203; W. Formann: Der Vorhang hob sich nicht mehr, München 1974, s. 177 (Zwoneczek nesprávně uveden jako Franz Anton); G. István: Budapesti képeslapok: régi fővárosi épületek egykor és ma [Budapešťské pohlednice: budovy starého hlavního města dříve a dnes], Budapest 1982, s. 62 (vedení divadla v Budíně společně s manželkou); J. Balvín – J. Pokorný – A. Scherl: Vídeňské lidové divadlo. Od Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990, s. 284; H. Belitska-Scholz – O. Somorjai: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, Budapest 2004, s. 279; M. Chvojka: School of Public Morality or Instrument of Political Repression? Theatre Censorship between Vienna, Brno and Opava from Enlightened Absolutism to the Pre-March Period. Zeitschrift für Ostmitteleuropa-Forschung 62, 2013, č. 1, s. 76–107; V. Věžník: Zpívali v Brně II, Brno 2014, s. 60.

HD (in: Hnojil Jan); Lexikon zur deutschen Musik (in: Brünn), Wurmová, Wurzbach (in: Zwoneček Friedrich).

Životní události

  • 20. 7. 1778: narození, Brno (CZ)
  • po 1836: úmrtí

Další jména

Zwoneček

Vazby

H


Vznik: 2019
Autor: Klára Škrobánková