Watzke, Julius

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Julius Watzke
* 4. 11. 1844 Neusohl (Banská Bystrica, SK)
20. 8. 1913 Erfurt (D)
divadelní ředitel, herec

Pocházel z divadelní rodiny. Začínal jako herec, začátkem 70. let si založil vlastní divadelní společnost, s níž se pak více než čtyřicet let pohyboval po divadlech středních a menších měst převážně v Čechách, na Moravě a v Německu. Se svým početným souborem nabízel široký repertoár, v němž nechyběly ani opery či operety; ambiciózní způsob podnikání však skončil 1912 krachem. 

W. pocházel z divadelní rodiny. Poprvé je zachycen 1867 ve Vejprtech ve společnosti divadelního ředitele Josefa Watzkeho, patrně svého otce. V rodinné společnosti, jež se pohybovala v Ústeckém a Libereckém kraji, zastával post hudebního ředitele a hrál bonvivány a charakterní role. V sezoně 1870/71 se soubor rozdělil na tři samostatné podniky; kromě společnosti Josefa Watzkeho začaly působit další dvě společnosti, které vedli W. a Julius Robert Watzke, jehož stopa po roce 1874 mizí. Zpočátku W. setrvával v severních a západních Čechách a pronajímal si divadla ve větších městech např. v Aši, Chebu, Ústí nad Labem nebo v Trutnově. Ve 2. pol. 70. let zamířil do jižního Tyrolska, kde se svou společností působil v lázeňském divadle v Meranu, v letním divadle v Hallu u Innsbrucku nebo v městském divadle v Bolzanu. 1878 se přesunul do Německa a působil v Pforzheimu, Mnichově a Schwerinu. Počínaje sezonou 1882/83 se vrátil do Čech a jako divadelní ředitel cestující společnosti pobýval ve Šluknově a současně v německém Tiefenbachu. Až do 2. pol. 90. let se pohyboval po severních a severovýchodních Čechách, nejčastěji hrál v Litoměřicích, odkud vždy po skončení hlavní sezony vyjížděl na štace do dalších měst, např. do Jablonce nad Nisou, Děčína, Varnsdorfu a do německého Erfurtu.

Zde se W. 1893 a 1894 prezentoval jako ředitel Vídeňského operetního souboru (Wiener Operetten Ensemble), ve Vídni však nikdy nehrál. Jednalo se o reklamní strategii a ředitel tím zároveň dával najevo, že se hlásí k vídeňské operetní produkci, kterou měla jeho společnost na repertoáru. Ve 2. pol. 90. let se W. dostal na Moravu a od sezony 1897/98 do jara 1900 měl v pronájmu městské divadlo v Jihlavě. Se společností nazvanou Iglauer Opern-, Operetten- und Lustspiel-Ensemble objížděl města Znojmo a Šternberk. O rok později se prezentoval v Německu, v Mannheimu a Halle pod značkou Wiener Operetten Ensemble. Pak se opět vrátil do Čech a objížděl své obvyklé štace. Začátkem 1912 se v Karlových Varech dostal do insolvence, takže nebyl schopen vyplácet členy své společnosti. Následně jej ze svých řad vyloučila jak německá, tak rakouská divadelní a hudební sdružení včetně odborů (Deutsche Bühnengenossenschaft, Deutscher Musikerverbande in Berlin, Österreichischer Bühnenverein a Österreichischer Musikerverbande in Wien), čímž mu bylo znemožněno další divadelní podnikání. Nedlouho poté v Erfurtu zemřel ve věku 68 let.
W. manželkou byla herečka Sofie Watzke, s níž měl dceru Marii, herečku a zpěvačku vystupující později pod jménem Mitzi Watzke.

W. udržoval během celého svého podnikání velkou společnost až se čtyřicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem. Sám se věnoval převážně vedení společnosti, na jevišti vystupoval ojediněle. Soubor měl široký repertoár, v němž nechyběly tragédie, činohry, veselohry, operety a opery. Nabízel také představení pro děti. Tak jako jiní podnikatelé reagoval při uvádění her na aktuální dění, takže se nevyhnul ani antisemitským tématům, která tehdy ve společnosti silně rezonovala. V Chomutově uvedl 1883 hru o údajné rituální vraždě čtrnáctileté Esther Solymosiové z uherského Tisza Eszlaru, která se měla odehrát předchozího roku. W. sice považoval hru za jarmareční slátaninu, ale díky ní měl vyprodáno. V případě náročnějších titulů zval k hostování herečky a herce z velkých kamenných scén; v Litoměřicích 1887 vytvořila titulní roli v Grillparzerově tragédii Medea M. Irschick z mnichovského dvorního divadla, v dalších představeních hostovali herci z drážďanského divadla O. Hartmann, E. Schubert, Th. Hagen, G, Erdmann, C. Löber nebo herečky M. Quanter a P. Tullinger. W. také spolupracoval s jinými společnostmi, např. v Litoměřicích vystoupila japonská herečka Hanako se svým ansámblem (1908). Dbal na opulentní kostýmy a výpravu. Pro inscenaci původně anglické operety od skladatele S. Jonese Die Geisha oder die Geschichte eines japanischen Teehauses, kterou hrál od 1900, pořídil W. kostýmy u známého berlínského výrobce a dodavatele divadelního fundusu H. Barucha, dekorace nechal zhotovit v ateliéru vídeňského dvorního malíře H. Burgharta.

W. patřil k ambiciózním divadelním ředitelům, kteří se pokoušeli udržovat velký divadelní podnik, ne vždy se mu však dařilo získat lukrativní pronájmy divadel ve velkých městech. I když se pohyboval po menších městských divadlech, neslevoval ze svých nároků a snažil se velkou divadelní společnost udržet. Omezenou diváckou základnu řešil zkracováním divadelní sezony a objížděním dalších provinčních měst. Tím sice přivážel do menších měst kvalitní a pestrý repertoár, současně se však vystavoval finanční nejistotě. Riskantní způsob podnikání přivedl W. do situace, kdy přestal být schopen platit své závazky, byl ostrakizován z divadelních odborových organizací a společnost byl nucen rozpustit.


Štace společnosti Julia Watzkeho

1873/1874 Teplice (Teplitz), 1874/75 Trutnov (Trautenau), Varnsdorf (Warnsdorf), 1875 Ústí nad Labem (Aussig), 1876 Meran, Hall; 1877 Bolzano (Bozen), 1878 Pforzheim, 1879/80 München, Merseburg, 1880/81 Schwerin, 1881/82 Pirna, 1882/83 Šluknov (Schluckenau), Tiefenbach, 1883 Chomutov (Komotau), 1883/84 Trutnov (Trautenau), 1884/1885 Ústí nad Labem, Most (Brüx), Chomutov, 1885/86 Česká Lípa (Böhmisch Leipa), 1886/87 Litoměřice (Leitmeritz), Most, Chomutov, 1887/88 Litoměřice, Žatec (Saaz), Děčín (Tetschen), 1888/89 Litoměřice, Gera, 1889/90 Litoměřice, Děčín, Gera, 1890 Rumburk, Varnsdorf, 1890/91 Karlovy Vary (Karlsbad), Podmokly-Děčín (Bodenbach-Tetschen), 1891/92 Litoměřice, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou (Gablonz a. b. Neiße), 1892/93 Litoměřice, Jablonec na Nisou, Děčín, Varnsdorf, Erfurt, 1993 Podmokly, Erfurt, 1894 Terezín, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Litoměřice, Česká Lípa, Erfurt, 1894/95 Litoměřice, Česká Lípa, Jablonec na Nisou, 1896/97 Žatec, Trutnov, Děčín, Litoměřice, Jablonec na Nisou, 1897/98 Jihlava (Iglau), Znojmo (Znaim), Šternberk (Sternberg), 1898/99 Jihlava, Znojmo, 1899/1900 Jihlava, Znojmo, Mikulov (Nikolsburg); 1901 Mannheim, 1904 Jablonec nad Nisou, 1905 Bratislava (Pressburg), 1906 Litoměřice, 1907 Ústí nad Labem, 1908/09 Ústí nad Labem, Děčín, 1909/1910 Podmokly (Bodenbach), 1912 Karlovy Vary, Varnsdorf, 1913 Erfurt.

Role

Policejní prefekt (V. Sardou: Andrea) − 1897.

Prameny

SOA Olomouc: fond Šternberk, dokumentační sbírka plakátů 1853−1967, inv. č. Š 8−22, kart. 9 [Julius Watzke, divadelní cedule 1898].

SOkA Znojmo: Katalog spisovny města Znojma 1665–1918, inv. č. XVII., kart. č. 309, 310 [Julius Watzke, divadelní cedule z roku 1884 z Ústí nad Labem a z roku 1889 z Jihlavy].

Literatura

Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1875, s. 338–339; 1881, s. 295; 1882, s. 269–270; 1883, s. 303; 1884, s. 384–385; 1885, s. 19; 1886, s. 30–40; 1888, s. 292; 1889, s. 294–295; 1889, s. 312–313; 1891, s. 534–536; 1895, s. 428–429; 1897, s. 486; Meraner Zeitung 14. 9. 1876; Innsbrucker Nachrichten 23. 9. 1876; Tiroler Volksblatt (Bolzano) 8. 11. 1876; Plzeňské listy 26. 8. 1883; Leitmeritzer Zeitung 2. 1. 1897, 13. 6. 1908; Znaimer Tagblatt 21. 4. 1900; Prager Tagblatt 12. 5. 1912; Teplitz-Schönauer Anzeiger 23. 1. 1913; O. Doskočil: Z dějin litoměřického divadla a divadelnictví, Litoměřice 2002, s. 28; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 127, 194, 201, 217, 231; E. Hudcová: Der Bürger und sein Theater in einer mährischen Kleinstadt aus der Kulturgeschichte von Mährisch-Schönberg, Olomouc 2008, s. 170, 223.

Ulrich, Koch Th

Životní události

  • 4. 11. 1844: narození, Neusohl (Banská Bystrica, SK)
  • 20. 8. 1913: úmrtí, Erfurt (D)

Vazby

H


Vznik: 2021
Autor: Miroslav Lukáš