Strakatý, Karel

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Karel Strakatý
* 2. 7. 1804 Blatná
26. 4. 1868 Praha
zpěvák, herec


Příjmení též Strakaty, křestní jméno Karl. Otec právníka dr. Jana Strakatého, ředitele PD 1870–72. Pocházel z rodu hrnčířů a měšťanů v Blatné. První hudební vzdělání získal v rodině a jako gymnazista si v Písku přivydělával zpěvem a hudbou v kostele. Po absolvování fi­lozofických ročníků na pražské univerzitě se zapsal 1825 na práva, již 1824 však účinkoval na dobročinném koncertě. 1827 zanechal na popud J. N. Štěpánka studia a věnoval se diva­dlu. Ještě jako ochotník vystoupil 29. 4. 1827 v českém představení StD, jeho německý debut na této scéně 16. 9. 1827 vedl k okamžitému pěveckému angažmá. Až do konce svého půso­bení ve StD hrál i role v českých činohrách. Asi 1828 se oženil s Kateřinou roz. Strobachovou. Jeho umělecká dráha, celoživotně spjatá s jedním divadlem, představuje v rámci dobových zvyklostí výjimečný jev. Působil trvale ve StD, jako poslední roli v angažmá zpíval 4. 11. 1857 Dona Pedra (Mozart: Don Juan, k 70. výročí premiéry), do 1862 ještě hostoval v českých představeních. Po otevření českého PD hosto­val i na této scéně, naposledy při výročí Mozar­tova úmrtí 5. 12. 1864 (Mozart: Don Juan).

Byl všeobecně oceňovaným zpěvákem písní a koncertní činnost rozvíjel v Praze zvl. na kon­certech Cecilské jednoty. 25. 3. 1857 byl sólis­tou dobročinné akademie, na níž ve StD zazně­la Beethovenova 9. symfonie. Vystupoval i na venkově, kde podporoval český kulturní život. Často zpíval na kůrech pražských chrámů. 1866 se stal starostou spolku Beseda, v jehož pěveckém sboru účinkoval. 1868 zastával krát­ce funkci předsedy hudebního odboru Umělec­ké besedy.

S. byl pěvcem seriózních basových rolí. Měl mohutný sonorní hlas velkého rozsahu, který mu dovoloval zvládat i barytonové polohy. Jeho herecké možnosti byly omezenější: lépe se vy­rovnával s postavami usedlými, dobrosrdečnými a rozšafnými, což využíval zvl. v lidových hrách se zpěvy. Charakter postav vášnivých, tyranských nebo intrikánských někdy zkresloval nemístnou bodrostí. Teprve během praxe si vypra­coval kulturu jevištního pohybu, jejíž nedostatek mu kritika v začátcích vytýkala. První rolí, kte­rou S. zpíval 1827 česky, byl Kašpar (Weber: Střelec kouzedlník). K jeho první německé roli (Fernando Villabella, Rossini: Die diebische Elster) postupně sice přibylo několik dalších po­stav, avšak hlavní uplatnění nacházel po několik let v českém repertoáru (např. Sarastro, Mozart: Kouzelná flétna, 1829). Až po 1830 si několika jeho pozoruhodných českých kreací podrobněji všimla i německá kritika (Seneschall, Boieldieu: Johann von Paris, 1830, Pontifex, Spontini: Die Vestalin, 1831) a S. se stal hojně zaměstnávaným prvním basistou v představeních v obou jazy­cích. Ve StD nastudoval asi 250 rolí ze 150 oper, vystoupil však také v téměř 120 činohrách, větši­nou českých. Celkem absolvoval přes 3000 před­stavení (z toho asi 370 českých). Ač v němec­kých rolích trvale zápasil s reziduem pražské němčiny (což nezůstávalo bez kritických výtek), byl do nich vždy znovu obsazován (např. Don Juan, Mozart: Don Juan, 24krát čes., 116krát něm.; Kaspar, Weber: Střelec kouzelník, 26krát čes., 56krát něm.). V některých operách vytvo­řil postupně všechny basové a některé barytonové postavy (např. Rossini: Wilhelm Tell, něm. Gessler 42krát, Melchthal 12krát, Walter Fürst 40krát, čes. Tell 96krát; čtyři role postupně i ve Spohrově Faustovi).

Jeho působení v české opeře se shodovalo s obdobím, kdy ve StD vedl orchestr F. Škroup. S. patřil k jeho nejbližším spolupracovníkům, Škroup mu věnoval jednu ze svých prvních umělecky cenných písní (op. 6, An den Abendstern) a zval ho jako sólistu do svých koncertů. S. vytvořil velké postavy v jeho operách (14. 12. 1828 Oldřich a Božena; 11. 4. 1850 Libušin sňatek, kde se v roli Přemysla zasloužil o rozší­ření písně Doorávám, dokonávám; 3. 5. 1835 Tyl: Čestmír,píseň Radovana se Škroupovou hudbou, 29. 11. 1851 Der Meergeuse). Tyl a Škroup napsali pro S. do své Fidlovačky po­stavu slepého houslisty Mareše s písní Kde do­mov můj?; S. ji zpíval i na venkovských koncertech a pomáhal jí tak získat popularitu. Spolu s F. Škroupem byl S. jednou z reprezentativních osobností české i německé opery v období StD.


Role (zpěvoherní role ve StD)

1827: Kašpar (We­ber: Střelec kouzedlník), Fernando Villabella (Rossi­ni: Die diebische Elster), Rael (Rumler: Die Walpurgisnacht), Bogoslav, kníže české (Auber: Sníh); 1828: Pontifex (Spontini: Vestalin), Mac Irton (Boieldieu: Die weisse Frau), Hrabě Karabský (Grétry: Kníže Raoul, nazván Modrofous), Don Pedro (něm., Mozart: Don Juan), Gulf (něm., Spohr: Faust), Villak Umu (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Hořín (F. Škroup: Oldřich a Božena, prem.); 1829: Sarastro (Mozart: Die Zauberflöte), Raimbaud (Rossini: Graf Ory), Květenský (F. Škroup: Dráteník); 1830: Jakob (Méhul: Josef a bratří jeho), Krakonoš (Würfel: Krakonoš, čes. prem.), Publius (něm., Mozart: Titus), Mentor (Triebensee: Telemach auf der Insel Ogygia), Seneschall (Boieldieu: Johann von Paris); 1831: Alfonso (Mozart: Jedna jako dru­há aneb Zkouška milujících [Così fan tutte]), Miche­li (Cherubini: Vodař); 1832: Melchthal (Rossini: Wilhelm Tell); Oroes (něm., Rossini: Semiramis); 1834: Mareš (Tyl–F. Škroup: Fidlovačka, prem.), Heinrich VII. (něm., Donizetti: Anna Bolena), Pietro (Auber: Die Stumme von Portici), Raoul (Grétry: Fürst Raoul, genannt der Blaubart), Capulet (Bellini: Die Montecchi und die Capuletti), Zampa (něm., Hérold: Zampa), Hrabě Otto (Auber: Der Schnee), Brabantio (něm., Rossini: Othello), Kaspar (Weber: Der Freischütz), Ubald (něm., Rossini: Armida), Vasco (Kreut­zer: Das Nachtlager von Granada); 1835: Bertram (Meyerbeer: Robert der Teufel), Přemysl (F. Škroup: Libušin sňatek, prem.), Hospodský Andiol (Auber: Der Schwur oder Die Falschmünzer), Orbassan (něm. Rossini: Tankred), Fabrizio (Rossini: Die diebische Elster), Gessler (Rossini: Wilhelm Tell), Heros (Ros­sini: Die Belagerung von Corinth), Dóže benátský (Maliani: Der Bandit); 1836: Dandau (něm., Spohr: Jessonda), Almaviva (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Dehorn (Auber: Die Ballnacht), Hrabě Landshot (F. Škroup: Die Geisterbraut, prem.), Ivan, mlynář (Dessauer: Lidwinna, prem.), Faust (něm., Spohr: Faust), Alidor (Isouard: Aschenbrödel), Ani­chino (Bellini: Das Castell von Ursino); 1837: Piet­ro (Auber: Němá z Portici), Sir George (Bellini: Die Puritaner), Car Petr (Thomas: Der Pariser Perruquier), Harfeník (J. Hopp, přel. Filípek, h: J. N. Škroup: Seznámení na Barvířském ostrově, únos z Hvězdy, zasnoubení v Chuchli), Komtur (Bellini: Die Unbe­kannte), Velekněz (Spontini: Ferdinand Cortez), Ga­veston, správce (Boieldieu: Die weisse Frau), Hrabě Rudolf (Bellini: Die Nachtwandlerin), Matheo (něm., Auber: Fra Diavolo), Richard (Weigl: Rodina švejcar­ská); Don Pedro (Mozart: Don Juan), Usbeck (Auber: Maurer und Schlosser), von Osmond (Angely: Drei­zehn Mädchen in Uniform), Domoslav (Spohr: Der Berggeist); 1838: Raoul (Grétry: Kníže Raoul, Modrovous nazván), Mefistofeles (něm., Spohr: Faust), Carlo (Mozart: Così fan tutte), Císař Justinian (něm., Donizetti: Belisar), Kapulet (Bellini: Montekové a Kapuleti), Publius (Mozart: Titus), Don Juan (něm., Mozart: Don Juan), Florestan (Grétry: Ri­chard Löwenherz), Raimond (Donizetti: Die Braut von Lammermoor), Don Felix de Vasquez (Spohr: Der Alchymist); 1839: Lovec (Kreutzer: Nocleh v Granadě), Orovist (něm., Bellini: Norma), Vel­mistr (Marschner: Templer und die Jüdin); Domarod (F. Škroup: Udalrich und Božena), Fuchs (Hen­sler–Kauer: Donauweibchen), Aladin (Meyerbeer: Die Kreuzritter in Egypten), Král (Dessauer: Ein Besuch in St. Cyr, prem.), Odoardo (Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag), Orovist (čes., Bellini: Norma), Commando (Donizetti: Der Liebestrank), Lucas von Beaumanoir (Marschner: Der Templer und die Jüdin), Kapitán Blackdorf (Boieldieu: Die beiden Nächte), Hauptmann (Cherubini: Wasser­träger), Marcell (Meyerbeer: Die Ghibellinen von Pisa, scény); 1840: Arnoldo Bertazzi (Donizetti: Antonio Grimaldi), Bělvousek desátník (Donizetti: Nápoj lásky), Kreon (něm., Cherubini: Medea), Pout­ník (Paër: Der lustige Schuster oder Die verwechselten Weiber), Don Juan (čes., Mozart: Don Juan), Tristan (čes., Spohr: Jessonda); 1841: Hrabě Wellenstein (Weigl: Die Schweizerfamilie), Cosmus Medicis (Halévy: Guido und Ginevra), Vévoda z Foligna (něm., Auber: Zanetta oder Mit dem Feuer spielen ist gefährlich), Felix, místodržící v Arménii (Donizetti: Die Römer in Melitone), Fayel, hrabě z Vermandu (něm., Mercadante: Gabriele de Vergy); 1842: Mat­teo (něm. i čes., Auber: Fra Diavolo), Lord Douglas (Rossini: Das Fräulein am See), Belcore (Donizetti: Der Liebestrank), Marino Faliero (něm., Donizetti: Marino Faliero); 1843: Dvornosta princeznin (Boiel­dieu: Jan z Paříže), Don Fernando (něm., Beethoven: Fidelio), Thoas (Gluck: Iphigenie in Tauris), Afcanio Pertrucci (Donizettti: Lucrezia Borgia), Zvěstoň (Isouard: Popelka aneb Okouzlená růže), Rarach (čes., Spohr: Faust), Fiorello (ital., Rossini: Il Bar­biere di Siviglia), Figaro (Rossini: Lazebník sevillský), Cornaro (Netzer: Mara); 1844: Šlechtic Velenský (Paër: Veselý švec), Šnejk, hospodský (Hensler–W. Müller: Ďáblův mlýn na Vídeňské hoře); 1846: Pechione (Auber: Die Sirene), Malvoglio (čes., Flo­tow: Alessandro Stradella), Petr I. (Lortzing: Car a tesař), Velekněz Apollonův (něm., Gluck: Alceste), Don Juan da Sylva (něm., Donizetti: Dom Sebasti­an); 1847: Andreas Werner (Füchs: Guttenberg), Hrabě Adelar (Weber: Silvána), Darovín (Jiří Ma­courek: Žižkův dub, prem.), Hrabě Rudolf (Auber: Der Feensee), Alamor Mac Ronald (Halévy: Die Hochländerin), Andrea Cornaro, patricij (Halévy: Der König von Cypern), Vladyka Borovín (F. Škroup: Oldřich a Božena); 1848: Marchese Malvi (Kittl: Bianca und Giuseppe, prem.), St. Bris (Meyerbeer: Die Hugenotten, poprvé orig. znění 6. 5.), Kněz Kaich (něm., F. Škroup: Drahomíra, prem.), Hrabě (Balfe: Cikánka), Hrabě Horn (něm., Auber: Gustav III.), Hrabě Liebenau (Lortzing: Der Waffenschmied); 1849: Libenský (Lortzing: Zbrojíř), Peralt (J. A. Hel­ler: Aurelie, Fürstin von Ravena, prem.), Jago (Ros­sini: Othello, mouřenín benátský); 1850: Usbek, otrok (Auber: Zedník a zámečník), Domoslav (F. Škroup: Libušin sňatek); Mathisen (Meyerbeer: Der Prophet); 1851: Wilrich (F. Škroup: Der Meergeuse, prem.), Walter Fürst (Rossini: Wilhelm Tell), Fiesque (Donizetti: Maria di Rohan); 1852: Frontin, sluha (Kittl: Die Waldblume, prem.), Generál Lefort (Lortzing: Zar und Zimmermann), Bassi (něm., Flotow: Ales­sandro Stradella), Bard Radovan a čes. národní pís­ně (Tyl: Čestmír); 1853: Gaveston (Boieldieu: Bílá paní), Reich (Nicolai: Die lustigen Weiber von Wind­sor), Alfonso (čes., Donizetti: Lukrecie Borgia), Jago (něm., Verdi: Hernani), Hrabě Richard (F. Škroup: Der Meergeuse); 1854: Biterolf (něm., Wagner: Tannhäuser), Baron Rodolfo (Boieldieu: Červená Karkulka), Fernand (něm., Flotow: Indra), Alfonso, důstojník (Kittl: Die Bilderstürmer, prem.); 1855: Crequi (Halévy: Die Musquetiere der Königin), Ban­dita (něm., Benoni: Giovanni Daponte), Kaylinger (něm., Spohr: Faust, s novými recitativy), Hrabě Ce­prano (něm., Verdi: Rigoletto), Květenský (F. Škroup: Dráteník, s vsuvkou Kde domov můj?); 1856: Pastor (Donizetti: Linda von Chamounix); 1861: Justinian (něm., Donizetti: Belisar), Ferrando (Verdi: Trouba­dour aneb Nalezenec cikánský), Řečník (Mozart: Kouzelná flétna); 1862: Hlína (Dörstling: Eva Hlínová, dcera zbrojíře pražského); 1864: Komtur (čes., Mozart: Don Juan v PD).

Prameny a literatura

Cedule StD 1827–62, NMd. • Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 29, 1827, sl. 764; 37, 1835, sl. 223; ČČM 2, 1828, sv. 3, s. 122; 3, 1829, sv. 1, 127; Bohemia 15. a 26. 1. 1830; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 23, 1830, s. 509, 553; 24, 1831, s. 144; Prag in seiner jetzigen Gestalt, Meissen 1835, s. 198; Das Prager Theater bei Fackelbeleuchtung, Leipzig 1845, s. 44; Lumír 7, 1857, s. 1051 [statistika rolí]; Monatsschrift für The­ater und Musik [Wien] 4, 1858, s. 35; Slavín (Pan­theon), Sbírka podobizen, autografů a životopisů předních mužů a žen československých, usp. C. Frič a F. J. Peřina, II, [1872], s. 18–20; Teuber III, s. 162, 169, 170, 173, 178, 187, 252–299 passim, 308, 316, 320, 329, 361, 364, 384, 387, 396, 405, 453, 458, 471, 478, 480, 574, 867; Divadlo 2, 1904, sv. 2, s. 400–401; Bartoš: PD opera; Kittl: Opera StD 1824–62; J. Plavec: František Škroup, 1941 [lit.]; Vondráček II; DČD II; E. Hanslick: Sämtliche Schrif­ten. Historisch-kritische Ausgabe, I/1, 1844–1848, vyd. D. Strauss, Wien–Köln–Weimar 1993 [též kon­certy]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 341 [koncerty]. • Wurzbach; Otto; ČHS [lit.]; NDp.

Životní události

  • 2. 7. 1804: narození, Blatná
  • 26. 4. 1868: úmrtí, Praha

Další jména

Strakaty , Karl


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 522–525
Autor: Adolf Scherl