Sauer, Edmund

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Civilní fotografie Edmunda Sauera, 1863. (SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát).
Edmund Sauer
* 31. 3. 1837 Brno (CZ)
23. 5. 1892 Schöneberg (Berlin, DE)
herec

Brněnský rodák, jeden z nejslavnějších činoherních herců pražského německého divadla 2. pol. 19. stol.  1859–1886 ztvárnil ve Stavovském divadle řadu rolí hrdinů a milovníků, v tragédiích i veselohrách. 1886 se stal členem berlínského Dvorního divadla, kde hrál hrdinské otce.  

Celým jménem Edmund Franz Joseph Sauer, syn vysokého guberniálního úředníka v Brně. Po ukončení gymnaziálních studií odešel studovat filosofii na vídeňskou univerzitu. Herecké výkony C. von La Roche, K. Fichtnera, H. Anschütze, B. Dawisona v Burgtheatru jej uchvátily natolik, že se rozhodl stát se hercem. Debutoval 1855 v Opavě, 1856 hrál v Celovci (Klagenfurt), následujícího roku ve Skarbkově hraběcím divadle (Gräflich Skarbek̕ sches Theater) ve Lvově. Na jednu sezonu se vrátil do rodiště, kde hrál v městském divadle (1858/59). Po absolvování zkušebního představení v pražském Stavovském divadle získal 1859 angažmá a během několika let se vypracoval v jednu z nejvýraznějších osobností pražského německého divadla. Začátkem 60. let vystoupil s úspěchem pohostinsky ve dvorních divadlech ve Vídni (1862) a v Berlíně (1864). I přes lákavé nabídky, mj. právě z berlínského dvorního divadla, zůstal S. věrný pražskému divadlu po celých 26 let, během nichž se na ředitelském postu vystřídali F. Thomé, R. Wirsing, Eduard Kreibig a Emil Kreibig. Oslavy 25. výročí S. působení v Praze 1885 byly divadelní a společenskou událostí. Následujícího roku se S. odstěhoval do Berlína, kde se stal členem berlínského královského divadla. Po pěti letech (1891) odešel ze zdravotních důvodů do důchodu a krátce nato v Berlíně zemřel. Pohřben byl u syna v Linci.  
Manželka Louise, roz. Frenklová, nar. 1839 v Budíně (dn. Budapešti), byla dcerou divadelního ředitele. Syn Edmund (1860 Praha – 1910 Linec) byl vrchním poštovním radou. Vnučka Maria Sauerová (2. 2. 1888 – 28. 7. 1960 Linec) byla spisovatelkou publikující pod pseudonymem Maria Peteani.

Edmund Sauer v neznámé roli; identifikace neodpovídá (NMd, sbírka fotografií).
S.
herecky debutoval shodou okolností společně s jiným debutantem, později slavným hercem Dvorního divadla ve Vídni J. Lewinským. Oba prvně stanuli na jevišti v městském divadle v Opavě 16. 9. 1855, S. v hlavní roli mladého Schillera ve hře Karlsschüler od H. Laubeho. V následujících letech vystřídal S. několik angažmá, až dostal 26. 8. 1859 možnost vystoupit v pražském Stavovském divadle. V oboru mladistvý milovník, o nějž se ucházel, se před ním v krátkém sledu neuspělo několik herců. I v Praze se S. představil jako mladý Schiller, avšak kritika byla k jeho výkonu rezervovaná. Referent Bohemie J. Gundling sice ocenil debutantův sympatický hlas, ale prý mu chyběla výraznost a cvik. Za jednoznačně slabou stránku S. hereckého projevu považoval kritik pohybové schopnosti; S. označil za nešikovného, až nemotorného. Během několika let se však S. vypracoval na velkého umělce a byl označován za následníka F. J. Bayera.
S. byl pohledný mladík ušlechtilého zjevu s pravidelnými rysy obličeje a atletickou postavou; jeho velkou předností byl plně znějící a jadrný hlas. Podle O. Teubera byl jeho přednes plný poezie, dokázal se nechat strhnout až k nadšení, které však působilo přirozeně. Měl široký záběr; vedle vážných rolí hrdinů se stejně dobře uplatnil v konverzačních hrách i veselohrách, do nichž dokázal vnést kultivovaný a laskavý humor. Nepodílel se na hrách s hudební složkou (hry se zpěvy aj.)
1859–71 byli jeho hereckým oborem mladiství milovníci, po odchodu C. Hallensteina do Vídně 1871 jej nahradil v rolích hrdinů a prvních milovníků v konverzačních hrách. Na začátku S. kariéry byl jeho parádní rolí mladý Schiller, kterým si zajistil v divadelním světě jméno, vrcholem byly hrdinské role Essex (H. Laube: Graf Essex), Faust (J. W. Goethe), Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Marcus Antonius (W. Shakespeare: Julius Caesar), nebo hrabě Waldemar (G. Fraytag: Graf Waldemar). Často hrál schillerovské hrdiny, např. Karla Moora (Die Räuber), Octavia Piccolominiho (Wallenstein) či titulní role Dona Carlose a Fiesca. Ve zralém věku ztvárnil mj. úlohy Othella (Shakespeare) a Keana od A. Dumase st.
Při dělení pražského divadla na německé a české (1864) se herecký soubor rozpadl a S. ohlásil odchod. Jeho benefiční představení na rozloučenou Das bemooste Haupt v Novoměstském divadle bylo vyprodané půl hodiny před začátkem. Absolvoval úspěšně zkušební představení v berlínském Dvorním divadle (2. 5. 1864) a v Praze jej měl nahradit tehdy začínající L. Barnay. Ředitel Wirsing však povolal S. zpět, a ten byl pražským publikem tak bouřlivě přijat, že Barnay raději odstoupil od podepsané smlouvy. S. znovu obsadil obor mladistvý milovník a stal se na dalších bezmála dvacet let stálicí pražské německé scény.
J. Rosen pro něj napsal dramatický žert o jednom jednání s názvem Süss oder Sauer (uváděn též jako Sauer), který měl premiéru 13. 4. 1867 v rámci S. benefičního představení. S. si zde zahrál hlavní postavu Edmunda Wernera, jeho ženu Adele ztvárnil jeho herecký kolega C. Hallenstein, další postavy sehráli H. Oberländer a M. Freyová. S. byl dedikován anonymní pamflet na kritika S. Hellera, nazvaný Eine poetische Gabe oder Seligmann Heller als Lyriker (1871). Jednalo se zřejmě o pomstu části pražských divadelních kruhů. Heller byl znám svými vysokými estetickými nároky na divadelní dílo a jistou neústupností; S. populární kreace nejednou kritizoval. Koncem 70. let se S. mohl pochlubit nejvyšším platem 5000 zlatých v činoherním souboru divadla; vyšší plat pobíral jen sólista opery A. Schebesta. Divadelní a společenskou událostí byly velkolepé oslavy k 25. výročí S. angažmá, které se konaly 19. 11. 1885, kdy byl ve foyer Stavovského divadla slavnostně odhalen jeho portrét v roli markýze Posy. Krátce po tomto triumfu vstoupil do angažmá v berlínském Dvorním divadle, kde po zesnuvším C. G. Berndalovi převzal obor hrdinských otců.
S. byl hvězdou pražského německého činoherního souboru, miláčkem publika a respektovaným kolegou. Herci si jej cenili jako příkladného a snaživého umělce, v parafrázi na slavnou árii se dokonce říkalo „Sauer hier, Sauer dort.“ Sympatie vzbuzovala i jeho služební stálost; publikum oceňovalo, že svůj věhlas nepokoušel stvrdit častým hostováním, ale zůstával věrný domácí scéně a soustředěné práci. Měl laskavou a přátelskou povahou, kterou si uměl každého naklonit. Sympatie budil i jeho občanský způsob života, skromné obydlí a vzorný rodinný život. Mezi jeho blízké přátele patřil dramatik J. Rosen či spisovatel F. Schütz. Přátelství jej pojilo s nejvyšším hofmistrem korunního prince Rudolfa, hrabětem Karlem Albertem Bombellesem. Jeho žákem byl herec K. Maixdorff.


Role

Stadtheater Olmütz (Olomouc)

Friedrich Schiller (H. Laube: Karlsschüller) – 1855.

Stadttheater Klagenfurt

Major von Tellheim (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm), Junger Grasel (dle E. Briera: Die beiden Grasel) – 1856.

Sommer-Theater in Ofen

Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta) – 1859.

Städtisches Theater zu Prag (Stavovské divadlo Praha)

Friedrich Schiller (H. Laube: Karlsschüller), Leopold, Fürst zu Anhalt-Dessau (H. Hersch: Die Anna-Lise), Masham, Fähnrich im Garderegiment (A. C. Kosmar dle E. Scribeho: Das Glas Wasser oder Ursachen und Wirkungen), Oberst Wrangler (F. Schiller: Wallensteins Tod) – 1859; Baron Eugen von Ringen, Kammerherr (E. Devrient: Treue Liebe), Graf Oskar (F. W. Hackländer: Der geheime Agent), Heinrich Berville (H. Schmidt: Der Lumpensammler von Paris), Lykon, ein Fischer (F. Halm: Der Sohn der Wildniss), Kosinsky, Libertiner (F. Schiller: Die Räuber), Antipholus von Syrakus (W. Shakespeare: Die Komödie der Irrungen), Odowalsky (F. Schiller: Demetrius), Anatole (Ch. Birsch-Pfeiffer: Ein Kind des Glücks), Theodor von Brockbaum (H. Börnstein dle A. Denneryho, h. A. Maillan: Das Mutterherz), Eugen von Autreval (A. Bahn: Man sucht einen Erzieher), Valentin, Soldat (J. W. Goethe, h. P. J. Lindpaintner: Faust), Didier (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille), Eduard (C. Töpfer: Der Pariser Taugenichts), Baron Arthur Bingen (A. Bergen: Ein Autograph), Stephan Reichenmeyer, Collaborator der fürstl. Bibliothek (Ch. Birch-Pfeiffer dle povídky Die Frau Professorin od B. Auerbacha: Dorf und Stadt), Luis von Sonnenstein (C. Blum: Erziehungs-Resultate oder Guter rund schlechter Ton), Maximilian, Burggraf von Freiburg (H. Kleist: Das Kätchen von Heilbronn), Eduard von Dorneck (C. Blum: Der Ball zu Ellerbrunn), Joseph (S. H. Mosenthal: Deborah), Bourgognino (F. Schiller: Fiesco), Don Pedro, Prinz von Arragon (W. Shakespeare, přeprac. K. Holthei: Viel Lärm um nichts), Don Gaston, Graf von Foir (C. A. West dle špaň. originálu: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Rodrigo, venetianischer Edelmann (W. Shekespeare, přel. H. Voss: Othello, der Mohr von Venedig), Graziano (W. Shakespeare, přeprac. A. W. Schlegel: Der Kaufmann von Venedig), Baron von Eberbach (H. Clauren: Der Bräutigam aus Mexico), Wilhem (C. Töpfer: Die Einfalt vom Lande), Arnold von Melchthal (F. Schiller: Wilhelm Tell), Fernando (P. A. Wolff: Cäsario oder Die bekehrte Spröde), Theodor Saldau, erster Commis des Barons (Ch. Birch-Pfeiffer: Rose und Röschen), Robert (C. Töpfer: Die Gebrüder Foster), Romeo, Montagues Sohn (L. Tieck dle W. Shakespeara: Romeo und Julia), Clement (F. Halm dle L. de Vegy: König und Bauer), Hauptmann von Honnfeld (F. L. Schröder dle F. Beaumonta aj. Fletchera: Stille Wasser sind tief), Brakenburg, ein Bürgersohn (J. W. Goethe: Egmont), Eduard, Lieutenant (E. Raupach: Die Schliechhändler), Pylades (J. W. Goethe: Iphigenie auf Tauris), Lieutenant von Seefeld (K. A. Görner: Tantchen Unverzagt), Graf Southampton (H. Laube: Graf Essex), Eduard, Sohn (A. Bergen [pseud. Adolphi]: Der Winkelschreiber), Hans Paumgarten, Patritzer und Rathherr (O. Redwitz: Der Zunstmeister von Nürnberg), Von Strachschütz, Lieutenant (M. Albini: Dei gefährliche Tante), Lord Edmund Fairhall (J. B. Zahlhas: Ein Tag aus dem Leben Carl Stuarts), Franz Lohbach, Werkführer Falkners, dann Maschinenfabrikant (J. Findeisen: Wie man̕̕ s treibt, so geht̕ s), Lysander, Liebhaber der Hermia (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. L. Tieck, h. F. Mendelsohn-Bartholdy: Ein Sommernachtstraum), Lionel (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Ludwig Honau, ein Maler (R. Benedix: Doktor Vespe), Alexander Farnese, Prinz von Parma (G. Putlitz: Don Juan d̕ Austria), Wolfgang Amadeus Mozart, fürsterzbischofl. Conzertmeister (L. Wohlmuth, h. F. Suppé: Mozart), Conzálés (E. Girardin: Ein Hut), Mortimer (F. Schiller: Maria Stuart), Florizel (W. Shakespeare, přeprac a přel. F. Dingelstedt, h. F. Flotow: Ein Wintermärchen) – 1860; Isidor Wildungen (T. Gaßmann: Ein Wanderer Brief), Friedrich Schiller (S. Schlesinger: Die Gustel von Blasewitz), Emmeric d̕ Albert, ein junger Tonsetzer (T. Hell dle E. Scribeho: Fesseln), Lazarowitsch, Durandolo (V. Sardou: Die starke Frauen), Gustav Holm, ein junger Gelehrter (K. Gutzkow: Ein weißes Blatt), Sittig, Badeinspector (E. Bauernfeld: Bürgerlich und romantisch), Etienne (A. P. J. Kruger: Die Tochter der Grille), Julius von Flottwell. Ein reicher Edelmann (F, Raimund, h. C. Kreuzer: Der Verschwender), Laertes, Sohn des Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Sir Marwell (L. Angely: Sie ist wahnsinnig), Ephraim (F. Hebbel: Judith), Dr. West, Advokat (R. Benedix: Ein Lustspiel), Vicomte André (I. Schusleka dle A. Dumase ml.: Vater und Sohn), Karl II, König von England (E. Raupach: Die Royalisten), Conrad (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), von Wildenberg, Gerichts-Referendar (E. Raupach: Der Brandstifter oder Die Geschwister), Friedrich Heinrich, Markgraf von Brandenburg-Schwedt (H. Hersch: Ein tausend sieben hundert und vierrzig oder Friedrich II. in Dessau), Francis (G. Harrys: Das goldene Kreuz), Oberstlieutenant La Coste (K. Immermann: Das Trauerspiel in Tyrol), Adolf Stein, Maler (R. Benedix: Die Crinolinen-Verschwörung) – 1861; Assessor Bitter (E. Bauernfeld: Die Bekenntnisse), Prinz von Walles (A. E. Wollheim dle A. Dumase st.: Kean oder Leidenschaft und Genie), Chevalier d´Aubigny, Lieutenant der Garde (F. Holbein dle A. Dumase st.: Madmoiselle de Belle Isle oder Drei Tage am Hofe Ludwig XV.), Julius, Maler (H. Hollpein: Er experimentiert), Ludwig XIV., König von Frankreich (Ch. Birch-Pfeiffer: Mazarin), Gustav von Stein (A. Förster: Der Freund der Frauen), Robert, Marine-Offizier (H. Worttil: Ein Kuß), Arthur von Nordstern (Th. L. Danis: Er ist taub), Albrecht Lonau, Stadtsyndicus (R. Benedix: Der Störenfried), Bernhard Wilda, Student (R. Benedix: Das Lügen), Jean Marie de Saint Clair, ein Ritter aus Frankreich (J. B. Zahlhas: Marie Louise von Orleans), Der Mann vom Felsen (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Jobst von Rittersporn, Landjunker (S. Knowles, volně přepracováno: Die Schule der Verliebten), Alexis Krügel, Privatlehrer (L. Feldmann: Die Schicksalbrüder), Carl von Rheiningen (A. F. Weidner dle P. A. Wolffa: Luftschösser), Willibald (R. Benedix: Mathilde), Don Alonzo (P. A. Wolf, h. C. M. Weber: Preciosa), Graf Heinrich von Albert, französischer Offizier (B. Davison dle E. Scribeho a E. Legouvého: Die Märchen der Königin von Navarra), Wilhelm Desiré, Assessor (G. Putlitz: Der Salzdirektor), Jakob, Herzog von York (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Billet), Baron Schleebach (W. Vogl: Witzigungen oder Wie fesselt man die Gefangenen?), Alfred (A. Schreiber: Ein Großer Redner), Andrei Druschuim, Rathsherr (C. Heigel: Marta) – 1862; Cato (H. Laube: Gotsched und Gellert), Graf von der Lohe (E. Mautner: Églantine), Ravenswood (Hermann v. Hermannsthal dle W. Scotta: Der letzte Ravenswood) – 1863; ? (R. Benedix: Das bemooste Haupt, benefice, Novom.), Clavigo (J. W. Goethe: Clavigo), Manfred (S. H. Mosenthal: Pietra) – 1864; Paul Gérard (Leroy: Fremde Federn), Herr von Champignac (V. Sardou: Flattersucht), Alvarez (Girardini: Schuld einer Frau), Péti, ein Zigeuner (A. Berla, h. A. Conradi: Der Zigeuner) – 1865; Brackenburg (J. W. Goethe: Egmont), Maximilien Gérard (E. Augier, přel. H. Laube: Der Pelikan) – 1866; Pierre Gringoire (Th. de Banville, př. D. F. Eirich: Gringoire, S. benefice), Edmund Werner (J. Rosen: Süss oder Sauer, S. benefice), Ferenz, ein ungarischer Rastelbinder (W. Kläger: Ein Küchenroman) – 1867; Narciss (A. E. Brachvogel: Narciss) – 1870; Baron Flitterstein (F. Raimund: Verschwender) – 1876; Jakob (C. Blum: Der Ball zu Ellerbrunn) – 1879; Etzler (Ch. F. Hebbel: Kriemhilds Rache); Appiani (G. E. Lessing: Emilia Galotti) – 1883; Ein Kirassierer vom wallonischen Regiment (F. Schiller: Wallenstein’s Lager), Illo, Feldmarschall, Wallenstein’s Vertrauter (F. Schiller: Die Piccolomini), Dr. Neumeister (F. Schönthan: Der Raub der Sabinerinnen), Paul Werner, gewesener Wachtmeister des Majors (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm) – 1884; Graf Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Faust (J. W. Goethe: Faust), Bergheim, Musik-Direktor (R. Benedix: Ein Lustspiel), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood) – 1885.

K. k. Hofburgtheater Wien

Schiller (H. Laube: Karlsschüller), Anatole (Ch. Birch-Pfeiffer: Das Kind des Glücks), Ferdinand (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1862. 

Königliche Schauspiele Berlin

Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta) – 1864; Graf Waldemar (G. Freytag: Graf Waldemar), Othello (W. Shakespeare: Othello), Oberförster Warberger zu Weissenberg (A. W. Iffland: Die Jäger), Präsident von Walter (V. Schiller: Kabale und Liebe), König Claudius (W. Shakespeare: Hamlet), Herzog von Alba (J. W. Goethe: Egmont), Odoardo Galotti (G. E. Lessing: Emilia Galotti) 1886 – 1891.

Prameny

MZA Brno: matriky, Brno – sv. Jakub, N 1830–1840, obr. 98 [celé jméno, datum narození, datum křtu 2. 4. 1837; otec Joseph, povolání: guberniální registraturní úředník; matka Maria roz. Oliva].

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, kart. 535, obr. 45 [jméno manželky a její rodné příjmení Frenkl, její rok narození, syn Edmund, nar. 1860].

NMd: sbírka fotografií, sig. 24F134.

ÖThM Wien: fotografie, in Online Sammlung (online, cit. 15. 8. 2018), URL: www.theatermuseum.at/de/object/d6ab075233/.

SOA Praha: fond Velkostatek Křivoklát, inv. č. 4068/22, sbírka fotografií.

Olšanské hřbitovy Praha: hrob Edmunda Sauera ml. (online, cit. 15. 8. 2018), URL https://www.findagrave.com/memorial/150606355/edmund-sauer [syn: povolání, datum úmrtí].

Literatura

Klagenfurter Zeitung 25. 10. 1856; Pesth-Ofner Localblatt und Landbote 6. 5. 1859; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin 1856), d. [2.], s. 383 (Opava, první hrdina a milovník); Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin 1857), d. [2.], s. 194 (městské divadlo Klagenfurt, první hrdina a milovník); Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin 1858), d. [2.], s. 246 (k. k. priv. Gräflich Skarbek’sches Theater); Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin 1859), s. 92 (Brno, Königl. Städt. Theater, ředitel Gottfried Denemy, mladistvý hrdina a milovník); Deutscher Bühnen-Almanach, (Berlin 1860), s. 330; Blätter für Musik, Theater und Kunst (Wien) 22. 3., 1. 11. 1861, 4. 2., 28. 3., 11. 4. 1862, 3. 4., 17. 4., 20. 11. 1863, 12. 1., 26. 2., 6. 5., 10. 9., 11. 10. 1864, 7. 4., 24. 11. 1865, 14. 9., 9. 11. 1866; Neues Fremden-Blatt (Wien) 10. 8. 1865; Prager Abendblatt 13. 4. 1867 (S. benefice, Rosenův dramatický žert na S. počest), 16. 8. 1879, 20. 10. 1884, 2. 1. 1885, 15. 5. 1885; Der Zwischenakt (Wien) 1. 2. 1862; Pilsner Zeitung 9. 3. 1870; H. Weiser [pseud.]: Eine poetische Grabe oder Seligmann Heller als Lyriker, Prag 1872; Neue Illustrierte Zeitung (Wien) 5. 12. 1886; Österreichische Theater-Chronik 22. 11. 1884 (25. jubileum na pražské scéně); Teuber III., s. 493–494 (informace o rodině S. manželky, dceři divadelního ředitele Fröhlicha – příjmení však neodpovídá záznamu o manželce v konskripci, viz prameny), s. 799–800 ● úmrtí a nekrology: Wiener Zeitung 25. 5. 1892, Prager Zeitung 26. 5. 1892, Linzer Tages-Post 31. 5. 1892, Neuer Theater Almanach für das Jahr, Berlin 1893, s. 128 ● H. Teweles: Erinnerungen, Die Bühne (Wien) 4, 1927, č. 136, s. 7; U. Baur – K. Gradwohl-Schlacher: Literatur in Österreich 1938–1945. Handuch einesliterarischen Systems, Bd. III, Wien–Kölln–Weimar 2014, s. 355–356 (vnučka Maria Sauer – Peteani).

Eisenberg, Flüggen, Kosch Th (heslo, in: K. v. Maixdorff), ÖBL, Ulrich

Životní události

  • 31. 3. 1837: narození, Brno (CZ)
  • 23. 5. 1892: úmrtí, Schöneberg (Berlin, DE)

Další jména

Sauer Edmund Franz Joseph

Vazby

H


Vznik: 2018
Autor: Berenika Zemanová Urbanová