Rubík, Otto

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Otto Rubík
* 21. 5. 1898 Ponětovice u Brna (CZ)
26. 11. 1951 Praha (CZ)
herec

Divadelní a filmový herec, operní zpěvák, recitátor, dlouholetý člen činohry pražského Národního divadla, představitel salónních milovníků v konverzačním repertoáru, ale i mužů dravých, vnitřně rozkolísaných a cynických, které ztvárňoval s charakteristickou prudkostí a uměřeným patosem.

Pocházel z rodiny železničního zřízence. 1914 se s rodiči a bratrem přestěhovali do Maloměřic (dnes součást Brna), kam byl otec přeložen. Měšťanku vychodil v Husovicích a ve školním roce 1915/16 nastoupil do Obchodního učiliště S. Získala v Brně do jednoroční obchodní školy. Studium ale nedokončil, v květnu 1916 narukoval do první světové války. Počátky jeho herecké kariéry byly spojeny s formováním Českého národního divadla v Brně pod vedením ředitele V. Štecha a dramaturga J. Mahena. Do divadla byl přijat 1919, po dvou letech získal na návrh O. Ostrčila angažmá v pražském Národním divadle nejprve v operním souboru, ale kromě zvoníka Jirky ve Smetanově Tajemství další operní role nehrál; působil až do své předčasné smrti v činohře. Byl oceněn čestným titulem Zasloužilý člen Národního divadla. Zemřel ve Vinohradské nemocnici po operaci hltanu.

R. byl herec atraktivního mužného vzhledu, vysoké, sportem vypracované postavy, pohledné tváře s výraznýma, až uhrančivýma očima, příjemného hlasu, temperamentní, mnohdy až výbušné povahy, zároveň však s nekomplikovaným optimistickým přístupem k životu. V brněnském divadle debutoval v roli inženýra Frederiksena ve hře Bunkovy předhistorie. Za dvě sezony kritika jako dobrý herecký výkon výslovně zmínila jeho role sazeče Barana v Mahenově Chroustu, kováře v Čapkově Loupežníku a kapitána italských legií Tučka v Tillově hře Rasa, která dle recenzenta deníku Rovnost odpovídala R. hereckým možnostem.    

Krátce po příchodu do Prahy o něj projevil zájem i rozvíjející se český film. Debutoval 1922 v Binovcově komedii Adam a Eva, ve zvukovém filmu drobnou rolí strážmistra Prokopa v melodramatu Když struny lkají režiséra M. Fehéra (1930). Až na výjimky ve filmu ztvárnil podobné role jako na divadle, tj. nejrůznější podnikatele, aristokraty, šlechetné i méně ušlechtilé nápadníky, snoubence a manžely či prostopášné svůdníky, jako byli např. lehkovážný majitel gramofonové firmy Zlatník v komedii s V. Burianem To neznáte Hadimršku (1931), továrník Rudolf Hora v operetě Děvčátko, neříkej ne! (1932), žárlivý snoubenec Eddy v Haasově a Fričově komedii Mazlíček (1934), malíř Karel Strada v dramatuHudba srdcí režiséra Innemanna (1934) a intrikářský hostinský Konrád v Martenově melodramatu Pozdní máj (1934). Od poloviny 30. let dostával méně hereckých příležitostí, zato však v umělecky náročnějších filmech, např. pobočník diktátorského maršála v Haasově Bílé nemoci (1937), nemorální snoubenec Láryš v psychologickém dramatu Kouzelný dům O. Vávry (1939), operetní pěvec Helbich, spáchavší sebevraždu kvůli ztrátě hlasu, v Holmanově melodramatu Bláhový sen (1943). Po 1945 se objevil již jen v pěti filmech, naposledy v Radokově filmovém přepisu Klicperovy komedie Divotvorný klobouk, jehož premiéry se však již nedožil. Spolupracoval na rozhlasových dramatizacích klasických her (Goethův Faust, 1937; Vrchlického Námluvy Pelopovy, 1939; Valdštejnská trilogie F. Schillera, 1940), ale i jako interpret písní. Vystupoval jako recitátor na různých dobročinných akcích.

Na scéně pražského Národního divadla na sebe upozornil po několika drobných vedlejších rolích jako básník Felix v komedii Ze života hmyzu bratří Čapků a Melchior ve Wedekindově Procitnutí jara. Jeho povahovému založení zpočátku vyhovovaly role psychologicky nekomplikovaných mužů, vyznačujících se zdravým a přímým postojem k životu, hrdinů přiměřeně ambiciózních a dravých, jednajících z pozice svého mládí leckdy sobecky a vznětlivě (Václav z Našich furiantů, Harry z Nezralého ovoce, Houžvička z Tažení proti smrti). Pro role milovníků se R. dle kritiky sice nedostávalo bohatších mimických prostředků a přirozené vroucnosti, ale obohacoval je přiměřenou dávkou životní vitality či teskného smutku (Pao v Křídovém kruhu nebo zamilovaný doktor Vít Burian ve hře R. Jesenské Je veliká láska na světě?). Jistější se cítil v rolích salonních milovníků, samolibých krasavců, hereckých hvězd a sportovců, v nichž uplatnil přitažlivý vzhled a vytříbenou eleganci, smysl pro jemnou ironii a schopnost nenucené konverzace: Robert v Amielově hře Sport a láska, citově zhrublý herec krasavec Henriquez de Puebla v komedii Ollapotrida, Lord Artur v Lonsdaleově komedii Konec paní Cheneyové. Lorda Goring ve Wildeově Ideálním manželovi nastudoval hned dvakrát. V inscenaci z 1928, kdy se musel vyrovnat s dosud živou vzpomínkou na Vojanovo pojetí role, dal svému půvabně neužitečnému lordovi zralejší vzhled i tón, v inscenaci z 1940 vytvořil ušlechtile shovívavého dandyho. Stereotypně obsazován v konverzačním repertoáru, měl jen omezený prostor pro tvořivější hereckou práci. Rolemi, jako byl surovec Štěpán z Achardovy hry Život je krásný, floutek Jaroslav ze Šubertova Velkostatkáře, pasák Andrée z dramatu V. Wernera Todo je outsider, cynický Robert z Maughamova Posvátného plamene nebo umělec Tichý v Langerově Ránu, však naznačil, že jeho doménou mohou být i postavy mužů vnitřně rozkolísaných, citově a mravně nevyrovnaných. Takový byl mladicky prudký hrabě Essex (F. Bruckner: Alžběta Anglická), kterého obdařil marnivostí a bezstarostností, Francek v Mrštíkových Maryše (reprízové obsazení s Maryšou J. Štěpničkové dle kritiky vynikalo hereckou syrovostí a živočišností), slídivý Erich Klamroth v Hauptmannově Před západem slunce a statkář Barlett v Maughamových Nedoceněných zásluhách. Koncem 30. let se přehrál do rolí charakterních. Ačkoli větší herecké příležitosti dostával jen zřídka, v převážně záporně laděných postavách prokázal hereckou vyzrálost, vyznačující se realistickým vykreslením charakteru a uměřeným patosem. Kritiku zaujalo především jeho podání herce Svitáka v Šimáčkově Jiném vzduchu, akcentující krutý kontrast mezi zdánlivou sousedskou bodrostí a mefistofelským našeptáváním zločinu. V poválečném repertoáru Národního divadla byl R. nadále jednostranně obsazován do negativně vyhraněných rolí (např. pokrytecký surovec Oskar Hubbard z Radokovy inscenace Lištiček L. Hellmanové, germánsky strohý a panovačný Durynk z Tomanova Slovanského nebe, nepřístupný rakouský byrokrat Thun z Kratochvílova Českého jara), v nichž nicméně potvrdil sílu svého hereckého umění.


Role

Národní divadlo Brno

Frederiksen (J. A. Larsen – E. Rostrup: Bunkovy předhistorie) – 1919; Baran (J. Mahen: Chroust), Kán z Tovinu (K. Hamsun: Královna Tamara), Kovář (K. Čapek: Loupežník), Exner (V. Štech: Deskový statek) – 1920; Nadporučík Krutka (F. Šrámek: Hagenbek), Damon, Robot (K. Čapek: R. U. R.), Hrabě Thietmar (A. Jirásek: Gero), Bohuslav Jarý (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Tuček, kapitán italských legií (J. Till: Rasa) – 1921.

Národní divadlo

Mikuláš z Pístného (A. Dvořák: Král Václav IV.) 1921; Béjár (Molière: Večer malých veseloher Molièrových), Felix + loupežný brouk + Posel (K. a J. Čapkovi: Ze života hmyzu), Jirka (B. Smetana: Tajemství), Archanděl (R. Strauss: Legenda o Josefu), Klaus Tott (A. Strindberg: Královna Kristýna), Petr (J. Vrchlický: Soud lásky), Melchior (F. Wedekind: Procitnutí jara), Darmošlap + Lajda (S. Lom: Převrat) – 1922; Salvius (J. Drinkwater: X = 0), Druhý student (J. W. Goethe: Faust), Orsini + Hervig (J. Voborník: Jeroným Pražský), Amiens (W. Shakespeare: Jak vám se to líbí), Čtvrtý herec (L. Pirandello: Šest postav hledá autora) – 1923; Paris + Abraham (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Hrabě Tietmar (A. Jirásek: Gero), Duhan (F. Zavřel: Boxerský zápas), Bertrand de Poulengey + Pán (G. B. Shaw: Svatá Johanka), Acke (G. Kaiser: Kolportážní příběh), Sonnenthal (J. Hilbert: Druhý břeh), Markýz (A.-R. Lesasge – H. de Balzac: Turcaret-Mercadet), Jack (R. de Flers – F. de Croisset: Vinice Páně) – 1924; Jan Městecký z Opočna + Ambrož z Hradce (S. Lom: Žižka), Harry (R. Gignoux – M. Maurey – A. Savoir – J. Théry: Nezralé ovoce), Felix + I. loupežný brouk + III. loupežný brouk + Druhý inženýr + Posel (J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu); Atreus (J. Vrchlický: Smrt Hippodamie), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1925; Pavel Stránský (J. Bartoš: Vzbouření na jevišti), Ludvík Havelský (J. Hilbert: Prapor lidstva), Karlot + Pěvec (A. Arnoux: Huon z Bordeaux), MUC. Humprecht Houžvička (F. X. Šalda: Tažení proti smrti), Ing. Fabry (K. Čapek: R. U. R.), Jiří Chvojka (F. Šrámek: Léto), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet), Dr. Vít Burian (R. Jesenská: Je veliká láska na světě) – 1926; Pao (Klabund: Křídový kruh), Rek + Kohout zván „Bílý zob“ (R. Rostand: Chantecler), Nadčlověk Miles + Červený hlasatel (K. a J. Čapkovi: Adam Stvořitel), Krištof Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Pan Dumby (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Henri (E. Scribe: Leonie), Hrabě Murrey (J. Romains: Diktátor) – 1927; Mirko Luka (R. D. Zoulek: Film), Gérard (P. Nivoix: Jenom žena), Zbyšek Dulský (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Lord Artur Dilling (F. Lonsdale: Konec paní Cheneyové), Lord Goring (O. Wilde: Ideální manžel), Robert Chauveau (D. Amiel: Pán a paní X. Y. + Sport a láska), Henriquez de Puebla + Fabricius (A. Lernet-Holenia: Ollapotrida), Emil Sázavský (J. Hilbert: Job) – 1928;  Jaroslav (F. A. Šubert: Velkostatkář), Štěpán (M. Achard: Život je krásný), Andrée (V. Werner: Todo je outsider), Scipio (R. E. Sherwood: Hannibal ante portas), Robert Tabret (W. S. Maugham: Posvátný plamen) 1929; Tichý (F. Langer: Ráno), Vasja (V. P. Katajev: Kvadratura kruhu), Edmund Mortimer (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), První nebožtík (A. P. Antoine: Roztomilá nepřítelkyně) – 1930; Gratiano (W. Shakespeare: Kupec benátský), Valer (Molière: Lakomec), Essex (F. Bruckner: Alžběta Anglická) – 1931; Kněz Diův + Náčelník sboru (Sofokles: Král Oidipus), Ryška (F. X. Šalda: Zástupové), Janko Jesenský (J. Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem), Lumek + Druhý inženýr (K a J. Čapkovi: Ze života hmyzu), Jiří Vilém Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Dr. Kraus (J. Hilbert: Let královny) – 1932; Erich Klamroth (G. Hauptmann: Před západem slunce, i 1942), Petr Zmrzlík ze Svojšína (A. Jirásek:Jan Hus), Lysander (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša) ‒ 1933; Viktorin (R. Medek: Jiří Poděbradský), Howard Barlett (W. S. Maugham: Nedoceněné zásluhy), Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), Nicola Respi (L. Pirandello: Člověk ani neví jak) – 1934; Rodrigo (L. F. de Vega Carpio: Vzbouření na vsi), Gero (S. Lom: Svatý Václav), Sonnenthal (J. Hilbert: Druhý břeh), Jakub Stuart (M. Anderson: Marie Skotská) – 1935; Flavius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Major Lockert (S. Howard – S. Lewis: Továrník Dodsworth) – 1936; Hrabě Edmond ze Solldringenů (J. Götzová: Srdce světa), A. M. Puškin (A. S. Puškin: Boris Godunov), Dvořan (A. Jirásek: Lucerna), Setník Charvát (F. A. Šubert: Jan Výrava), Oliver (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Ryška (F. X. Šalda: Zástupové), Antonio (W. Shakespeare: Prospero / Bouře), Lancelot (J. Cocteau: Očarovaný život) – 1937; Loupežník + Amidas (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota), Rudolf Boulanger (G. Baty – G. Flaubert: Paní Bovaryová), Zbyněk Zajíc z Házenburka (A. Dvořák: Král Václav IV.), Buquet (R. Rolland: Vlci), Vítek z Krumlova (J. Hilbert: Falkenštejn), Druhý voják + Druhý čs. dobrovolník (R. Medek: Plukovník Švec) – 1938; Šlechtic Bandello (K. H. Hilar: Adamův sen), Adjunkt Ptáček (F. X. Svoboda: Čekanky), Jurij Dimitrijevič Dančenko (J. Bor – L. N. Tolstoj: Vzkříšení), Šandor (J. Mahen: Janošík), Banquo (W. Shakespeare: Macbeth), Martin Toužimský (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1939; Lord Goring (O. Wilde: Ideální manžel), Jošt z Rožmberka (S. Lom: Karel IV.), Pan Careless (R. B. Sheridan: Škola pomluv), Emil Viták (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) – 1940; Mikuláš (Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář), Posel (Sofokles: Antigone), Gusta (L. Anzengruber: Zlé svědomí), Camillo (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Král Stojmír (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1941; Anttila (H. M. Wuolijokiová: Chléb na Niskavuori), Vít Jörg (H. H. Ortner: Nebeský sňatek) – 1942; Carluccio (C. Goldoni: Loď do Smyrny), Michal Ártó (J. Nyirö: Řezbář Ukřižovaného), Lazar (L. Pirandello: Lazar) – 1943; Xutnos (Euripides: Ion) – 1944; Bernard (O. Scheinpflugová: Guayana) – 1945; Henrych Mates (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1946; Michajlo Nagoj (A. K. Tolstoj: Car Ivan Hrozný), Německý plukovník Weger (F. Peroutka: Oblak a valčík) – 1947; Oskar Hubbard (L. Hellmanová: Lištičky), Durynk (J. Toman: Slovanské nebe), Hrabě Thun (M. V. Kratochvíl: České jaro) – 1948; Montfleury + Mušketýr (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Sir George Crofts (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) – 1949; Vilém z Pernštejna + Jan Městecký z Opočna (A. Jirásek: Jan Žižka) – 1950; Myrtilos (Z. Fibich – J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy) – 1951.

Režie

Národní divadlo

R. Gignoux – M. Maurey – A. Savoir – J. Théry: Nezralé ovoce – 1925.

Prameny

MZA Brno, Matrika Šlapanice 1851, Obec Ponětovice, N: 1898-1910 (snímek 1851)

Archiv ND: výstřižky a fotografie.

DÚdok: soupis rolí a výstřižky.

Literatura

Výroční zpráva obchodního učiliště S. Získala v Brně, Brno 1916, s. 4; Die Deutschmeister: Taten und Schicksale des Infanteriergiments Hoch- und Deutschmeister Nr. 4 insbesondere im Weltkriege, Wien 1928, s. 893; Kazetka [Z. Klíma]: Wedekind: Procitnutí jara, Lidové noviny 24. 10. 1922; M. Rutte: Obnovený Wilde, Národní listy 6. 5. 1928; B.: Wildeův Ideální manžel, Lidové noviny 8. 5. 1928; Ll.: Glosy k repertoáru pražských scén, Eva 1, 1928/29, č. 13, s. 23 [Život je krásný]; anon.: O. R., Národní a Stavovské divadlo 6, 1928/29, č. 25, s. 4–5; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 60; -vč-: Ferdinand Bruckner: Alžběta Anglická, Eva 4, 1931/32, č. 4, s. 30; E. Konrád: Nové české divadlo, Praha 1932, s. 44; AMB.: Nová Maryša,Venkov 5. 12. 1933; kd [E. Konrád]: M. A. Šimáčkův Jiný vzduch v Národním, Lidové noviny 16. 6. 1940; A. Javorin: Nový maďarský autor v Národním divadle, Polední list 6. 4. 1943 [Řezbář ukřižovaného]; nesign.: Balada o cti nade všechno, Lidové noviny 20. 9. 1943 [Nebeský sňatek]; eas: Krok k lidové zpěvohře, Svobodné noviny 7. 3. 1948; K. P.: Ze slovanského nebe do české země, Právo lidu 7. 3. 1948 [Slovanské nebe]; jtg [J. Träger]: Drama prohrané revoluce, Práce 12. 6. 1948 [České jaro]; bs: Zemřel O. R., Lidová demokracie 28. 11. 1951; J. Kronbauerová: Hodiny pod harlekýnem, Praha 1973, s. 209; O. Scheinpflugová: Byla jsem na světě, Praha 1988, s. 229–230.

ČSFD, PBJ I, Fikejz – Film II, NDp, Teichman

Životní události

  • 21. 5. 1898: narození, Ponětovice u Brna (CZ)
  • 26. 11. 1951: úmrtí, Praha (CZ)

Vazby

H


Vznik: 2019
Autor: Helena Pinkerová