Pohl, Ferdinand

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Ferdinand Pohl
* 9. 11. 1794 Semily
po 1859 Praha ?
zpěvák


Studoval na univerzitě v Praze společně s po­zdějšími českými divadelníky F. Škroupem, A. Jelenem a J. Th. Krovem. V hudbě byl žákem kapelníka orchestru Nostitzova divadla F. X. Partsche, který ho zřejmě uvedl do divadelního prostředí. Příležitostně komponoval písně. Za kapelníka C. M. von Webera (1813–16) si přivydělával jako tenorista v operním sboru StD, kde občas zaskakoval nebo vystupoval v malých rolích (jeden z Příživníků [Schmarotzer] v Meyerbeerově opeře Alimelek při prvním pražském uvedení 22. 10. 1815).

Po smrti ředitele Liebicha (v prosinci 1816), kdy nastalo v opeře StD období nejis­toty, přední sólisté odcházeli bez náhrady a soubor ztrácel schopnost hrát kmenový re­pertoár, P. jako sborista postupně přebíral te­norové role. Kapelník J. Triebensee se snažil udržet provoz s domácími silami, včetně za­čátečníků a studentů konzervatoře. P. se pro­sazoval vedle prvního tenoristy J. A. Stögera, angažovaného v závěru Weberovy éry a půso­bícího po Liebichově smrti také jako poradce (a pozdější manžel) dědičky podniku J. Liebi­chové. Jako sólista byl P. angažován nejpo­zději 1818/19; soupis souboru z dubna 1820, po příchodu nového ředitele F. Holbeina, ho uvádí jako začátečníka zpívajícího první role. Nároky na něj byly v této době enormní, ne­boť opera intenzivně zkoušela i hrála a úroveň představení stoupala. Po Stögerově odchodu z Prahy 1821 byl P. v tenorovém oboru sám, až do příchodu S. Bindera v listopadu 1822. Zanedlouho poté nastal v P. kariéře prudký zlom, naznačující radikální úbytek jeho pě­veckých možností. V zimě 1823/24 se ocitl opět ve sboru; ale jako „diletant“ spoluúčin­koval v českých operních premiérách Weiglo­vy Rodiny švejcarské, Rossiniho Lazebníka sevillského, Othella,Cherubiniho Vodaře. Podílel se též na provedení lokální frašky s hud­bou V. Bartáka Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou v ochotnickém Teisin­gerově divadle (1823). V opeře F. Škroupa Dráteník hrál roli Lány od prvního uvedení 1826 až do roku 1841. Mezi členy StD je s několika přestávkami evidován do 1859, objevoval se občas v malých barytonových a basových rolích v českých představeních. Vypomáhal jako herec v ochotnickém Miku­lášském divadle na Starém Městě v Praze. Již v květnu a červnu 1824 hostoval ve Štýrském Hradci v operním souboru ředitele Stögera, bývalého kolegy, který tehdy po požáru své stálé scény hrál v provizorních podmínkách a zajížděl i do Klagenfurtu. Je pravděpodob­né, že Stöger ho zval do Štýrského Hradce i později.

P. měl jasný hlas s příjemně znějícími výš­kami, jímavý a kultivovaný přednes a přiroze­ný, suverénní herecký projev; při mluveném německém textu vadil kritice český přízvuk. Jeho první velkou lyrickou rolí byl na počátku roku 1819 Mozartův Don Ottavio (Don Juan), 1820 měl už v repertoáru Tamina (Mozart: Die Zauberflöte) a Rossiniho Almavivu (Der Barbier von Sevilla). Do sezony 1822/23 na­studoval dalších více než dvacet velkých teno­rových rolí a uplatňoval se v operních quodlibetech a při koncertech. Např. v akademiích profesorky konzervatoře M. Czejkové 1820 a 1821 zpíval tercet společně s H. Sontagovou a pozdějším významným basistou F. Hauserem, 1821 provedl o Velikonocích společně s J. Kainzem a čerstvě vyloučenou studentkou konzervatoře T. Brunettiovou Weberovu kan­tátu Kampf und Sieg, o Vánocích byl spolu se Sontagovou, Kainzem a F. Hasslochem v roli Tancreda sólistou koncertu Jednoty umělců hudebních (M. Stadler: Die Befreyung von Jerusalem). 1821 byl jedním z prvních jevištních partnerů začínající H. Sontagové, která se v obtížné personální situaci souboru náhle ocitla v pozici první zpěvačky, a sdílel s ní je­jí pražské triumfy (Richard, Grétry: Richard Löwenherz, Johann, Boieldieu: Johann von Paris, Princ, Isouard: Aschenbrödel, Max, Weber: Der Freischütz, Florestan, Beethoven: Fidelio). V novém obsazení Dona Juana, kde Sontagová zpívala Zerlinu, ztělesnil P. posta­vu Dona Ottavia (1822). Navzdory výborným pěveckým dispozicím se mu nepodařilo rozvi­nout delší kariéru a je pravděpodobné, že ztra­til hlas po nadměrném vypětí v době, kdy při nedostatku pěveckých sil pomáhal udržet ve StD operní repertoár.


Role

Ve StD německy: 1815: Schmarotzer (Meyer­beer: Alimelek); 1819: Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Rittmeister Kleefeld (Méhul: Die beyden Füchse [Une folie]), Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla); 1819–23: Villeroi (Catel: Die vor­nehmen Gastwirthe), Armand (Cherubini: Der Was­serträger), Ramiro (Isouard: Aschenbrödel), Johann (Boieldieu: Johann von Paris), Carlin (Fioravanti: Die Dorfsängerinnen), Werner (Ant. Fischer: Das Hausgesinde), Carl (Paër: Sargines), Vergy (Grétry: Raoul der Blaubart), Loredano (Paër: Camilla), Frohwald (Hensler–W. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg), Murney (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Valer (Perinet–W. Müller: Das Neusonntagskind), Florestan (Beethoven: Fidelio), Fernando (Mozart: Die Zauberprobe [Così fan tutte]), Ruprecht (Hensler–W. Müller: Der Teufelstein bei Mödlingen), Almarich (Rösler: Elisene, Prinzes­sin von Bulgarien), Baron (Boieldieu: Der neue Gutsherr), Joconde (Isouard: Joconde oder die Abentheuer), Richard (Grétry: Richard Löwenherz), Kaylinger (Spohr: Faust), Hrabě Rudolph (Weber: Silvana), Belmonte (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Max (Weber: Der Freischütz). • Ve StD česky: nezn. role (Barták: Pražští sládci aneb Kubí­ček dostane za vyučenou, Teisingerovo divadlo, 1823), Hrabě Valohradský (Weigl: Rodina švejcar­ská, poprvé česky 28. 12. 1823), Důstojník Řehoř (Cherubini: Vodař, poprvé česky 25. 4. 1824), Don Basilio (Rossini: Lazebník sevillský, 2. 2. 1825), Vé­voda (Rossini: Othello, mouřenín benátský), Lána (F. Škroup: Dráteník, prem. 2. 2. 1826), Juda (Mé­hul: Josef a bratří jeho, 1830), Omítla (Bäuerle, úpr. Štěpánek–W. Müller: Alína aneb Praha v jiném dílu světa, 1832), Podlipský (Spohr: Faust, 1833).

Prameny a literatura

Cedule StD 1824–59, NMd. – Martinec: Journal, s. 48. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838 až 1859; Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag […], Allgemeine musikalische Zeitung [Wien] 3, 1819, s. 189–191, 198–200, 203–206; 8, 1824, s. 101–103 [Graz], 219–220 [Klagenfurt]; Taschen­buch für Schauspieler und Schauspielfreunde [Wien] für das Jahr 1821, s. 292n.; Allgemeine musikali­sche Zeitung [Leipzig] 23, 1821, sl. 206, 424, 470, 719–720, 774–776; 24, 1822, sl. 46, s. 222–224; Dalibor 2, 1859, s. 210; Teuber III, s. 52, 82, 109–110, 114–119, 742; Československá vlastivěda VIII, Umění, 1935, s. 693–695; J. Plavec: František Škroup, 1941; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1941; Vondráček II; M. Poštolka: Libreta Strahovské hudební sbírky, Miscellanea musicologica 25–26, 1973, s. 79–149, zde s. 140–141; Weber: Notizen-Buch; A. Scherl: Zur Rezeption von Grét­rys Opern auf dem Prager Theater der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts, in: Le rayonnement de l’opéra­-comique en Europe au XIXe siècle, sborník z kon­ference v Praze 1999, vyd. M. Pospíšil, A. Jacobs­hagen, F. Claudon, M. Ottlová, 2003, s. 212–230. • Wurzbach; ČHS [s nepravděpod. datem úmrtí 27. 11. 1832 Št. Hradec].

Životní události

  • 9. 11. 1794: narození, Semily
  • po 1859: úmrtí, Praha ?


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 414–415
Autor: Alena Jakubcová