Lössl, Carl

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Carl Lössl
* 12. 5. 1817 Wien (A)
3. 7. 1902 Wiener Neustadt (A)
herec, divadelní ředitel

Dvacet let působil jako herec, od poloviny 50. let 19. století též jako ředitel divadel habsburské monarchie. Vedl městská divadla Českých Budějovicích (1854–1858) a Liberci (1858–1860), 1857 získal i lukrativní letní pronájem divadla ve Františkových Lázních. L. úspěšné podnikání ukončil 1873 státní bankrot.  

Psán také Lößl či Lössel. Otec Karl Lössl byl herec a autor divadelních her. L. herecky debutoval 1834 u ředitele J. A. Stögera v Divadle v Josefstadtu. Během dvaceti let vystřídal řadu angažmá na území habsburské monarchie (Celovec, Záhřeb, Maribor), nejčastěji se pohyboval v Uhrách (Prešpurk, Trnava, Šoproň, Raab). Hrál vážné i komické postavy, z vedlejších rolí přešel v polovině 40. let k podstatnějším postavám rytířů, intrikánů či komických otců, hrál také dialektové a šaržírované role. V divadelních společnostech se současně podílel na administrativě jako sekretář či knihovník, čímž získal cenné zkušenosti pro samostatné divadelní podnikání. Zahájil je 1854 jako ředitel městského divadla v Českých Budějovicích, které vedl do 1858. Na základě rozšířené koncese pro táborský, plzeňský a písecký kraj zajížděl v létě se svým souborem do Písku, Klatov, Českého Krumlova, Jindřichova Hradce a Plzně. Na letní sezonu 1857 získal nájem divadla ve Františkových Lázních a zajížděl hrát do Chebu a Plzně. V sezonách 1858/59 a 1859/60 stál v čele libereckého městského divadla vlastněného tamním soukenickým cechem. Krátká štace v Mladé Boleslavi během dubna a května 1858 ztroskotala vlivem požáru, který zcela zničil fundus společnosti. L. pak zamířil do Nového Boru a České Lípy, kde zbudoval letní divadlo v zahradě místního hotelu. V sezoně 1860/61 byl ředitelem městského divadla ve štýrském Mariboru, 1862–64 vedl Privat Theater ve vídeňském Novém Městě. Do českých zemí se vrátil 1864 a jednu sezonu vedl městské divadlo ve Znojmě. V sezoně 1866/67 měl v pronájmu divadlo Colosseum na vídeňském předměstí Braunhirschengrund (nynější XIV. vídeňský obvod Rudolfsheim-Fünfhaus), jehož majitelem byl C. Schwender. Do Čech se L. vrátil 1873, kdy nastoupil jako herec a sekretář u ředitele J. Posingera, který měl v nájmu divadlo v Liberci a souběžně letní divadlo v Praze ve Pštrosce. V dubnu 1874 mu české místodržitelství zamítlo žádost o nové koncesní oprávnění a L. se vrátil zpátky do Uher. Krach na vídeňské burze 1873 jej zastihl jako ředitele divadla v Levoči – jako řada jiných i L. přišel o velkou část úspor. Po smrti manželky Elisabeth v srpnu 1878 žil ve Vídni a živil se opisováním divadelních rolí. 1888 uzavřel druhý sňatek s o třiadvacet let mladší Leopoldine Grohovou, dcerou vídeňského soustružníka. Zemřel o dvanáct let později v důsledku plicního edému (otok plic), 5. 7. 1902 byl pohřben ve vídeňském Novém Městě.
Otec Karl Lössl (2. 8. 1770 – před 1840) byl herec a příležitostný dramatik, jenž používal umělecký pseudonym Klees (zkratka K. Lössl). Účinkoval v Divadle na Vídeňce, od 1811 po sjednocení správy obou scén také ve vídeňském Dvorním divadle. Jeho hry hrálo Divadlo v Leopoldstadtu (1803 veselohra Die Probe) či domácí Divadlo na Vídeňce (1814 činohra s vojenským námětem Die deutschen Söhne in Hessen), jako dramatik se však neprosadil. Na sklonku života se živil jako divadelní pokladník.
První L. manželka Elisabeth roz. Gröschl (1801 – 21. 8. 1878) byla herečka. Pocházela z Prešpurku a v L. společnosti se starala o pokladnu a finance. Ze zdravotních důvodů odešla kolem 1866 od divadla a zemřela o dvanáct let později v Baden u Vídně.

Jako ředitel divadelní společnosti se L. zprvu orientoval převážně na činohru, zvl. frašku. Od českobudějovické sezony 1857/58 rozšířil repertoár o veselohru, počínaje libereckou sezonou 1859/60 zařadil operetu, která od 60. let začala nahrazovat hru se zpěvy. Program společnosti tvořily populární veselohry, kouzelné hry, frašky a žánrové obrázky vídeňského lidového divadla (F. Raimund: Die Verschwender, Der Alpenkönig und der Menschenfeind, C. Haffner: Therese Krones, C. Carl: Staberlʼs Reiseabenteuer in Frankfurt und München oder Parapluiemacher und Lord), Kotzebuovy hry (Die Stricknadeln, Die Pagestreichen), rytířské hry (H. Cuno: Das Diadem, oder Die Ruinen von Engelhaus) a soudobé historické hry (H. Laube: Graf Essex, A. E. Brachvogel: Narciss) či dramatizace (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise von Lowood). Tak jako u jiných společností byl klasický a náročnější repertoár zastoupen spíše okrajově. V době masopustů L. profitoval z pořádání maškarních bálů (České Budějovice, Liberec). Povinností nájemce českobudějovického divadla byla dobročinná představení s výtěžkem ve prospěch chudých a poskytnutí divadla Hudebnímu spolku (Musikverein) ke koncertům v době, kdy se nekonala divadelní představení a bály. Představení L. společnosti doprovázel orchestr řízený regenschorim J. Ployharem a složený z členů místního útvaru polních myslivců, v Plzni pak z hudebníků kapely městských střelců. Písecké hostování L. společnosti  probíhalo v provizorně adaptovaném dvoře domu místního kupce J. Otty.
Součástí programu byla též hostování divácky atraktivních umělců nebo angažmá celých souborů, bylo-li třeba nabídnout publiku žánr, kterému se L. společnost běžně nevěnovala. V průběhu františkolázeňské sezony 1857 účinkovala se společností britská tanečnice L. Thompson z londýnského divadla Drury Lane, 1858 představitel opičích rolí E. Klischnigg. V témže roce vystupovala ve Františkových Lázních taneční společnost z Uher (Die ungarische Nationaltänzer Gesellschaft), 1860 soubor pěvce H. Meinhardta, jenž v Liberci sehrál dvacet představení italského, francouzského a německého operního repertoáru od V. Belliniho, G. Donizettiho, G. A. Lortzinga, C. M. Webera a O. Nicolaie. V sezoně 1866/67 hostoval v Plzni herec pražského Stavovského divadla C. Hallenstein. V L. společnosti nalezlo uplatnění několik kolegů, s nimiž se setkal na předchozí divadelní dráze a kteří ředitele a jeho ženu dříve zaměstnávali ve svých divadelních souborech, např. herec a režisér M. Willi, kterého L. znal jako ředitele při angažmá v Šoproni, Raabu a ve vídeňském Novém Městě. V českobudějovické sezoně 1857/58 byl Willi režisérem frašky, představitelem lokálních komických rolí a postav otců v liberecké sezoně 1858/59. L. dlouholetým spolupracovníkem byl herec a režisér C. Graube (1854–56 České Budějovice, 1865/66 Znojmo a 1866/67 Plzeň).
Přestože L. jako divadelník strávil v Čechách a na Moravě pouze osm sezon, podařilo se mu získat do nájmu divadla větších měst (České Budějovice, Liberec, Plzeň), která pak i  s úspěchem vedl. Jako ředitel zúročil nabyté zkušenosti a znalost prostředí, dokázal pružně reagovat na proměny divadelního repertoáru a vyhovět vkusu obecenstva podle místa, kde aktuálně pobýval.  Jeho obliba u diváků pramenila z dobré úrovně interpretů, dramaturgie i výpravy. Finanční ztráty a angažmá L. ve společnostech jiných divadelních ředitelů lze přičíst na vrub spíše vnějším okolnostem; jeho divadelní podnikání fakticky ukončil státní bankrot.   


Role

Städtisches Theater České Budějovice (Městské divadlo České Budějovice)
Pst, reisende Regisseur eines Volkstheaters (K. Schick: Der Postilon vom Stadtek Enzersdorf oder Das Theater im Theater – 1854; Archibald Zenger (M. Meyer: Agnes Bernauer oder Herzog Albrecht von Bayern), Maulschlender, Israelit (K. Elmar, h. A. Müller: Das Mädchen von der Spule oder Entsagung und Genuss), Maler Kranz (H. Schmidt: Der Verstorbene oder Undank und Vergeltung), General Vendome (G. N. Bärmann: Napoleon oder Der Mann des Ruhmes), Hudson Lowe, Gouverneur auf St. Helena (G. N. Bärmann: Napoleon oder Der Mann des Ruhmes), Theaterdirektor Pawilion (F. Blum: Das Auffinden der Zwerge), Hartmann, Doktor einer öffentlichen Heilanstalt (T. Megerle: Die Teichsusel und der Dorfrichter oder Der Hexen Prozeß) – 1856; General Bärenklau (T. Megerle: Der Panduren Obrist von Trenk oder Die Schicksals Profezeiung auf Czernahora) – 1858.  

Písek (Divadlo ve dvoře domu kupce Jana Otty)
Ammer (F. Kaiser, h. C. Binder: Zwei Testamente oder Prüfungen der Armuth) – 1858.      

Stadttheater Cheb (městské divadlo Cheb)
Johann Sartori, Direktor des Leopoldstädters Theater (K. Haffner: Therese Krones), Signor Pisany (A. Langer, h. A. Müller: Die Mehlmesser Pepi, des Kaisers Gnadewort) – 1858. 

Stadttheater Liberec (městské divadlo Liberec)
Werner Stauffacher (F. Schiller: Wilhelm Tell) – 1859.      

Prameny

Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Taufbuch 1814 (narození C. L.), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-augustin/01-06/?pg=40; Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Sterbebuch 1902 (úmrtí C. L.), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/wiener-neustadt-neukloster/03-06/?pg=163 ; Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Trauungsbuch 1888 (sňatek C. Lössla s L. Grohovou), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/wiener-neustadt-neukloster/02-06/?pg=130;  Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Sterbebuch 1878 (úmrtí manželky E. Lössl, v matrice zapsána jako vdova, třebaže v době smrti byla stále L. ženou; důvodem mohl být záznamový omyl matričního úředníka, nebo žili manželé odděleně, jelikož vdovský status E. Lössl skýtal snazší dostupnost státního příspěvku, potřebného pro její léčbu a živobytí), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/baden-st-stephan/03-15/?pg=28.  

SOkA České Budějovice: fond Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, kart. 2, desky 1855–1861 (L. společnost v Českých Budějovicích).

SOkA Cheb: kart. 255, fasc. 327 (L. společnost v Chebu).   

SOkA Písek: sig. VI/2, kart. 8, 9 (L. společnost v Písku).  

Jihočeské muzeum České Budějovice: Hudební archiv, divadelní cedule 1791–1931 (L. společnost v Českých Budějovicích).   

Literatura

Österreichischer Theater Almanach (Prag – Wien) 1839, s. 46–48; Almanach für die Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1840, s. 367–3681844, s. 277–278, 1845, s. 426–428; 1846, s. 340–343; 1847, s. 187–188; 1848, s. 54–581849, s. 175; 1850, s. 214–215; 1851, s. 32–34; 1853, s. 70–72; 1855, s. 91–93; Deutscher Bühnen Almanach (Berlin) 1855 [2], s. 91–93; 1856 [2], s. 137–138; 1857 [2], s. 81–83; 1858 [2], s. 103–105; 1859 [2], s. 346–349; 1860 [2], s. 343–345; 1861 [2], s. 202–204, 1862 [2], s. 178–179, 1863 [2], s. 343–344, 1864 [2], s. 312–313, 1865 [2], s. 326–327, 1866 [2], s. 357–358; 1867 [2], s. 236–238; 1874 [2], s. 385­–386, s. 387–388; Anzeiger aus dem südlichen Böhmen (Budweis) 29. 10. 1856; Bohemia (Prag) 26. 6. 1857, 28. 8. 1858, 3. 7. 1858, 9. 4. 1859, 27. 9. 1859, 30. 9. 1859, 14. 10. 1859, 20. 4. 1867; Egerer Anzeiger (Eger) 20. 8. 1858, 27. 8. 1858; Plzeňské noviny (Plzeň) 7. 2. 1867; Pilsner Bote (Pilsen) 18. 4. 1867, 21. 4. 1867, 25. 4. 1867; Neuer Theater Almanach (Berlin) 1903, s. 162–163 (L. nekrolog); A. John: Franzensbader Stadttheater. Festschrift zum 60 jährigen Jubiläum des Franzensbader Stadttheaters, Franzensbad 1928, s. 5–6; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307; R. Angermüller: Wenzel Müller und „sein Leopoldstädter Theater,“ Wien 2009, s. 136, s. 217; J. Janáček: Čtení o německém divadle v Reichenbergu, Liberec 2010, s. 44, s. 70; K. Goedeke: Grundriss der Geschichte der deutschen Dichtung, Bd. XI/2, Berlín 2011, s. 216 (dramatická tvorba otce K. Lössla); M. Havlíčková, S. Pracná, J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3, Olomouc 2011, s. 154.

Kosch, Ulrich  

Životní události

  • 12. 5. 1817: narození, Wien (A)
  • 3. 7. 1902: úmrtí, Wiener Neustadt (A)

Vazby

H


Vznik: 2020
Autor: Martin Hanoušek