Jules, Anton

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Anton Jules, kresba neznámého autora. Zdroj: Der Humorist (Wien) 1. 11. 1900, s. 4.
Anton Jules
* 24. 8. 1860 Brno (CZ)
2. 8. 1913 Vídeň (A)
herec, zpěvák, režisér

Brněnský rodák, který se po začátcích na Moravě a v lázeňských divadlech v Čechách stal oblíbeným operetním komikem ve Štýrském Hradci. Ve Vídni patřil k ceněným interpretům her L. Anzengrubera a pokračovatelům rakouské veseloherní tradice.

Vlastním jménem Anton Johann Julisch. Pocházel z umělecké rodiny, otec Johann Jules byl učitel tance, starší sestra Hermine Jules herečka. První zkušenosti s divadlem J. získal v Brně jako statista městského divadla (1879), po roce se stal členem baletního souboru, vystupoval však také v malých komických a zpěvních rolích. Od ledna 1882 byl členem městského divadla v Opavě, na podzim byl angažován E. Raulem v divadle v Olomouci jako první zpívající komik (Erster Gesangskomiker). V létě 1883 hrál v divadle ve Františkových Lázních. Společně s ředitelem Raulem přešel na podzim 1883 do nově otevřeného divadla v Liberci, v letních měsících působil v městském divadle v Karlových Varech (1884, 1885). Prošel krátkými angažmá v Celovci (1886), Pešti (1887) a Salzburku (1888). V dubnu 1888 se vrátil do Brna jako host: společně se sestrou vystoupil mj. v Schönthanově veselohře Der Raub der Sabinerinnen. Počínaje zimní sezonou 1888/89 nastoupil desetileté angažmá ve spojených městských divadlech (Vereinigte Städtische Theater) ve Štýrském Hradci. Během této doby se stal žádaným charakterním komikem (Charakterkomiker). Tehdy se u něj projevily první příznaky tuberkulózy. V květnu 1898 vystupoval poprvé ve Vídni, kde na základě úspěšného hostování v Karlově divadle získal angažmá jako charakterní komik a v září 1900 přešel na pozvání ředitele E. Gettkeho do Raimundova divadla. 1904 se vrátil na dva roky do Štýrského Hradce. V červenci 1906 hostoval dva týdny v lázeňském divadle v Bad Gleichenbergu ve Štýrsku a od podzimu t. r. byl opět ve Vídni jako herec a režisér Občanského divadla (Bürgertheater) ve III. městském obvodu Landstraße. Předchozího roku otevřená zábavní scéna, určená pro drobné měšťanstvo a dělníky, nabízela populární operetní produkci za nízké vstupné. J. tu působil sedm let, během nichž se vypracoval se na vrchního režiséra (Oberregisseur). Pohostinsky při tom vystupoval už jen příležitostně (leden 1907 v Innsbrucku). V létě 1913 podlehl tuberkulóze. Zanechal po sobě manželku Betty a mentálně retardovaného syna, jež se po jeho smrti ocitli v hmotné nouzi. Divadlo ve Štýrském Hradci zorganizovalo veřejnou sbírku, pořádaly se aukce J. amatérských maleb.

V mládí vynikal J. přitažlivým vzhledem a pohybovým nadáním. Jeho herecký styl byl charakterizován nenuceností, živostí a inteligentním humorem, často využívajícím různých venkovských dialektů. Po čtyřech letech statování získal angažmá jako první zpívající komik (Erster Gesangskomiker), v pozdějších letech vynikal v oboru charakterních komiků, a ještě později v rolích komických otců (heitere Väterrollen). V Raimundově divadle začal též příležitostně režírovat, v Občanském divadle se pak jako vrchní režisér zaměřoval především na oblíbené lokální frašky. První úspěchy jako operetní herec a zpěvák zaznamenal během letních působení v západočeských lázeňských divadlech. V městském divadle v Karlových Varech vystupoval během léta 1884 v hlavních rolích oblíbených operet jako baryton a bas-buffo, mj. v operetách F. Suppého (Boccaccio, Donna Juanita), K. Millöckera (Drei Paar Schuhe, Jungfrau von Belleville, Apajune, der Wassermann) a J. Strausse ml. (Sohn) (Die Fledermaus). V operetách K. Millöckera, F. Suppého, J. Strausse ml. (Sohn) či E. Kalmána s úspěchem účinkoval i ve Štýrském Hradci a Vídni, v Občanském divadle vystupoval v operetách Eyslerových (Der Frauenfresser) či Dörmannových (Der unsterbliche Lump). Popularitu J. přinesly zejména role ve fraškách a veselohrách, které mu s přibývajícími léty byly svěřovány stále častěji. Vystupoval v Nestroyových lokálních fraškách, největší úspěchy však slavil v Anzengruberových lidových hrách (Wurzelsepp v Pfarrer von Kirchfeld, Einsam v Stahl und Stein, Hubmayer v Der Fleck auf der Ehr, Schalanter v Das vierte Gebot, Steinklopferhans v Die Kreuzelschreiber). Tyrolským dialektem bavil jako Null-Anerl (K. Morré: ‘s Nullerl), v této roli hostoval mj. v Mariboru (prosinec 1901). Zkušenosti z operety a lidových veseloher J. propojoval v charakterech lidových zpěváků (např. sborista Brüller v Costově Ein Blitzmädel, Martin ve frašce Bruder Martin téhož autora).
Dokázal se však uplatnit i v sociálních dramatech, oceňován byl jeho Bartel Turasel ve stejnojmenné hře P. Langmanna.J. krédem bylo „Měl bys a musíš se smát“ (Du sollst und musst lachen). V pozdějších letech se do jeho hereckého stylu promítlo plicní onemocnění. Účinkování v operetách musel ze zdravotních důvodů omezit, jeho vtip byl ostřejší, útočnější a jízlivý, patrná byla také zahořklost a melancholie. Vystupoval i přes horšící se zdravotní stav, jeho poslední rolí byl varhaník Baumgartner v Dörmannově operetě Der unsterbliche Lump. Po celý život věřil, že herec by měl divákům především rozdávat radost a bavit je bez ohledu na to, jak se sám cítí. J. byl všestranně nadaným hercem a zpěvákem, nejraději však vystupoval v komických operetách, lidových veselohrách a fraškách. Stejně jako jeho sestra Hermine, i on dosáhl největších úspěchů na scénách vídeňských zábavních divadel.

Anton Jules, portrétní fotografie. Zdroj: Sport und Salon (Wien) 16. 8. 1902, s. 27.  Anton Jules, portrétní fotografie. Zdroj: Das interessante Blatt (Wien) 14. 8. 1913, s. 26.


Role

Stadttheater in Brünn (Městské divadlo Brno)
Metzler (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen mit der eisenen Hand), Zweiter Bürger (J. W. Goethe: Faust), Don Ramiros (V. Sardou: Fernande), Sockel (F. Raimund: Der Verschwender), Lewy (L. Anzengruber: Der Meineidbauer), Lukowsky (A. L‘Arronge: Dr. Klaus) – 1880.

Stadttheater Troppau (Městské divadlo Opava)

Mungo (R. Genée, libr. F. Zell: Der Seekadett), Bertram (G. Räder: Robert und Bertram), Mehlmayer (A. L’Arronge: Mein Leopold) – 1882.

Stadttheater Olmütz (Městské divadlo Olomouc)
? (H. Wilken: Kyritz-Pyritz, uvedeno pod názvem Schönfeld-Sternberg), ? (J. A. Fredro: Der Lieutenant ist es und nicht der Oberst), Nepomuk (K. Costa: Ihr Korporal) – 1882; Enterich (K. Millöcker, libr. R. Genée, F. Zell: Der Bettelstudent), Chevalier Dumont (F. Raimund: Der Verschwender), Johann (E. Kaan: Vater Radetzky), Steberl (J. Hopp: Fäustling und Margarethl), Cabriolo (J. Offenbach, libr. Ch. Nuitter, E. V. Tréfeu de Tréval: Die Prinzessin von Trapezunt), Zipfel (O. F. Berg: Die Pfarrerköchin), Cyprian (J. Strauss ml. [Sohn], libr. K. Treumann: Prinz Methusalem), Käsperle (L. Huber: Teufelsmühle am Wienerberge), Dupressoir (O. Blumenthal: Die Perle), Theobald von Birke (K. Costa, h. K. Millöcker: Ein Blitzmädel), Wendelin (H. Penn: Der Stern der Saison), Graf Corninsky (M. Bouillard: Niniche), Pankraz (F. Suppé, libr. K. Costa: Leichte Kavallerie), Frau Mayl (A. Berger: Eine Vorlesung bei der Hausmeisterin), Grimm (A. E. Brachvogel: Narciss), Wilhelm Knorr (A. L’Arronge: Hasemanns Töchter), Meergras (F. Meierfeld: Eine mit Talent), Palmiro (F. Schönthan: Der Schwabenstreich), Gaspard (J. Hopp: Die Glocken von Corneville), Graf Pierre Dessroy (G. Alexander: Nihilisten der Liebe) – 1883.

Reichenberger Stadttheater (Městské divadlo Liberec)
Benesch von Diedicz (F. Grillparzer: König Ottokar’s Glück und Ende), Sindulfo (K. Millöcker, libr. R. Genée, F. Zell: Gasparone) – 1884; Stoffel (K. Morré: ‘s Nullerl) – 1885.

Stadttheater Karlsbad (Městské divadlo Karlovy Vary)
Wenzl (J. Rosen: O diese Mädchen), Scalza (F. Suppé, libr. C. Walzel, R. Genée: Boccaccio), Sieper (H. Wilken, O. Justis: Gesellschaftliche Pflichten), Frosch (J. Strauss ml. [Sohn], libr. C. Hafner, R. Genée: Fledermaus), Graf Longueville (O. Blumenthal: Der Probepfeil), Paul Hofmeister (G. Moser, F. Schönthan: Krieg im Frieden), Bartolomeo Delaqua (J. Strauss ml. [Sohn], libr. C. Walzel, R. Genée: Eine Nacht in Venedig), Julius von Nachtfalter (A. Berla, h. K. Millöcker: Drei Paar Schuhe), Karl (C. Moser: Mit Vergnügen), Graf Geiersburg (A. Berla: Das verwunschene Schloß), Alexandri (K. Millöcker, libr. F. Zell, R. Genée: Apajune, der Wassermann), Mustapha (F. Suppé, libr. F. Zell, R. Genée: Fatinitza), Don Pomponio de Quadradosi (F. Suppé, libr. F. Zell, R. Genée: Donna Juanita), Brimborius (C. Moser: Stiftungsfest), Doudoux (K. Millöcker, libr. F. Zell, R. Genée: Die Jungfrau von Belleville), Dominik Fenzl (A. Berla: Plausch net Pepi), Rand (A. Zink: Dörchläuchting), Knispel (E. Jakobsohn: Der Mann in Monde), Cyprian Deckel (F. Hopp: Hutmacher und Strumpfwirker), Hans Stix (J. Offenbach, libr. H. Crémieux: Orpheus in der Unterwelt), Kalchas (J. Offenbach, libr. F. Zell, J. Hopp: Die schöne Helena) – 1884; Emmanuel Striese (P.  Schönthan: Der Raub der Sabinerinnen), Gottlieb Haspe (F. Schönthan: Die goldene Spinne), Ludwig (C. Moser: Der Salontyroler), Erich Sensemann (J. Rosen: Deficit), Darius (L. Schneider: Kean), Der alte Gobbo (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Edelmann (W. Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig), Bombardini (R. Genée, libr. F. Zell: Nanon), Tinecke (R. Kneifel: Papageno), Peter (G. Moser: Der Veilchenfresser), Zippe (C. Moser: Die Leibrente), Trentz (Ch. Lecocq: Angot, die Tochter der Halle), Schumann (H. Bürger: Der Jour-Fix) – 1885.

K. k. Theater Salzburg (C. k. divadlo Salzburg)
Spielberg (F. Schiller: Die Räuber) – 1887; Josef Arnheim (E. Wichert: Biegen oder brechen), Müller (F. Fritsch: Die Sprachreiniger), Joseph Kuschel (W. Mannstädt: Der Stabstrompeter) – 1888.

Stadttheater am Stadtpark, Graz (Městské divadlo Štýrský Hradec)
Frank, Gefängnis Director (J. Strauss ml. [Sohn], libr. C. Hafner, R. Genée: Fledermaus), Christopherl (J. Nestroy: Einen Jux will er sich machen!), Ein Spielwarenhändler (F. Gaul, J. Hassreiter: Die Puppenfee), Ali (R. Dellinger, libr. C. Walzel, R. Genée: Capitän Fracassa) – 1889; Paterno (J. Offenbach, libr. K. Treumann: Die schönen Weiber von Georgien), Paul Paradeiser (F. Antony, V. Maurer, h. J. Stern: Der dumme August), Marceau (E. Taund, libr. M. Karpa, F. Legwarth: Der Gouverneur), Schalanter (L. Anzengruber: Das vierte Gebot), der Didl-Pendlbauer (E. Salburg: Der Meier im Baumgarten), Resemann (B. Rauchenegger: Wiener Luft), André Martineau (H. Zois, libr. H. Barrys: Der Jakobiner), Greiffel (P. Rosegger: Am Tage des Gerichts), Amadeus von Froschberg (L. Krenn, F. Schaumburg, R. Teller: Der Veteranenschuter), Puh-Bah (A. Sullivan, libr. W. Gilbert: Mikado), Thomas Hammer (L. Anzengruber: Heimg’funden), Dr. Wupp (O. Blumenthal, E. Pasqué: Frau Venus), Leo Brüller (K. Costa, h. K. Millöcker: Ein Blitzmädl), Brösel (J. Offenbach, libr. K. Treumann: Salon Pitzelberger) – 1890; Knieriem (J. Nestroy: Der Welt Untergang oder Die Familien Knieriem, Zwirn und Leim), Der alte Heinecke (K. Costa: Hab’ die Ehre!), Dr. Zangel (C. F. Stix: Zahnschmerzen), James Richter (M. Boucheron, h. E. Audran: Miss Helyett), Rath Schellenkopf (K. Costa, W. Mannstädt: Der Walzerkönig oder Die beiden Kurzbichler), Ein Abgesandter des Gerichtes (F. Schiller: Die Räuber) – 1891; Herr von Nedesko (T. Taube: Leichtes Tuch), Mathieu (J. Moineaux, A. Bisson: Unter Curatel), Artur Sturmvogel (Berthier: Zwei Kappen), Freiherr von Stritzow (A. Baumann: Das Versprechen hinterm Herd), Lorenz Mittler (L. Anzengruber: Brave Leut‘ vom Grund) – 1892; Null-Anerl (K. Morré: ‘s Nullerl), Graf Nowalsky (K. Millöcker, libr. H. Wittmann, J. Bauer: Der arme Jonathan), Van der Beernboom (K. Weinberger, libr. L. Stein, J. Horst: Lachende Erben) Baron Weps (K. Zeller, libr. M. West, L. Held: Der Vogelhändler), Herr von Sträußl, Sophie (L. Gottsleben: Hanswurste von heute oder Blummenmädchen und Gigerln) – 1893; Der alt’ Urberlmüller (K. Morré: A Räuscherl), Der alt’ Urberlmüller (K. Morré: Vor ʼn Supp’n essen), Der alt’ Urberlmüller (K. Morré: Für’s Buckelkrax’ntrag’n), Wilfred Shadbolt (A. Sullivan, libr. W. S. Gilbert: Capitän Wilson), Martin (K. Costa: Bruder Martin) – 1899.

Theater am Franzensplatz, Graz (Štýrský Hradec)
Hubert (A. L’Arronge: Wohlthätige Frauen) – 1888; Stephan Hoch (L. Held, h. K. Millöcker: Die Näherin), Kleister (G. Putlitz: Das Schwert des Damokles), Fridolin (V. Sardou: Flattersucht), Leuthold (F. Schiller: Wilhelm Tell), Tetter (J. W. Goethe: Egmont), Dworzak (O. F. Berg: Ein Stündchen auf dem Comptoir), Blasius (J. Stettenheim, libr. J. Grün: Die letzte Fahrt), Mayerl (K. Morré: Der ganze Papa) – 1890; Josef (V. Sardou: Cyprienne), Hugo Stenzel (H. Sudermann: Die Ehre), Taulke (H. Anderten, N. Eschstruth: Sie wird geküsst), Major Graf von Château-Gibus (Hervé, libr. H. Meilhac, A. Millaud: Mamzelle Nitouche), Hans (L. Anzengruber: Hand und Herz), Franz (G. Moser, F. Schönthan: Krieg im Frieden), Friedrich Pettauer (F. Grillparzer: König Ottokar’s Glück und Ende), Pedro, h. C. M. Webber (P. A. Wolff: Preciosa), Anschel Perl (Carlau: Der letzte Rock) – 1891; Schnerd, Commerzienrath (K. Weinberger, libr. H. Wittmann: Die Uhlanen), Bielenfeld (H. Salingré: Die Reise durch Berlin), Waser (L. Anzengruber: Der Fleck auf der Ehr‘), von Gänseschopf (K. Weinberger, libr. H. Wittmann: Pagenstreiche) – 1892; Conte Carnero (J. Strauss ml. [Sohn], libr. I. Schnitzler: Der Zigeunerbaron) – 1893; Bartel Turaser (P. Langmann: Bartel Turaser) – 1898; Franz Tullinger (E. Gettke, A. Engel: Im Fegefeuer (Der Brautstand)) – 1899.

Carltheater Wien
Commerzienrath Adolf Müller (V. Leon: Gebildete Menschen) – 1899.

Raimundtheater Wien
Major (L. Krenn, P. Lindau: Heißes Blut), Dr. Crusius (O. Blumenthal: Großstadtluft) – 1900.

Bürgertheater Wien (Občanské divadlo Vídeň)
Felix (F. Antony: Einer, der sich zu helfen weiß) – 1906; Bernard (J. Thorel: Blauest Blut), Fabrikant Schmiedl (O. Lilienfeldt: Aus Polenkreisen) – 1907; Professor Triggs (A. Mouezy-Eon: Der Hampton Club), Krautkopf (J. Nestroy: Der Zerissene), König Kaniboro V. (O. Fronz: Der dicke Klaus und der lange Haus), Puymorand (J. Monnier, G. Montignac: Nicht zu machen!) – 1908; Professor Slihm (W. Christmas: Ein Weihnachtsgeschenk) – 1909; Jakob (L. Anzengruber: Der Meineidbauer) – 1910; Der Pfarrer (E. Kalmán, libr. V. Léon, K. Bakonyi: Der gute Kamerad) – 1911; Liebrecht (E. Eysler: Der Frauenfresser), Johnsen (C. Weinberger: Der Frechling), Baumgartner (F. Dörmann: Der unsterbliche Lump) – 1913.  

Prameny

MZA, Sbírka matrik, 16946 Brno – sv. Petr a Pavel (na dómě), matrika narozených 1860–1880, s. 18.

SOkA Liberec, 1775 Divadlo F. X. Šaldy Liberec, f. 1. 10–11, 44–45.

Matricula Online, Österreich, 03–35 Rk. Erzdiözese Wien, Landstrasse – St. Rochus, Sterbebuch 1911–1913, f. 35 (online, cit. 20. 4. 2020), URL: http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/03-landstrasse-st-rochus/03-35/?pg=153

Literatura

Tagesbote aus Mähren (Brünn) 31. 7., 5. 8., 7. 8., 14. 8., 20. 8., 28. 8. 1880; Troppauer Zeitung 11. 1., 18. 1. 1882; Mährisches Tagblatt (Olmütz) 21. 9., 26. 10., 28. 11., 4. 12. 1882; 8. 1., 22. 1., 26. 1., 27. 1., 31. 1., 5. 2., 7. 2., 10. 2., 14. 2., 19. 2., 21. 2., 26. 2., 27. 2., 28. 2., 1. 3., 2. 3., 5. 3., 6. 3., 8. 3., 16. 3. 1883; Karlsbader Badeblatt 2. 5., 11. 5., 13. 5., 15. 5., 16. 5., 20. 5., 25. 5., 27. 5., 28. 5., 30. 5., 31. 5., 4. 6., 8. 6., 29. 6., 2. 7., 31. 7., 14. 8., 16. 8., 27. 8., 6. 9. 1884; 23. 5., 27. 5., 29. 5., 12. 6., 25. 6., 27. 6., 1. 7., 28. 7., 9. 8., 14. 8., 19. 8., 22. 8., 23. 8. 1885; Fremdenblatt – Organ für die böhmischen Kurorte (Karlsbad) 25. 9. 1887; Salzburger Volksblatt 14. 11., 20. 10. 1887; 16. 1., 26. 1. 1888; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brünn) 6. 4. 1888; Grazer Volksblatt 19. 8. 1888, 3. 5., 27. 11., 1. 12. 1889; 4. 1., 11. 1., 14. 1., 22. 1., 25. 1., 31. 1., 5. 2., 21. 2., 11. 3., 22. 3., 27. 3., 25. 4., 6. 5., 17. 5., 21. 5., 30. 5., 10. 9., 8. 10., 18. 10., 30. 10., 11. 11., 12. 11., 26. 11., 4. 12. 1890; 31. 1., 6. 3., 1. 5., 22. 5., 2. 9., 23. 9., 10. 10., 23. 10., 12. 11., 18. 11., 21. 11., 2. 12. 1891; 26. 2., 1. 3., 6. 4., 10. 8., 28. 10. 1892; 12. 1., 14. 1., 1. 2., 21. 2., 13. 5., 13. 9. 1893; 14. 4., 25. 5., 26. 5. 1899; 23. 8. 1904; Deutsche Kunst- & Musik-Zeitung (Wien) 10. 11. 1890; Neuer Theater-Almanach (Berlin) 1890, s. 88–89; Grazer Tagblatt 31. 5. 1898; 5. 9., 8. 10., 30. 11. 1891; 7. 1., 14. 1., 17. 1., 18. 1., 6. 4., 21. 11. 1892; 27. 2., 7. 3. 1893; 24. 5. 1899; 27. 7. 1906, 1. 10. 1913 (informace o sbírce pro vdovu B. Jules); Der Humorist (Wien) 20. 9., 1. 11. 1900; Marburger Zeitung 10. 12, 12. 12. 1901; Sport und Salon (Wien) 16. 8. 1902; Neue Freie Presse (Wien) 2. 9. 1902; Innsbrucker Nachrichten 26. 1. 1907; Das Vaterland (Wien) 4. 2. 1907; 27. 12. 1909; Illustrierte Kronen Zeitung (Wien) 22. 3. 1907; Arbeiter Zeitung (Wien) 28. 3., 9. 5. 1908; 4. 12. 1911; Wiener Zeitung 12. 12. 1910; Neues Wiener Tagblatt 23. 1., 2. 3., 22. 5., 13. 7., 28. 7. 1913 ● úmrtí a nekrology: Neues Wiener Tagblatt 3. 8. 1913; Grazer Tagblatt 4. 8. 1913; Grazer Volksblatt 4. 8. 1913; Wiener Montags-Journal 4. 8. 1913; Reichenberger Zeitung 4. 8. 1913; Mährisches Tagblatt (Olmütz) 5. 8. 1913; Kärtner Tagblatt (Klagenfurt) 5. 8. 1913; Sport und Salon (Wien) 9. 8. 1913; Wiener Salonblatt 9. 8. 1913; Das interessante Blatt 14. 8. 1913 ● H. Kienzl: Dramen der Gegenwart, betrachten und besprochen, Graz 1905, s. 318; M. Linhardt: Residenzstadt und Metropole. Zu einer kulturellen Topographie des Wiener Unterhaltungstheater (1858–1918), Tübingen 2006; J. Janáček: Čtení o německém divadle v Reichenbergu, Liberec 2010, s. 118.

Eisenberg, Kosch Th, Ulrich

Životní události

  • 24. 8. 1860: narození, Brno (CZ)
  • 2. 8. 1913: úmrtí, Vídeň (A)

Vazby

H


Vznik: 2020
Autor: Klára Škrobánková