Hallenstein, Conrad

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Conrad Hallenstein (1867). Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení.
Conrad Hallenstein
* 15. 1. 1833 Frankfurt am Main (D)
28. 9. 1892 Purkersdorf u Vídně (Ö)
herec

H. byl významnou postavou německého divadla 2. pol. 19. stol. Proslavil se vážnými rolemi hrdinských milovníků, byl jedním z nejznámějších recitátorů své doby. V 60. letech 19. stol. působil v pražském Stavovském divadle, v 70. a 80. letech byl jednou z hvězd vídeňského Dvorního divadla. Zakládající člen umělecko-recesistického spolku Schlaraffia. 

Celým jménem Conrad Adolph Hallenstein, psán též Konrad. Rok narození uvádí většina slovníků mylně, někdy též jméno otce. Narodil se jako nemanželské dítě. Rodiče byli v době jeho narození pouze zasnoubeni, vzali se až 1858 a H. byl otcem dodatečně legitimizován. Otec Adolf Hallenstein byl herec, později divadelní inspektor a obchodník, autor lokálních frašek. I když se H. měl na přání rodičů věnovat obchodu, prosadil si herecké vzdělání a absolvoval hodiny herectví u H. Schneidera. V devatenácti letech (1852) debutoval na scéně městského divadla v rodišti a v angažmá zde zůstal do 1855. Jednu sezonu pak strávil v městském divadle v Hamburku, kde dále rozvíjel své herecké vzdělání u D. Töpfera. 1856–57 hrál v městském divadle v pruském Královci a 1857–58 v Cáchách. 1858 získal původně jednoroční kontrakt v pražském Stavovském divadle, ale zůstal zde po dobu dvanácti let. Účastnil se pražského kulturního a společenského života; byl členem uměleckého spolku Arcadia a jedním ze zakladatelů umělecko-recesistického spolku Schlaraffia.1860 se oženil se zpěvačkou Katharinou (Käthe) Hasselovou, s níž seznámil už v Královci. Jedním ze svědků při svatebním obřadu byl F. Thomé, ředitel Stavovského divadla. Pražské divadlo H. opustil za ředitele R. Wirsinga v prosinci 1870, po té, co s úspěchem hostoval ve Vídni a dostal nabídku stálého angažmá ve Dvorním divadle. Poslední představení v Praze odehrál 1. 5. 1871, poté se s rodinou přestěhoval do Vídně. Letní sezonu 1871 zahájil už jako člen tamního Dvorního divadla, kterým byl téměř dvacet let. Po pěti letech (15. 2. 1876) byl jmenován dvorním hercem. Podnítil založení vídeňské pobočky Schlaraffie (1880). 1890 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu a při té příležitosti mu byl udělen řád rytířského kříže císaře Františka Josefa I. H. si pořídil dům v Baden u Vídně, kde žil následující dva roky zcela v ústraní v péči manželky. Koncem září 1892 se H. zdravotní stav natolik zhoršil, že musel být převezen do léčebny v Purkersdofu, kde krátce nato zemřel. Pochován byl na evangelickém hřbitově v Matzleinsdorfu. Pohřbu se zúčastnila řada významných osobností kulturního života včetně zástupců spolku Schlaraffia z Prahy, Berlína, Vídně, Brna, Lince, Teplic, Baden a New Yorku. Ve 12. vídeňském obvodu se po něm jmenuje ulice (Hallenstein-Gasse). Na H. počest založila 2007 v Baden jeho pravnučka Elisabeth Magyar-Hallensteinová divadelní soubor s názvem Hallenstein Ensemble.  
H. manželkou byla zpěvačka Katharina roz. Hasselová (1837–1905), dcera zpěváka a režiséra Friedricha Hassela (1815–1884). Působila ve Stavovském divadle, později byla ženou v domácnosti. S H. měli dva syny, Ernsta a Adolfa. Ernst Hallenstein (1859–1931) byl charakterní herec a svou divadelní dráhu zahájil v Litoměřicích (1879). Od 1886 hrál v Thaliatheater v Hamburku až do svého penzionování (1928). Mladší syn Adolf Hallenstein (* 1869) byl divadelní agent.

Conrad Hallenstein v roli Hamleta (pravděpodobně 1861). Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení.
H.
debutoval v městském divadle ve Frankfurtu nad Mohanem 5. 12. 1852 rolí Raoula v Schillerově dramatu Jungfrau von Orleans. Přes poněkud překotnou deklamaci byl přijat do angažmá. Výrazný mužný zjev jej od počátku určoval pro role hrdinů, milovníků a pro charakterní role; do komických rolí nebyl obsazován. Byl dobře stavěné, svalnaté až mohutné postavy, měl hezký obličej a blonďaté vlasy. Disponoval mocným, plně znějícím hlasem. Jeho deklamační schopnosti byly považovány za nedostižné.
Široký prostor pro uplatnění získal v pražském Stavovském divadle, kde debutoval v titulní roli Egmonta v Goethově tragédii jako kandidát na role prvních hrdinů a milovníků. Podle kritiky očekávání naplnil, v rolích Ingomara a Carla Moora svou pozici upevnil, a stal se jednou z opor pražského divadla. První pražskou benefici měl 15. 1. 1859 v roli Richarda von Kerbriand v adaptaci Scribeho veselohry Feen-Hände. Jeho nejslavnějšími rolemi byly např. Carl Moor, Egmont, Faust, Uriel Acosta, Leicester, Posa, Jaromir, Othello nebo Hamlet. Jeho farář Peter Hell v Anzengruberově lidové hře Pfarrer von Kirchfeld se stal vzorem pro další ztvárnění této role. Během pražského angažmá účinkoval celkem ve 1296 divadelních večerech, odehrál tedy na sto představení ročně. Po více jak deseti letech se s pražským publikem se rozloučil rolí Ottokara v Grillparzerově hře König Ottokars Glück und Ende 1. 5. 1870. Představení se stalo divadelní událostí: lóže byly zamluvené týden dopředu, v den představení před divadelní kasou musela zasáhnout stráž. Budova Stavovského divadla byla přeplněna, a to především členy spolku Schlaraffia, kteří obsadili místa okolo orchestřiště. Při závěrečných ovacích dostal H. několik vavřínových věnců, a jeho spolkoví souputníci mu předali stříbrný vavřínový věnec. Hned následujícího dne odjel H. do Vídně na divadelní zkoušku. Už během pražského angažmá často hostoval ve svých parádních rolích v jiných divadlech, např. v rodném Frankfurtu, ve Štýrském Hradci, Drážďanech, Berlíně a ve Vídni. V prvních letech ve Vídni nebyl pracovně vytížen a pohostinně vystupoval v jiných divadlech, např. ve Wiesbaden, Pešti, Štýrském Hradci, Linci, Českých Budějovicích a v Praze. Změna nastala 1874, kdy byl ve Dvorním divadle obsazen do role konzula Caeciny Paetuse ve Wilbrandtově trochlohře Arria und Messalina. Touto rolí se na rakouské první scéně konečně prosadil a v následujícím roce byl obsazen do 21 nových rolí, 1877 měl už 156 hracích večerů. V následujících letech byl jednou z hvězd Dvorního divadla, ztvárnil např. Prospera (W. Shakespeare: Der Sturm) titulní postavy Wilhema Tella (F. Schiller), Götze von Berlichinen a Fausta (obě J. W. Goethe). Jako král Thoas v Goethově Iphigenie auf Tauris se objevil v posledním divadelním představení, které bylo odehráno ve staré budově divadla na Michalském náměstí (Michalerplatz) 12. října 1888; Dvorní divadlo se pak přestěhovalo do nové budovy na Ringu. H. herecká kariéra se uzavřela dva roky poté. Během představení Wallenstein’s Lager (1890) se H. zadrhnul v řeči, po chvilkovém mlčení krizi sice překonal a na monolog navázal, ale když se situace opakovala i následujícího dne při veselohře Rosenkranz und Güldenstern, podal žádost o odchod do důchodu. Kolegové z divadla jej navštívili krátce poté v Baden a předali mu stříbrný vavřínový věnec, na jehož listech byly vyryty hercovy hlavní role. Vzhledem k horšícímu se zdravotnímu stavu se už na jeviště nevrátil.

H. se aktivně účastnil společenského a kulturního života. V Praze se blízce přátelil s divadelním ředitelem F. Thomém, oba byli členy uměleckého spolku Arkadia. Když do spolku přizvali svého divadelního kolegu, operního pěvce A. Eilerse, byl Eilers ostatními členy Arkadie odmítnut. Thomé a H. na protest Arkádii opustili a s dalšími kolegy z divadla založili stolní společnost, která se scházela od 1859 v lokále Beim Freund ve Vodičkově ulici a vážné umělecké spolky spíše parodovala. Spolek by úředně registrován 1861 pod názvem Schlaraffia. H. zde vystupoval pod jménem Höllenstein das Tausendguldenkraut. Na pravidelných setkáních se členové spolku bavili nejrůznějšími žerty, zpěvy a různými recesemi. Podle H. vzpomínek byly součástí setkání i parodie na divadelní šmíru: H. se prý nechal inspirovat představením Schillerových Loupežníků, které shlédl na smíchovském předměstí v podání německé divadelní společnosti C. Sternfelda. Ve Vídni založil H. druhou odnož tohoto spolku (první vznikla v Berlíně). Zde byl znám pod jménem Wendelin von Höllenstein. Spolek Schlaraffia funguje ve Vídni i na jiných místech dodnes, pražská Schlaraffia byla zrušena výnosem z 22. 4. 1939 a nebyla nikdy obnovena. Vídeňská Schlaraffia ctí H. jako svého zakladatele.   


Role

Theater zu Frankfurt am Main
Raoul (F. Schiller: Jungfrau von Orleans) – 1852, Andreas von Mansfeld (dle Ch. Birch-Pfeiffer: Mutter und Sohn) – 1853, Havelin, Fabrikant (E. Devrient dle E. Souvestre: Der Fabrikant), Arthur Dürwood (podle franc. přeprac. J. Ch. Wages: Ein Arzt) – 1859, Othello (W. Shakespeare: Othello) – 1865.

Theater im kürfürstlichen Schauspielhaus, ?
Lionel (F. Schiller: Jungfrau von Orleans) – 1853.

Stadtheter Aachen
Graf Egmont (J. W. Goethe: Egmont); Albrecht, Herzog von Bayern (M. Mayer: Herzog Albrecht von Bayern) – 1857. 

Stavovské divadlo Praha
Egmont (J. W. Goethe: Graf Egmont), Sancho Perez (E. Raupach: Die Schule des Lebens), Ingomar, Anführer einer Horde Tectosagen (F. Halm: Der Sohn der Wildniß), Karl (F. Schiller: Die Räuber), Graf Friedrich Struensee (M. Beer: Struensee), Karl Stuart, nachmals Karl II. (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Lady von Worsleyhall), Graf Appiani (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Baron von Wilburg (F. L. Schröder dle Beumonta a Fletscherse: Stille Wasser sind tief), Robert Dudley (F. Schiller: Maria Stuart), Heinrich Percy (W. Shakespeare: König Heinrich IV.), Edgar (W. Shakespeare: König Lear), Potemkin (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Günstlinge), Ludwig, Herzog von Bayern (J. M. Babo: Otto von Wittelsbach, Pfalzgraf in Bayern), Friedrich II., Kurfürst von Brandenburg (G. Putlitz: Das Testament des gro'ß'en Kurfürsten), Albrecht, Herzog in Bayern (M. Meyr: Herzog Albrecht) – 1858; Fürst Tscherikoff (z franc. přepracoval T. Hell: Yelva oder Die Waise aus Russland), Richard von Kerbriand (E. Scribe, přeprac. T. Gassmann, Feen-Hände, H. benefice), Erzherzog Ferdinand (O. Redwitz: Philippine Welser), Rolla, Bildhauer (W. Friedrich dle C. Lafonta: Dornen und Lorbeer), Konrad von Starkenburg (F. Holbein: Das Turnier zu Kronstein), Faust (J. W. Goethe: Faust), James Graham (H. Laube: Montrose, der schwarze Markgraf), Ladislaus Hunyady (K. Klouček: Ladislaus Hunyady), Friedrich Wetter (H. Kleist: Das Kätchen von Heilbronn), Baron Jakob von Ellerbrun (K. Blum: Der Ball zu Ellerbrunn), Don Juan di Padilla (S. Roger: Carl IV.), Der Vater (F. Schiller: Das Lied von der Glocke), Doktor Hagen, Privatgelehter (R. Benedix: Das Gefängniss), Gustav von Langen (G. Moser: Er soll dein Herr sein, Novom.), Max Piccolomini, Oberst eines Kürassterregiments (F. Schiller: Wallenstein, Novom., ke 100. výročí Schillerova narození), Ferdinand (F. Schiller: Kabale und Liebe, Novom., ke 100. výročí Schillerova narození), Don Manuel (F. Schiller: Die Braut von Messina oder Die feindlichen Brüder), Carl V., König von Spanien (B. Davison dle E. Scribeho a E. Legouvého: Die Märchen der Königin vom Navarra), Julius von Flottwell, ein reicher Edelmann (F. Raimund: Der Verschwender), William Shakespeare (C. Holtei: Shakespeare in der Heimat oder Die Freunde), Don Cesar, Prinz von Urghel (ze španělštiny přeprac. West: Donna Diana oder Stolz und Lieber) – 1859, Kürassier von einem wallonischen Regimente (F. Schiller: Wallensteins Lager), Wilhelm Tell (F. Schiller: Wilhelm Tell), Robert von Robertin (E. Scribe, přeprac. W. Albert: Der selige Friedrich), Georges von Germany (V. Ducane, přel. L. Angely: Drei Tage aus dem Leben eines Spielers), Tristan (J. Weilen: Tristan), Sir Jerry Knotsford (dle franc. C. A. Görner: Er macht eine Wasserfahrt), Graf von Beaufort, Günstling des Königs (C. P. Berger: Die Bastille oder Wer Andern eine Grube gräbt, fällt sich selbst hinein), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood), Demetrius (F. Schiller: Demetrius), Lindner (A. Bergen: Ein Autograph), Johann Ludwig Fiesco, Graf von Lavagna (F. Schiller: Fiesco), Alexander Wolinsky (W. Wolfsohn: Nur eine Seele), Marquis von Posa (F. Schiller: Don Carlos), Graf Appiani (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Antonio, Kaufmann von Venedig (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Von Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo), Armand du Plessis, Herzog von Richelieu (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Ring), Moritz, Herzog von Sachsen (R. E. Prutz: Moritz von Sachsen), Prinz Eugen von Savoyen (G. Meyern: Prinz Eugen), Mercutio, Vewandter des Prinzen und Romeos Freund (L. Tieck dle Shakespeara: Romeo und Julia), Der König von Frankreich (F. Halm dle L.opeze de Vegy Carpia: König und Bauer), Orest (J. W. Goethe: Iphigenie auf Tauris), Moritz, Graf von Sachsen (H. Graus dle E. Scribeho a E. Legouvého: Adrienne Lecouvreur), Graf Essex (H. Laube: Graf Essex), Philipp, Herzog von Orleans (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Marquise von Vilette oder Eine Ballnacht am Hofe Ludwigs XIV.), Cesar von Freiman, Marine-Offizier (W. Friedrich dle Bayarda: Er muß aufs Land), Wilhelm Kraft, Zunstmeister der Goldschmiede (O. Redwitz: Der Zunmesiter von Nürnberg), Benedict, ein Edelman aus Padua (W. Shakespeare: Weil Larm um nichts), Graf Arthur Norwell (J. B. Zahlhas: Ein Tag aus dem Leben Carl Stuarts), Waldemar Graf Schenk (G. Freytag: Graf Waldemar), Don Juan d´Austria, Statthalter der Niederlande (G. Putlitz: Don Juan d´Austria), Graf Dunois, Bastard von Orleans (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Leontes, König von Sicilien (W. Shakespeare: Ein Winmtermärchen) – 1860; Moliére (K. Gutzkow: Das Urbild des Fartuffe), Graf Sonnstett (J. Franul v. Weißenthurn: Die letzte Mittel), Baron Helm (A. Riebauer: In der Theaterloge oder Wie man gegen sich selbst intrigiert), Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Baron Ringelstern (E. Bauernfeld: Bürgerlich und romantisch), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet), Petruchio, ein Edelman aus Verona (W. Shakespeare: Die Widerspenstige), Giuseppe Lamburini, Sänger (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein alter Musikant, Pštros.), Garrik (W. Friedrich: Doktor Robin, Pštros.), Stephan Foster, Thomas jüngerer Brüder (C. Töpfer: Die Gebrüder Foster), Wilibald, Baron von Hellkron, Landrichter (Ch. Birch-Pfeiffer: Goldbauer), Adalbert von Weisslingen (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand), Holofernes (F. Hebbel: Judith), Hugo Graf von Oerindur (A. Müllner: Die Schuld), Klaus, Maler (L. Geyer: Der bethlehemische Kindermord), Joseph Speckbacher (K. Immermann: Das Trauerspiel in Tyrol) – 1861; Bergheim, Musikdirektor (R. Benedix: Ein Lustpiel), Kean, Schauspieler (Wollheim z franc. originálu: Kean oder Leidenschaft und Genie), Major von Tellheim (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm oder Das Soldatenglück), Waller, Besitzer einer Maschinenfabrik (A. Wilhelmi: Der letzte Trumpf), Henry Saint-John, Vicomte von Bolingbrocke (C. A. Cosmar dle Scribeho: Das Glas Wasser oder Ursachen und Wirkungen), Iason (F. Grillparzer: Medea), Lorenzo Colonna, Connetable von Neapel (Ch. Birch-Pfeiffer: Mazarin),  Federigo, Geheimschreiber der Fürstin (C. Blum dle C. Gozziho: Das laute Geheimniss), Wolfgang Wassenberg, Komponist (R. Benedix: Das Lügen), Berthold Arnau, Maler (R. Benedix: Mathilde), Sir Bernard Harleigh, Baronet (dle franc. přepracoval Angely: Sie ist wahnsinnig), Roderich, sein Sohn (West dle Calderona: Das Leben ein Traum), George Villiers, Herzog von Buckingham (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Billet), Graf Sigmud Andlau (M. Eschenbach: Die Veilchen), Macbeth, Feldherr der Schotten (W. Shakespeare., přel. L. Tieck – A. W. Schlegel: Macbeth) – 1862.    

Plzeň (?)
Othello (W. Shakespeare: Othello) – 1870;

Burgtheater Wien
Judah (O. Ludwig: Die Makkabäer) – 1871, König Heinrich IV. (W. Shakespeare: Heinrich IV.), Bolingbroke (W. Shakespeare: König Richard II.), Herzog von Exeter (W. Shakespeare: Heinrich V.), Präsident von Walter (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1875; Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo) – 1877; Beralde (J. B. Molière: Der eingebildete Kranke), Aites, König von Kolchis (F. Grillparzer: Das goldene Vlies), Meneas (W. Shakespeare: Antonius und Cleopatra), Duncan, König von Schottland (W. Shakespeare: Macbeth), Holofernes (F. Hebbel: Judith), De Silva, Arzt (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Prospero (W. Shakespeare: Der Sturm), Der König von Samarkand (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Cäcina Pätus (A. Wilbrandt: Arria und Messalina), Odoardo Galotti (G. E. Lessing: Emilia Galotti) – 1878;  Thoas, König der Taurier (J. W. Goethe: Iphigenia auf Tauris) – 1888; Sultan Saladin (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Banker Crusius (L. Fulda: Die wilde Jagd) – 1889; Judah (O. Ludwig aus Eisfeld: Die Makkäbäer), Wilhelm Tell (F. Schiller: Wilhelm Tell), Oberst Wallenstein (F. Grillparzer: Ein Bruder zwist in Habsburg), Theseus, König von Athen (J. Racine: Phädra), Harben (P. Lindau: Ein Erfolg), Faust (J. W. Goethe: Faust), ? (F. Schiller: Wallensteins Lager) – 1890.

Königliche Schauspiele Wiesbaden
Uriel Acosta (C. Gutzkow: Uriel Acosta), Benedikt (W. Shakespeare: Viel Lärm um Nichts) – 1872, Othello (W. Shakespeare: Othello), Bergheim (R. Benedix: Ein Lustspiel), König Lear (W. Shakespeare: König Lear) – 1874.

Pest (?)
? (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Othello (W. Shakespeare: Othello) – 1872.

Graz (?)
Marino Faliero, Benedikt (W. Shakespeare: Viel Lärm um Nichts) – 1873.

Landestheater Linz
role nezjištěna (F. Halm: Der Sohn der Wildnis), Othello (W. Shakespeare: Othello), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet) – 1873; Uriel Acosta (C. Gutzkow: Uriel Acosta), Feenhände, Benedikt (W. Shakespeare: Viel Lärm um Nichts) – 1875.

(České) Budějovice (?)
Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta), role nezjištěna (F. Halm: Der Sohn der Wildnis) – 1874.

Prameny

KČD: dokumenty poskytnuté H. pravnučkou Elisabeth Magyar-Hallensteinovou: kopie rodného listu [nemanželský původ, křest 17. 1. 1833, jméno otce, jméno matky: Henriette Wilhelmine, roz. Petri, datum sňatku rodičů], kopie křestního listu syna Ernsta Hallensteina [narozen 31. 1. 1858 jako nemanželské dítě, otcem později legitimizován], kopie oddacího listu [sňatek byl uzavřen 20. 2. 1860, celé jméno snoubenky: Karoline Christiane Katharine Johanne Hassel, svědek F. Thomé], torzo deníku C. Hallensteina [divadelní debut], divadelní cedule, výstřižky z novin, dekret jmenování dvorním hercem z 15. 2. 1876, udělení řádu rytířského kříže císaře Františka Josefa I. 10. 11. 1890, parte C. Hallensteina, parte Kathariny Hallensteinové, fotografie.     

NMd: cedule StD z let 1858 – 1862.

NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 155, obr. 645; kart. 161 [C. Hallenstein], obr. 870 [Katerina Hassel].

AMP: Schlaraffia, německý spolek v Praze 1859 – 1935 (1994), NAD č. 743 [jména, pod nimiž H. vystupoval ve Schlaraffii]. 

Literatura

Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1856, d. [2], s. 184 (zaznamenán jako odešlý z divadla ve Frankfurtu); 1857, d. [2], s. 200 (angažmá v Královci); 1858, d. [2], s. 56 (angažmá v Cáchách); 1859, d. [2], s. 329 (angažmá v Praze); Prager Abendblatt 24. 3. 1870 (hostování v Plzni); Prager Tagblatt 13. 12. 1870 (angažmá ve Dvorním divadle); M. K.: Ein Theaterbrief aus Prag, Die Presse (Wien) 4. 5. 1871 (odchod H. z Prahy); Dekamerone vom Burgtheater, Wien – Pest – Leipzig 1880, s. 199 – 209 (vzpomínky H. na působení v Praze); Teuber III 487 (životopis), 488 (debut), 495, 500, 512, 527, 588, 614 (rozloučení s pražským publikem, počet odehraných představení); Badener Bezirks-Blatt 4. 12. 1890 (návštěva kolegů po odchodu do důchodu); Das Vaterland (Wien) 28. 9. 1892 (odvoz do sanatoria) ● nekrology: Illustriertes Wiener Extrablatt 29. 9. 1892, Deutsches Volksblatt (Wien) 30. 9. 1892; Grazer Tagblatt 30. 9. 1892; Badener Bezirks-Blatt 1. 10. 1892; The Daily Telegraph (London) 12. 10. 1892; Neuer Theater Almanach, Berlin 1893, s. 135 ● R. Smekal: Das alte Burgtheater (1776 – 1888). Eine Chronik durch zeitgenössische Darstellungen, Wien 1916, s. 207; K. Walko: Schlaraffia, Prag 1936, s. 7, 8, 9, 11; F. Schreyvogl: Das Burgtheater, Wien 1965, s. 79, 87; Z. Damová: Schlaraffia, německý spolek v Praze, 1859 – 1935 (1994), inventář k fondu NAD č. 743, číslo pomůcky 523, Archivní pomůcky Archivu hlavního města Prahy, Praha 2011; K. Hlavničková: Když se psalo Anno Uhui. Spolek Schlaraffia v českých zemích, Bakalářská práce, FF Jihočeská univerzita, 2012, s. 15.

Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, HLW, ÖBL  

Životní události

  • 15. 1. 1833: narození, Frankfurt am Main (D)
  • 28. 9. 1892: úmrtí, Purkersdorf u Vídně (Ö)

Další jména

Hallenstein Conrad Adolph, Konrad

Vazby

H


Vznik: 2017
Autor: Berenika Zemanová Urbanová