Götzová, Joža

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Joža Götzová
* 19. 3. 1898 Praha (CZ)
25. 4. 1989 Praha (CZ)
dramatička, divadelní historička, „překladatelka a redaktorka“ není v seznamu možných hodnot (autor loutkových her, bavič, herec, herečka, imitátor, zpěvák, moderátor, spisovatel, textař, ilusionista, scénárista, betlémář, řezbář, publicista, dramatik, prozaik, divadelní režisér, divadelní ředitel, inspicient, divadelní nápověda, literát, tanečnice, ředitel divadelní společnosti, hudebník, dirigent, ředitel cestující společnosti, novinář, dramatická autorka, básník, autor a upravovatel divadelních textů, divadelní autor, libretista, autor románů, autor povídek, voják, malíř dekorací, knihkupec, vydavatel, divadelní kritik, kulturní historik, literární historik, redaktor, zpěvačka, divadelní ředitelka, historik, topograf, vysokoškolský pedagog, estetik, hudební kritik, jevištní výtvarník, autor textů o divadle, majitel soukromého pražského divadla, skladatel, sekretář, pokladník, divadelní historik, subreta, autor her pro loutky a dětské herce, loutkář, sochař, loutkářský výtvarník, loutkářský režisér, výtvarník, ředitelka divadelní společnosti, lyrik, malíř divadelních kulis, učitel hudby, majitel divadelní společnosti, majitel kočovné společnosti, kontrabasista, ilustrátor, hudební historik, kapelník, divadelní podnikatel, artista, šantánový zpěvák, pěvecký pedagog, houslista, překladatel, baletní mistryně, sbormistr, učitelka zpěvu, tanečník, baletní mistr, choreograf, mechanik, divadelní technik, dramaturg, mim, pianistka, libretistka, básnířka, scénický výtvarník, historik divadla, choreografka, překladatel libret, organizátor, ředitel opery, jazykovědec, karikaturista, varhaník, tenorista, operní režisér, harfistka, krajinář, organizátor hudebního života, nakladatel, ředitel kůru, hudební pedagog, projektant, návrhář kostýmů, žurnalista, hudební teoretik, korepetitor, vojenský spisovatel, malíř, režisér, kritik, spisovatelka, pianista, pedagog, překladatelka, kostýmní výtvarnice, teatrolog, anglista, autor písňových textů, autorská osobnost, filmový a televizní scénárista, divadelní, filmový a televizní režisér, filmový dramaturg, grafik, scénograf, výtvarník loutek, dramaturgyně, výtvarnice filmu, literární a divadelní kritik, editor, esejista, kreslíř, politik, vojenský kapelník, divadelní sekretář, klavírista, klavíristka, divadelní výtvarník, divadelní malířka, kritička, kostýmní výtvarník, divadelní malíř, divadelní publicista, autor, podnikatel, dramatický autor, hudební publicista, divadelní kapelník, stepař, sběratelka lidových tanců, manažer, učitel společenských tanců, hobojista, pedagožka, iniciátor ochotnických div. představení, malíř divadelních dekorací, akrobat, harfista, instrumentalista, jevištní mistr, tanečnice-mim, dvorní kapelník, artistický tanečník, excentrik, publicistka, folklorista, teoretička, jevištní a kostýmní výtvarnice, violista, učitel společenského tance, hudební vědec, učitel tance, divadelní historička, teatroložka, asistentka choreografie, dekorační malíř, výtvarnice, malířka, kostýmní návrhářka, autor her pro děti, romanopisec, lidový loutkář, řezbář loutek, akrobatka, taneční teoretička, scénografka, režisérka, medailér, loutkářský historik, prozaička, dramatička, divadelní, literární a výtvarný kritik a teoretik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, umělecký šéf divadla, saxofonista, saxofonistka, výtvarník kostýmů, výtvarnice kostýmů, etnochoreoložka, etnochoreolog, modelka, fotomodelka, teoretik, organizační pracovník, repetitorka, redaktorka, skladatelka, hudební režisér, klaun, manažerka, folklorní sběratel, divadelní, literární a výtvarný kritik, divadelní a literární a výtvarný kritik, producent, loutkoherec, kytarista, etnograf, novinářka, varietní tanečník, fotograf, filmař, taneční teoretik, taneční kritička, taneční a výtvarný estetik, performer, kantor, divadelní ředitel a podnikatel, divadelní agent, organizátor divadelních představení, provozovatel zámeckého divadla, provozovatel kočující herecké společnosti, pořadatel divadelního představení, pořadatel zábav, teoretik dramatu, autor divadelních her, impresário, houslový virtuos, mecenáš, pořadatel divadelních představení, autor historické hry, divadelní teoretik, autor divadelní hry, architekt, návrhář dekorací a kostýmů a scénických strojů k divadelním slavnostem, kapelník divadelního orchestru, virtuos na gambu, cenzor, divadelní referent, autorka divadelních her a románů, divadelní projektant, principál, ředitel orchestru, majitel opisovačské dílny, malíř divadelních dekorací a architektury, pořadatel misijních divadelních produkcí, pořadatel sousedských divadelních her, pravděpodobně vedoucí divadelní společnosti, teoretik českého jazyka a dramatu, autor a pořadatel pašijové hry, inspicient opery, překladatel a autor divadelních her a libret, autor velikonoční hry, ranhojič, loutnista, teoretik divadla, sběratel slovesných památek, malíř architektur, knihtiskař, principál divadelní společnosti, stavitel, pořadatel divadelních akcí, ředitel divadelního orchestru, loutkářka, dvorní trpaslík, stínoherec, pořadatel pašijových her, dramatik a prozaik, literární a divadelní a výtvarný kritik, filozof, upravovatel dramatických textů, autor biblické hry, autor vánoční hry, cembalista, divadelní architekt, autor překladu a úpravy biblické hry, nápověda, komentátor divadelního a hudebního života, divadelní a filmový a televizní režisér, divadelní a literární kritik a teoretik, divadelní a filmový a televizní herec, textař písní, divadelní pedagog, muzikolog, muzikoložka, bibliograf, autorka hereckých portrétů, knihovnice, filmová historička, editorka, historička tanečního umění, historik umění, autor publikací z oboru architektury a scénografie a divadelní historie, knihovník, kurátorka, rozhlasový redaktor, etnografka, hudební editorka, nakladatelka, hudebnice, autor historických studií o architektuře a divadle, teoretička umění, estetička, autorka publikací o dějinách estetiky a umění a kultury, hudební vědkyně, germanistka, germanista, archivář, klasická filoložka, divadelní teoretička, folkloristka, etnoložka, teolog, církevní historik, bohemista, historička, archivářka, bohemistka, filolog, filoložka, literární vědec, muzeoložka, divadelní kritička, vědkyně, kulturoložka, teoretik a kritik, pantomimista, účinkující, kostymér, violoncellista, hornista, flétnista, spoluředitel divadla, přednes, kabaretiér, hráč na basetový roh, figurant v baletu, hráč na terckytaru, choreoložka, dítě, aranžér, hráč na mandolinu, pantomimistka, cvičitelka, voltižérka, muzeolog, operní režisérka, galerista, učitel dějepisu, redaktorka divadelních almanachů, dramaturgyně baletu, kulturní publicistka, vysokoškolská pedagožka, autorka monografií o hercích, pracovnice Divadelního ústavu, zakladatel Divadelního oddělení Národního muzea, návrhář nábytku, advokát, scénický a kostýmní výtvarník, divadelní a rozhlasový režisér, gymnasta, gymnastka, ředitel baletní hudby, garderobiérka, hráč na foukací harmoniku, časopisecký redaktor, divadelní a filmová herečka, klarinetista, pozounista, trumpetista, provozovatel divadelní společnosti, hudební skladatel, hudební esejista, referent a kritik, břichomluvec, fagotista, ředitel, umělecký šéf, šéf činohry, divadelní recenzent, divadelní historik a kritik, amatérský divadelník, asistentka režie, inspicientka, filmových scénářů, písňových textů a humoristických povídek, příležitostný scénograf, filmový režisér, divadelní a literární kritik, esejista a teoretik, teoretik a historik umění, výtvarný a literární kritik, sociolog architektury, kulturně-politický činitel, nakladatelský lektor, editor a popularizátor, filmový dramaturg a scénárista, autor písní, dramatik rozhlasový a divadelní, libretista operní a operetní, herečka a zpěvačka, hráč na lesní roh, organizátor a činovník ochotnického divadla, divadelní popularizátor, kritik a historik, fejetonista, zahraniční korespondent, pedagog a kulturní popularizátor, tajemník, operní zpěvák, recitátorka) této vlastnosti.

Autorka výstižných hereckých medailonů, jež v reprezentativní publikaci Profily českých herců naznačila sociologizujícím a psychologizujícím přístupem nové metody analýzy hereckého stylu. Pozorovatelský talent a kultivovanou otevřenost uplatnila též v cyklu rozhlasových rozhovorů s osobnostmi české kultury.

Rozená Thelenová, 1914–16 studovala Státní dívčí reálné gymnasium na Vinohradech. Od 1916 časopisecky publikovala básně (Ruch, Kmen, Host), její kandidatura za členku Literární skupiny, prosazovaná F. Götzem, byla 1923 J. Knapem a Z. Kalistou odmítnuta, a G. se literárně odmlčela. 1922–23 byla soudní referentkou Tribuny, 1928–30 vedla kulturní rubriku v časopise Pestrého týdne, připravovala rozhovory s předními osobnostmi české kultury i divadla (J. Kvapil, K. H. Hilar, O. Ostrčil). Tuto zkušenost uplatnila v druhé polovině 30. let v rozhlase, kde v pravidelném pořadu představovala formou komentovaných rozhovorů zejména starší generaci českých umělců (R. Jesenská, F. V. Krejčí, G. Preissová, F. X. Svoboda, E. Lešehrad aj.). Patřila mezi okruh žurnalistů a umělců, s nimiž prezident Masaryk udržoval písemný i osobní styk. Po sňatku s F. Götzem (1923) věnovala soustavnou pozornost divadlu jako překladatelka, dramatička a autorka hereckých medailonů. V období Protektorátu pracovala pro Lucernafilm, 1941 napsala scénář k filmu Advokát chudých (r. V. Slavínský), 1944 spolupracovala na nedotočeném snímku Černí myslivci (r. M. Frič). Po válce se z veřejné činnosti stáhla. V manželství se narodila budoucí herečka, spisovatelka a překladatelka Eva Klenová, roz. Götzová (1924–1998).

Pro činohru Národního divadla G. přeložila drama J. Sermanta Rybář stínů (1924) a prózu H. de Balzaca Mercadet (1925), kterou spolu s A. Breskou také dramatizovala. Kniha Profily českých herců (1931), pozoruhodná šíří obrazového materiálu (celkem 830 fotografií) a zvláště podnětnými medailony hereckých vrstevníků autorky (A. Iblová, R. Tuma, J. Horáková a H. Haas), se stala východiskem pozdějších historiografických výzkumů moderního českého herectví. G. v ní začlenila charakteristiku českého divadelního umění posledních padesáti let (1880–1930) do širších socio-kulturních souvislostí. V meziválečném období vysledovala proces zániku individualistické tradice, v intelektuálních kruzích spjaté s egocentričností, vnějškovou aristokratičností, či naopak dandyovskou provokací, a v reprezentativních divadlech příznačné ustavením tzv. star-systému. Rozvrat politických a kulturních forem na přelomu 19. a 20. století, který po první světové válce vedl k sociálním revolucím a tvorbě radikálních uměleckých programů, připisovala „vzestupu společenských mas“. Přesto vztah meziválečných uměleckých stylů – realismu, expresionismu a civilismu – interpretovala nikoli jako konfliktní střetávání, nýbrž jako vzájemné působení, které umožnilo plastické scénické zachycení člověka a jeho osudu. Ovlivněna módními psychologickými, sociologickými a ideografickými přístupy, považovala za základní prvek nového hereckého stylu ponor do podvědomí a prohloubení postavy s důrazem na hercovu osobitost. Někteří doboví kritici (zvláště J. Träger a M. Rutte) poukazovali na značnou myšlenkovou a stylistickou závislost G. na manželovi. O. Fischer naopak oceňoval její s rozhledem črtané poznámky, esejistický styl, mladistvou horoucnost a úctu k bohatství české kultury. E. Konrád označil knihu za nejreprezentativnější a nejnádhernější publikaci v divadelním oboru.

1932–37 G. napsala tři divadelní hry. Ve své dramatické prvotině, satirické komedii Nový Mercadet čili Pan Fahoun střílí goal, inspirována Balzacovou prózou Mercadet, kterou dříve přeložila a dramatizovala, ironizovala civilizační pozlátko soudobého světa. V satiricky pokřiveném zrcadle reflektovala nejen finanční machinace, ale i plytkost lidských vztahů v konzumní společnosti. Hra, uvedená v říjnu 1932 v Národním divadle v Brně, byla pro dobovou kritiku překvapením; autorku ocenila pro odvahu a ambice debutu. Povzbuzena příznivým ohlasem, pustila se G. v následujících životopisných dramatech Marie Antoinetta z období francouzské revoluce a Srdce světa o vztahu G. Sandové a F. Chopina do náročných historických látek, kterým byla společná postava výrazné ženy na pozadí historických událostí. Přílišná závislost na historických pramenech však nedovolila autorce zpracovat témata v působivé dramatické příběhy. Málo dramatické hry nezachránily ani režie K. H. Hilara či J. Frejky.

Obdobně jako řada současníků a současnic, vzhlížela se G. v herečce J. Horákové, symbolizující atributy a preferované hodnoty nejmladší generace 20. let: sportem pěstěné tělo, smělost, houževnatost, cílevědomost, orientace k přítomnosti. Záměr ovlivňovat společenské a kulturní směřování nového státu byl svorníkem veškeré činnosti G. v meziválečném období. Kultivovanou dravost, živost a pozorovatelský talent zdařile uplatnila v žurnalistické činnosti; žánry reportáže a rozhovoru zbavila upjaté strojenosti a nekritické obřadnosti. Erudovaným zájmem o fotografii a rozhlas rozšířila možnosti reflexe divadelního umění. Vlastní dramatickou tvorbou naopak zapadla mezi řadu autorů nepříliš úspěšně využívajících historickou látku k tematizování dobových společenských problémů. Inspirací pro divadelní historiografii se stala výpravná kniha hereckých medailonů Profily českých herců; pokus o psychologii a sociologii soudobého herectví sice nebyl dostatečně metodologicky ukotven, svojí intuitivní pronikavostí přesto ukázal cestu dalším badatelům. Velké rozpětí zájmů, neochota dlouhodobě se věnovat určité činnosti znemožnily G. využít svého potenciálu k větší důsažnosti v české kultuře.


Pseudonymy, šifry

Joža Neville, J. Pražák, J. Novotná, J. T.

Hry

Nový Mercadet čili Pan Fahoun střílí gól, NDB 1932, i t; Marie Antoinetta, ND 1935, i t; Srdce světa, ND 1937, i t.

Překlady

J. Serment: Rybář stínů, ND 1924; H. de Balzac: Turcaret-Mercadet, ND 1924, i t.

Teatralia

O Vendelínu Budilovi, Rozpravy Aventina 3, 1927/28, č. 16, s. 199; Profily českých herců, Praha 1931; Pan Fahoun střílí goal [zamyšlení nad vlastní hrou], Divadelní list Národního divadla v Brně 8, 1932/33, č. 4, s. 85–86.

Prameny

Archiv ČRo: Archivní zvukové záznamy 1935–37.

Archiv ND: osobní složka J. G.

Literatura

Ref. Pan Fahoun střílí goal: Bed. Pch., Večer 22. 10. 1931; J. H. [J. Hilbert], Venkov 19. 11. 1932; vt [V. Tille], Prager Presse 19. 11. 1932 ● ref. Profily českých herců: O. Fischer, Lidové noviny 7. 11. 1931; M. Rutte, Národní listy 8. 11. 1931; J. Träger, Literární noviny 5, 1930/31, č. 17, s. 7; kd [E. Konrád], Domov a svět 5, 1931, č. 41, s. 663 ● ref. Marie Antoinetta: M. Rutte, Národní listy 26. 1. 1935; F. Zavřel, Večer 25. 1. 1935; –ež–, Čech 60, 1935, č. 5, s. 4; č. j. [Č. Jeřábek], Lidové noviny 27. 4. 1935; H. Jelínek, Lumír 61, 1934/35, s. 231 ● ref. Srdce světa: Kov., Večer 7. 1. 1937; A. M. Brousil, Venkov 7. 1. 1937; J. Grmela, Pestrý týden 12, 1937, č. 6, s. 8 ● –er, Polední list 30. 1. 1938 [k rozhlasové činnosti J. G.]; DČD IV; I. Chovančíková: Společenský život na Pražském hradě za T. G. Masaryka, Odkaz  2003, č. 18/19, s. 2–8.

ČBS, LČL, Otto-dod

Životní události

  • 19. 3. 1898: narození, Praha (CZ)
  • 25. 4. 1989: úmrtí, Praha (CZ)

Vazby

H


Vznik: 2020
Autor: Otto Drexler