Fink, Wilhelmine

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Wilhelmine Fink
* 11. 11. 1850 Wrocław / Vratislav (PL)
21. 1. 1924 Šternberk (CZ)
divadelní ředitelka, herečka

Herečka a divadelní ředitelka Wilhelmina Finková působila od 2. poloviny 80. let 19. stol. do poloviny 20. let 20. stol. se svou divadelní společností zejména na území Moravy, Slezska a části východních Čech. Její společnost patřila k lokálním a upřednostňovala především zábavný repertoár. Od konce 90. let 19. století uváděla i operetu. 

Rozená Hertzová. Byla nemanželským dítětem dcery obchodníka v Břehu (Brzeg) v Opolském vojvodství, otcem F. byl údajně pokladník nejmenovaného městského divadla. Již v útlém věku se F. věnovala divadlu, od 2. poloviny 70. let hrála u různých divadelních společností (Männelova, Treuova, Lacknerova aj.) na Moravě, ve Slezsku a v Čechách. Tehdy už byla vdaná za herce Johanna Finka, který získal povolení k samostatnému divadelnímu podnikání a v sezoně 1884/85 vedl společnost v Šumperku. Krátce na to však zemřel a F. převzala vedení divadelní společnosti. Následujících čtyřicet let hrála převážně na území Moravy, Slezska a v části východních Čech. V 73 letech zemřela v nemocnici ve Šternberku. Divadelní společnosti se ujal E. Kränzl a uměleckého vedení T. Weiβ.

Z manželství s hercem a režisérem Johanem Finkem měla dvě děti, syna Hanse a dceru Agnes. Hans vystupoval v dětských úlohách v matčině společnosti (1889−94), později se stal inženýrem a pracoval jako zeměměřič-geodet v Linci. Dcera Agnes byla herečka; provdala za herce a režiséra J. Weyricha a působila v městském divadle v Salcburku.

V prvních letech samostatného divadelního podnikání působila F. divadelní společnost v Šumperku, Šternberku (1886/87) a ve Svitavách (1885), a do těchto míst se pravidelně vracela. V zimních sezonách 1887/88 a 1888/89 provozovala F. obě divadla zároveň, přičemž nejprve hrála ve Šternberku a od února do Květné neděle v Šumperku, letní pobyty společnosti směřovala do Lázní Jeseník a města Jeseníku (1887, 1890). Prvních třináct let byl uměleckým ředitelem a režisérem P. Müller, F. společnost spravovala převážně po provozní a finanční stránce. Po celou dobu činnosti měl herecký soubor do dvaceti členů. Pro hudební nastudování využívali místní městské nebo lázeňské kapely. Na počátku posledního desetiletí 19. století působila společnost ve třech po sobě jdoucích zimních sezonách v městském divadle v Krnově (1891−94), odkud pravidelně zajížděla do Bruntálu. Záchytným místem divadelních štací se i později stalo město Šumperk, z něhož jezdila na další místa na Moravě: do Rýmařova (1894/95), Hranic (1895/96), Moravské Třebové a Uničova (1897/98) nebo do Slezska: Jeseník a Javorník (1898/99). Od sezony 1899/1900 se stal jednatelem společnosti F. Ritter von Gyra, který tu hrál a režíroval již v předchozí sezoně. 1901/02 jej v této pozici vystřídal A. Arthur.

F. žádala o povolení hrát také na území Čech. V lednu 1895 dostala svolení hrát do Květné neděle v Českém Krumlově, v červnu 1899 v Králíkách po dobu dvou měsíců a v říjnu 1899 jí bylo povoleno odehrát čtyřicet představení v Lanškrouně. Zimní sezonu 1899/1900 soustředila do Rýmařova a Jeseníku, z Rýmařova žádala bez úspěchu o koncesi pro celé Čechy. V následující zimní sezoně 1900/01 působila v Bruntále. Snaha uživit společnost vedla k častému střídání štací i v sezoně 1901/02, kdy v zimě hráli v Uničově, Šumperku a Lanškrouně  a v létě v lázních Velké Losiny. Následující zimní sezonu, od 1. října 1902 do začátku dubna 1903 hrála společnost ve Šternberku, v lednu 1903 se objevila v Prostějově a po skončení sezony ještě opět v Šumperku a ve Svitavách. Na zimní sezonu 1903/04 se společnost vrátila zpět do Šternberka. V následujících letech realizovala i mnoho krátkých, několikatýdenních pobytů na území dnešní Ostravy, v Přívoze (jaro 1905) nebo Vítkovicích (konec dubna 1905). 1906−07 pak v Orlové, Doubravě a Karviné, kde měla F. problémy s uvedením neohlášených divadelních představení na základě zprávy místního strážníka o vylepených plakátech.

V zimních sezonách nalezla F. opět útočiště především v Šumperku (1908−10, 1912/13) a ve Šternberku (1910/11). V létě hrála většinou v obcích okolo svého zimního působiště, stejně tak v 1912, kdy její společnost vystupovala v šumperském okrese v sálech v Libině a Novém Malínově. Od 1911 se stal jednatelem společnosti E. Kränzl, který byl zároveň spoluředitelem. V období první světové války se společnost F. vrátila na tři zimní sezony do krnovského divadla (1914−17). V sezoně 1914/15 u společnosti hostovaly známé herečky A. Sandrocková, F. Laniusová nebo herec, básník a dramatik E. Adam. V létě 1915 pak hráli ve Vrbně pod Pradědem, Novém Jičíně, se zajížďkami do Rýmařova a Bruntálu. V Bruntále působili opět 1920, a v průběhu srpna a září 1921 zde vystupovali v Jelením sále, nazývaném také Dělnický dům, kde hráli pod názvem Lidové divadlo. Poslední léta společnost strávila již ve známých působištích v Šumperku (1919−20), Moravské Třebové (1922), Svitavách (1923) a ve Šternberku (1916, 1922−24), kde se divadelní i životní pouť F. uzavřela.

Repertoár společnosti byl konzervativní, vycházel převážně z osvědčených titulů zábavného charakteru (frašky, lidové hry se zpěvy, později opereta). K často uváděným autorům patřil F. Grillparzer, E. Raupach, P. Lindau, L. Anzengruber aj. Za pobytu ve větších městech (s počtem obyvatelstva okolo deseti až patnácti tisíc) uváděla společnost i náročnější tituly, a to zejména v Šumperku, kde se od konce 19. století rozvíjel čilý divadelní ruch. Z klasické činohry se jednalo např. o Schillerovy Die Räuber v režii F. Becka, Kabale und Liebe (F. jako Paní Millerová) nebo o Shakespearovu tragédii Othello der Mohr von Venedig v režii F. Kaufmanna. V druhém krnovském působení uvedli mimo jiné i naturalistické drama G. Zapolské Moral der Frau Dulska. Novinky uváděli zejména u operet: např. v roce prvního německojazyčného uvedení Kálmánovy operety Ein Herbstmanöver v Theater an der Wien (22. 1. 1909) odehrála tento titul společnost F. již na podzim v Šumperku.

F. zprvu hrála roztomilé naivky a postupně se propracovala k rolím salonních dam, které od počátku devadesátých let 19. století rozšířila o gardedámy. Později ztvárňovala postavy matek, tet a babiček. V pokročilém věku hrála drobné role pomocnic, hospodských aj. Byla oblíbenou činoherní a komickou herečkou, která vystupovala povětšině jen v drobných operetních rolích. Na jevišti hrála více než padesát let − až do posledních chvil svého života. 

I když divadelní společnost F. nepatřila k těm velkým a významným, přes více než čtyřicet let se podílela na divadelním dění v oblasti Slezka a severních oblastech Moravy. F. se podařilo udržet svou německy hrající společnost také v nelehké době první světové války i prvních letech samostatného Československého státu.


Role

Charlotte Schmerle (R. Kneisel: Schmerle´s Geheimnis) − 1892; Ahnfrau (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Justine (F. G. Triesch: Die Nixe), Albertine (A. LʼAronge: Hasemanns Töchter), Hermine (F. Schönthan: Die goldene Spinne) − 1902; Paula Hartwig (F. v. Schönthan − G. Kadelburg: Die berühmte Frau) − 1906; Sofie (E. Norim − S. Wimmer: Der Blitzableiter), Frau von Lynahr (R. Voß: Zwischen zwei Herzen), Elsa von Attnang (B. Buchbinder: Sie und ihr Mann), Marquise von Beaulieu (G. Ohnet: Die Hüttenbehtzer), Fürstin Henriette (H. Hersch: Die Anna Liese oder Ein Bürgerskind auf deutschem Fürstenthron), Schulzin (E. Raupach: Der Müller und sein Kind) − 1908; Minna Molheim (P. Lindau: Die beide Leonoren), Marqueritte (R. Planquette: Die Glocken von Corneville), Donna Merindes (P. Lindau: Galeotto), Veronika Neßmüller (J. Willhardt: Der Goldmensch von Wien), Adele, Gräfin von Dommertin (F. Halm: Wildfeuer), Frau von Bergen (E. Kálmán: Ein Herbstmanöver), Martha (J. Willhardt: Die Annenruhe), Cäzilie (L. Fulda: Das verlorene Paradies), Frau Miller (F. Schiller: Kabale und Liebe), Amalie (H. Sudermann: Die Ehre), Marie (V. Léon: Gebildete Menschen), Charlotte (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Im weissen Rössel), Urarca (E. Raupach: Die Königstochter als Bettlerin oder Schule des Legend), Rosamunde (A. Berla, h. C. Millöcker: Das verwunschene Schloss), Gräfin Leonore von Raudenstein (E. Hildebrand, J. Keller: Der Trompeter von Säkkingen), Babette (M. West, L. Held, h. Carl Zeller: Der Obersteiger) − 1909; Gräfin Leontine von Steinberg (A. Oppenheim: Die Diamantenkönigin), Frau Vogelreuter (H. Sudermann: Johannisfeuer, Rüder (W. Meyer-Förster: Alt-Heidelberg), Beate Frohman (J. A. Wilhart: Marilene die schöne Förstersbraut oder Das schwarze Kreuz am Wildsee) − 1910. 

Prameny

ZA Opava: Sbírka matrik, matrika zemřelých, I−Z, inv. č. 10636, sign. Št I 52, 1918−1932 Šternberk (matka Rosalie, dědeček Sigmund Hertz). Viz také [online, cit. 21. 8. 2017], URL: http://vademecum.archives.cz/vademecum/permalink?xid=dd4acd7737c68136:35b157ca:120f9b45c5a:-73bf&scan=392 (matka Rosalie, dědeček Sigmund Hertz); fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě − Presidiální spisy 1895−1918, inv. č. 3947, sign. 3579, karton 119 (žádost a povolení ke konání divadelních představení od 18. 3. 1905 v Přívoze a od 23. 4. 1905 ve Vítkovicích, zde i dobročinné představení), tamtéž inv. č. 5338, sign. 11267, karton 131 (provozování představení v Orlové, Doubravě a Karviné v l. 1906−07, trestní stíhání pro opomenutí hlášení prováděných her, protokoly z výslechu W. F. cedule z představení v Karviné 12. 3. 1906); fond Zemská vláda slezská v Opavě (1747) 1850−1928, inv. č. 2409, sign. XIII/121, karton 5144 (povolení z r. 1920 k provozování her Sie hat keinen Geliebten a NRO. 69).

SOA Šumperk: fond Archiv obce Nový Malín 1656−1945, inv. č. 322, karton 33 (povolení pro letní sezonu 1912).

Vlastivědné muzeum v Šumperku: skupina Písemnosti, podskupina Plakáty, inv. č. H 9 857−H 10 003 (divadelní cedule společnosti z představení v Šumperku únor − březen 1902, říjen 1908 − leden 1909, září 1909 − leden 1910, březen 1910).

Literatura

Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1885, d. 2, s. 282; 1887, d. 2, s. 423−424; 1888, d. 2, s. 455−456; 1889, d. 2, s. 459−460; 1890, d. 2, s. 488−489; 1891, d. 2, s. 634−635; 1892, d. 2, s. 298−299; 1893, d. 2, s. 419; Neuer Theater-Almanach (Berlin) 1892, d. 2, s. 315−316; 1893, d. 2, s. 349−350; 1894, d. 2, s. 410; 1895, d. 2, s. 439; 1896, d. 2, s. 484−485; 1898, d. 2, s. 445−446; 1899, d. 2, s. 563; 1900, d. 2, s. 498; 1901, d. 2, s. 345−346; 1902, d. 2, s. 434−435; 1903, d. 2, s. 518−519; 1915, d. 2, s. 456, 800−801; Todesfall, Deutsches Volksblatt für Mähren und Schlesien (Šternberk) 48, 1924, č. 4, s. 4 + Vom Theater, tamtéž, č. 4, s. 5−6 + Todesfälle, tamtéž, č. 5, s. 3; Salzburger Chronik 31. 1. 1924 (nekrolog, působiště dcery); J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307, s. 319, 777; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3, Olomouc 2013, s. 30, 102; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 217, 218, 226, 227, 240; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 3/3, Olomouc 2014, s. 113, 114, 118, 166, 177−179, 189, 198, 202, 206, 220, 221, 226, 237, 238, 241, 242, 250, 254, 255, 288.

Životní události

  • 11. 11. 1850: narození, Wrocław / Vratislav (PL)
  • 21. 1. 1924: úmrtí, Šternberk (CZ)

Další jména

Hertzová

Vazby

H


Vznik: 2017
Autor: Sylva Pracná