Balvansky, Anton

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Anton Balvansky
* 1815 ?
27. 1. 1881 Wien (A)
herec, režisér, divadelní ředitel

Dlouholetý herec a ředitel brněnského městského divadla, posléze ředitel divadla ve Štýrském Hradci a herec v několika rakouských divadlech. Bezmála padesátiletou uměleckou kariéru ukončil jako garderobiér vídeňské Dvorské opery.

Psán též Balwansky či Balvánsky; o jeho původu a místu narození není nic známo. Než se začal věnovat divadlu, pracoval jako řezník. V šestnácti letech hrál malé role ve vídeňské Dvorské opeře (Wiener Hofoper), 1835–38 účinkoval ve Štýrském Hradci a příležitostně hostoval v dalších divadlech (1837 vystupoval ve Stavovském divadle v Praze). Od 1838 působil v olomouckém divadle, oženil se s dcerou tamějšího ředitele K. F. Burghausera. 1841 odešel do Lublaně, o rok později byl angažován jako režisér a herec v brněnském městském divadle ředitelem J. Glögglem, 1846 byl jmenován vrchním režisérem činohry. 1849–55 divadlo v Brně vedl, v posledním roce společně s tchánem Burghauserem. Před Velikonoci 1855 odešel B. do Štýrského Hradce, tamní divadlo řídil devět let. V sezoně 1865/66 vedl městské divadlo v Mariboru (Stadttheater in Marburg), nakrátko se objevil jako vrchní režisér (Oberregisseur) ve vídeňském Thalia Theater. Na jaře 1866 převzal vedení divadla v Celovci, ale setrval tu jen jednu sezonu, 1867–68 hrál a režíroval ve vídeňském divadle v Josefstadtu. Měl být angažován v Burgtheateru, ale kvůli personálním změnám, kdy se uměleckým ředitelem divadla stal H. Laube, z angažmá sešlo. 1868–81 pracoval jako kostýmní inspektor (Garderobe Inspector) ve vídeňské Dvorské opeře (Wiener Hofoper). Zemřel v noci z 27. na 28. 1. 1881 ve Vídni.
B. manželka byla herečkou, po 1840 se z veřejného života stáhla (jméno ani životní data nejsou známy). Také syn Ernst Balvansky hrál od dětství; vystupoval s otcem v hereckém souboru u J. Glöggla v Brně, 1852 tu byl inspicientem a knihovníkem, později se zde příležitostně uplatnil jako herec malých rolí a sborista. 1856–86 byl inspicientem ve Štýrském Hradci.

B. u divadla strávil bezmála padesát let. Zprvu byl obsazován do rolí milovníků a bonvivánů, později i hrdinů – chválen byl zejména za ztvárnění Schillerova Dona Carlose. V Olomouci vystoupil mj. v české inscenaci hry V. K. Klicpery Kouzelný klobouk, lze tedy předpokládat, že ovládal češtinu. Jako ředitel v Brně i ve Štýrském Hradci herecky vystupoval jen výjimečně. Na scéně se znovu objevil až během angažmá v divadle v Josefstadtu, kdy mu už byly svěřovány pouze menší role. Po sedmi letech u brněnského městského divadla se tu 1849 ucházel o ředitelský post. Kromě znalosti prostředí disponoval hotovostí 8 000 zlatých a divadelním fundusem od svého tchána. Z těchto důvodů zřejmě uspěl i v konkurenci zkušenějších ředitelů: o nájem brněnského divadla se ucházeli bývalý ředitel divadla v Linci J. Weissenhorn (pseud. E. Neufeld), ředitel olomouckého divadla F. Blum, jednatel (Geschäftsführer) vídeňského Divadla v Josefstadtu L. Feichtinger a tanečník F. Stökel z Pešti. B. zahájil 28. 8. 1849 uvedením Goethova Egmonta ve vlastní režii. Jako vrchní režisér dohlížel nad všemi představeními, i když režií opery, frašek a činohry pověřil J. Conradiho. Kapelníky byli E. Angel, J. Hnojil a J. Nesvadba. S Nesvadbou B. připravil premiéru opery Der Prophet G. Mayerbeera (1851), poprvé s harfou v orchestru. I přes zvýšené vstupné se vyprodalo na dvacet repríz. K úspěchu přispěla vysoká pěvecká úroveň účinkujících; Berthu ztvárnila T. Titjensová, která v této roli později excelovala ve vídeňské Dvorní opeře (Wiener Hofoper) i v londýnském Divadle Jejího Veličenstva (Her Majesty’s Theatre). B. uváděl hojně italské opery V. Belliniho, G. Donizettiho (Die Favoritin, Don Sebastian), G. Rossiniho a G. Verdiho (Rigoletto) a opery francouzských skladatelů D. Aubera (Des Teufels Antheil), či J. F. Halévyho (Der Blitz). V činohře se soustředil především na veselohry a frašky; hrál se oblíbený E. Scribe (Die Erzählungen der Königin von Navarra, Adrienne Lecouvreur), J. Nestroy (fraška Kampl), ale také W. Shakespeare (Viel Lärm um Nichts), K. Gutzkow (truchlohra Uriel Acosta), G. Freytag (Graf Waldemar, Die Journalisten) nebo S. H. Mosenthal (lidová hra Sonnenwendhof). Událostí sezony se stalo uvedení Haffnerovy hry se zpěvy Therese Krones (1855), v níž excelovala tehdy sedmnáctiletá zpěvačka J. Gallmeyerová. Gallmayerová si za výkon v roli legendární Terezy Kronesové vysloužila obdiv a přirovnání k pěvkyni samotné, která v počátcích kariéry rovněž působila v Brně. V B. souboru účinkoval též oblíbený herec a představitel hrdinských rolí E. Schmidt, nově byl angažován charakterní herec R. Rusa (1851), jenž v Brně setrval více než tři desetiletí.

Důležitým krokem B. vedení bylo navýšení cen abonmá i vstupného při hostování výjimečných hostů. Díky tomu je mohl zvát a některé špičkové herce také angažovat. Od ledna do března 1852 tu hostoval brněnský rodák K. Ulram z divadla v Linci, v Halévyho opeře Die Jüdin se publiku představil první tenorista lvovské opery H. Franke. V divadle se pravidelně objevovali zpěváci a herci z Divadla u Korutanské brány (Kärntnertortheater) ve Vídni (1851 J. Neyová, 1852 F. Ellinger, 1853 A. Ander, 1854 J. N. Beck, F. Steger), vystupovali tu herci F. L. H. Haase ze Stavovského divadla v Praze (1851) a T. Döring z Berlína (1853). Na podzim 1853 se představil britský herec amerického původu, první afroamerický představitel tragických shakespearovských postav, I. Aldridge (Othello, der Mohr von Venedig; Der Kaufmann von Venedig). V listopadu 1853 v divadle předvedla španělské národní tance tanečnice P. de Oliva. 

Na podzim 1852 se B. po více než deseti letech pokusil obnovit v brněnském divadle pravidelná představení v českém jazyce, která zkoušel zavést ředitel W. Thiel. Česká představení uváděli profesionální herci i ochotníci každou neděli odpoledne od října 1852 se záměrem hrát česky celou zimu, pro nedostatečný zájem publika však projekt ještě téhož roku ztroskotal. Od 9. 10. do 7. 11. 1852 uvedla v divadle společnost J. A. Prokopa Tylovy hry Paličova dcera aneb Pražská děvečka a venkovský tovaryš, Bankrotář a Paní Marjánka, matka pluku, dále Deboru F. H. Mosenthala v Tylově překladu a Štěpánkovu hru Čech a Němec. Český tisk chválil uměleckou úroveň Prokopovy společnosti a řediteli vyjádřil uznání za náklonnost české otázce.

B. vedení brněnského divadla bylo považováno za podnikatelsky úspěšné a umělecky průměrné období. Část sezony 1854/55 měl B. v nájmu i divadlo ve Štýrském Hradci, kde nechával hostovat brněnské herce a naopak. Někteří členové souboru, mj. kapelník J. Nesvadba, z Brna odešli a dále s B. spolupracovali na štýrské scéně. B. zde 1859 obdržel povolení vybudovat letní divadlo (Sommertheater) v zahradě vily Schosserer. Ke stavbě však kvůli nedostatku financí nedošlo. S finančními obtížemi se B. potýkal i v následujících letech, ve Štýrském Hradci nakonec vydržel až do 1864.

B. měl pověst energického ředitele a režiséra, který dokázal přilákat publikum na současný repertoár i nové herce. Sázel na prestižní hosty, které nezřídka díky velkorysým podmínkám získal i do angažmá. Jeho vzorem byla vídeňská divadla, proto často uváděl operní novinky a populární konverzační hry francouzské provenience. A. Rille oproti tomu kritizoval B. chabé vzdělání, nedostatečnou pružnost v reagování na trendy a špatnou disciplínu hereckého souboru. Finanční potíže, do kterých se dostal během působení ve Štýrském Hradci, pravděpodobně poznamenaly i jeho další působení; dříve chválený divadelník tak zemřel neslavně jako garderobiér.


Role

Ständisches Theater, Graz (Stavovské divadlo Štýrský Hradec)

Ludwig Born (K. Töpfer: Freien nach Vorschrift oder Wenn sie befehlen) – 1835.

Stadttheater Olmütz (Městské divadlo Olomouc)

George (L. Angely: 30 Jahre aus dem Leben eines Spielers), Enzio (E. Raupach: König Enzio), Adolph (J. Marsollier: Schloß Limburg) – 1838. 

Stadttheater Brünn (Městské divadlo Brno)

[?] (L. Angely: Von Sieben die Häßlichste), [?] (K. Ch. Engel: Der kleiner Irrthum) – 1842; Holm (K. Gutzkow: Ein weißes Blatt), Oskar (S. Mandlzweig: Oskar oder ein Mann, der seine Frau betrügt) – 1843; Don Carlos (F. Schiller: Don Carlos), Maintenon (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Marquise von Billette), Galusre (O. Prechtler: Falconiere) – 1844.

Stadttheater Graz (Městské divadlo Štýrský Hradec)

Klaus (A. Langer: Das erste Kind) – 1857.

Marburger Stadttheater, Marburg (Městské divadlo v Mariboru)

[?] (S. Schlesinger: Die Gustel von Blasewitz) 1865; Remy (A. d’Ennery: Marianne, ein Weib aus dem Volke) – 1866.

Theater in der Josefstadt, Vídeň

Bernold, Advokat (H. Poly: Die Sünderin), Fürst Kaunitz (J. H. Mirani: Ein Lehrer zur Zeit Josef II.), Putzweg, Schuchwichsfabrikant (L. Gottsleben: Wiener Schnipfer) – 1867; Archimedes (Hermann: Die Sternenfahrt), Banquier Mar von Gisenschild (A. Langer: Der Aktiengreißler), Commissar (O. F. Berg: Ein Wiener Dienstbote), Förster Müller zu Hollendeik (F. Gerstäcker: Der Wilderer oder Eine Nacht im Walde), Graf Hiller (O. Müller: Ein verlorenes Weib), Hobelmann, Tischlermeister in Wien (J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus), Josef Ehrbacher (J. Feld: Eine vom schwachen Geschlecht), Kommandant der Hatschiere (Friedrich: Der Teufel oder Der blinde von Paris), Kommandeur von Boisfleuri (H. Schäffer: Mutterfegen oder Die neue Fanchon), Ritter Kilian von Drachenfels (K. F. Hensler: Die Teufelsmühle am Wienerberg) – 1868. 

Prameny

AMB: Fond A1/22–1705, 49/40, karton 306 (pronájem městského divadla včetně sálu v Redutě a bytu A. Balvanskému 1847–1851).

Literatura

Grazer Zeitung 31. 1. 1835; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1838, s. 390, 1841, s. 434, 474; Allgemeine Theater-Chronik (Leipzig) 15. 2. 1839, 12. 6. 1840, 7. 8. 1843, 27. 4., 24. 8., 27. 12. 1846, 17. 3., 13. 5. 1853, 10. 3., 24. 11. 1854, 9. 2. 1855, 7. 11. 1857, 30. 4. 1859, 5. 5. 1860, 1. 7. 1862; Der Humorist (Wien) 23. 3., 9. 6. 1843, 24. 6. 1851, 21. 7. 1857; Brünner Theater-Almanach 1846, s. 4; 1850, s. 3; 1852, s. 3; Neuigkeiten: zugleich Fremdenblatt für alllgemeiner Anzeiger für Mähren (Brünn) 24. 1., 22. 2., 21. 3. 1852; Moravský národní list (Brno) 15. 9., 13. 10., 16. 10., 20. 10., 27. 10., 3. 11., 10. 11. 1852, 7. 3. 1857; Brünner Zeitung der k. k. priv. Mähr. Lehenbank 4. 11. 1853, 18. 1. 1854, 9. 8. 1859, 24. 3. 1869; Der Zwischen-Akt (Wien) 6. 11. 1862, 25. 6., 5. 11., 22. 11., 3. 12. 1867, 31. 1., 9. 2., 22. 2., 19. 3. 1868; Marburger Zeitung amtliches Organ des Steirischen Heimatbundes 3. 1., 5. 1., 19. 1. 1866; Fremdenblatt (Wien) 15. 1., 7. 2., 7. 3. 1868; Neues Wiener Tagblatt (Tages Ausgabe) 29. 1., 5. 2., 10. 3. 1868; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brünn) 7. 5. 1878; Tagesbote aus Mähren: neue Folge der Neuigkeiten (Brünn) 9. 8., 30. 9. 1852, 15. 11. 1882; Grazer Volksblatt 18. 5. 1886 ● úmrtí a nekrology: Brünner Zeitung 29. 1. 1881; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brünn) 1. 2. 1881; Signale für die musikalische Welt (Leipzig) 39, 1881, č. 15, s. 235 ● A. Rille: Die Geschichte den Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 147–155; G. Bondi: Geschichte des Brünner deutschen Theaters 16001925, Brünn 1924, s. 15–16; D. J. Buch: Surviving Sources of Eighteenth-century Singspiel from Pragues´s German Theater, in Deutschsprächiges Theater in Prag: Begegnungen der Sprachen und Kulturen, eds. A. Jakubcová – J. Ludvová – V. Maidl, Praha 2001, s. 384; J. Kopecký – L. Křupková: Německá operní scéna v Olomouci, Olomouc 2012, s. 57, 70, 81, 93.

HD, Lexikon zur deutschen Musik I (in: Brünn), Eisenberg, Ulrich; Wurmová, Zatloukalová

Životní události

  • 1815 ?: narození
  • 27. 1. 1881: úmrtí, Wien (A)

Vazby

H


Vznik: 2019
Autor: Klára Škrobánková